Skip to content
Artwork for FOCUS ON

FOCUS ON

FOCUS ON

FocusOn je multimediální platforma zaměřená na byznys a moderní technologie. Podcasty, videa, rozhovory.

Play
  • 87 episodes
  • daily
  • Avg 32 min
  • Czech
Counted on this page — what you have heard stays on this device, so it is not something the list can be paged by.
  • S8 · E155
    August 21 · 41 min

    Válka skončila, jejich boj pokračoval. 60 tisíc legionářů čekaly mrazy, hlad a cesta přes Sibiř

    První světová válka skončila v roce 1918, poslední českoslovenští legionáři se však z Ruska vrátili až o dva roky později. Petr Tolar z Československé obce legionářské v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, jak přibližně 60 tisíc vojáků čelilo občanské válce, sibiřským mrazům i hladu. Jejich ešalony fungovaly jako pohyblivá města a lodě nakonec přepravily asi 70 tisíc lidí, protože s legionáři cestovaly také rodiny, ruští emigranti a sirotci. Ani konec první světové války pro legionáře neznamenal návrat domů. V Rusku je čekaly boje občanské války a následná ostraha Transsibiřské magistrály. Do 1. září 1918 dokázali ovládnout zhruba osm tisíc kilometrů tratě. Proti nim nestáli jen Rusové, ale také čeští a slovenští rudoarmějci. ,,Přežití bych nevztahoval pouze k přírodě, přestože tam panovalo extrémní počasí. Šlo především o džungli vztahů, politiky a konfliktu, tedy o přežití ve víru občanské války, která byla nesmírně spletitá,'' říká Tolar. Zima jako na Sibiři Náročnost pobytu na Sibiři nespočívala pouze v obrovské vzdálenosti od domova, ale také v extrémních klimatických podmínkách. V jednom z deníkových zápisů, který v rozhovoru zmínil moderátor, voják například popisoval, že si pral prádlo při teplotě minus 40 stupňů Celsia. Jednotky navíc musely zůstávat v pohybu. ,,Byla to armáda na kolečkách. Mužstvo většinou stále bydlelo ve vagonech,'' popisuje Tolar. V obytných těpluškách vojáci spali na pryčnách a neizolované stěny utěsňovali novinami nebo prkny. Po odtání sněhu se vytvářely rozsáhlé mokřady, z nichž se vynořovala mračna komárů přenášejících nemoci. ,,Podmínky se měnily z extrému do extrému. V zimě panovaly obrovské mrazy, v létě zase parno a vlhko a nepřítelem se stávali i komáři, kteří šířili nemoci,'' popisuje Tolar. Podobně tvrdé podmínky zažívali vojáci rakousko-uherské armády na italské frontě. Bojovalo se ve vysokých polohách Alp, kde bylo nutné vybudovat a držet postavení i během zimy. Dělostřelci navíc podle Tolara někdy záměrně ostřelovali ledovcové vrcholky, aby na protivníka spustili laviny. Ledovce dodnes vydávají ostatky mužů, kteří v horách zemřeli před více než sto lety. Vařili pivo, tiskli noviny Legionářské vlaky představovaly rozsáhlé pohyblivé zázemí. Nacházely se v nich dílny na opravu zbraní a výstroje, pekárny i nemocnice. Přepravovaly se v nich také jízdní jednotky, přičemž vojáci někdy sdíleli vagon s koňmi. ,,Pohodlné to nebylo, zvířata však v zimě vytvářela alespoň trochu tepla,'' Součástí ešalonů byly dokonce pojízdné pivovary. Ve vlacích fungovala i pojízdná redakce s tiskárnou, která každý den vydávala vlastní legionářské noviny. ,,Když tiskaři neměli stroj pevně ukotvený k podlaze vozu, při jízdě a tisku se jim posouval. Začínal třeba v zadní části vozu a během dlouhé cesty se dostal dopředu,'' popisuje Tolar. Každodenní život zpestřovaly rovněž divadelní a pěvecké soubory, které vojákům pomáhaly udržovat morálku. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak vznikaly pojízdné pivovary na Transsibiřské magistrále? Proč se adresa redakce legionářských novin měnila každý den? Co se během dvou plaveb přihodilo legionářům u Singapuru? Jak se legionáři ujímali ruských sirotků a kdo je vzdělával? Která rčení si Češi přinesli ze zkušenosti první světové války?

  • S8 · E154
    August 20 · 26 min

    Kašmír za miliony? Bývalá bankéřka kvůli němu vyrazila až za mongolskými pastevci

    Vyměnila jistotu bankovního sektoru za nejistotu podnikání a vydala se až za mongolskými pastevci, aby poznala skutečný původ kašmíru. Zuzana Melicharová v pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz otevřeně popisuje krize, které provázely její podnikatelské začátky, i konkrétní ekonomické výsledky. Dnes rozvíjí investiční skupinu Nexus Ventures, AI platformu NAIO pro obchodní týmy a módní značku JUSTLOVE. Lidé v korporátním prostředí podle Zuzany Melicharové často narážejí na určité limity a mohou cítit potřebu změny či kariérního posunu. Rozhodnutí opustit stabilní zaměstnání a začít podnikat v ní proto zrálo delší dobu. Definitivním impulzem byl blížící se věkový milník a přehodnocení životních priorit po narození dětí. ,,Myslím si, že korporát podporuje takový průměrný výkon, takže se tam pak cítíte dobře,‘‘ říká Melicharová. Myšlenku na vlastní podnikání přitom podle svých slov nosila v hlavě už dlouhou dobu. ,,Christian Dior měl svou první vlastní přehlídku ve dvaačtyřiceti letech. Mně táhlo na čtyřicítku, tak jsem si řekla: Ale Dior také začal později, tak musím teď. Později už bych to asi nedala,‘‘ dodává. Významnou roli v jejím rozhodování i pracovním nastavení sehrály také děti. Melicharová otevřeně přiznává, že se jí práci s rodinným životem nikdy nepodařilo dokonale skloubit. Mateřství ji ale přimělo plánovat čas efektivněji a rozdělit si den do jasně vymezených bloků. ,,Zjistila jsem, že například home office a péče o dítě u mě absolutně nefungují,‘‘ vysvětluje. Od vyzvednutí dětí ze školy nebo školky až do chvíle, kdy jdou spát, se proto věnuje rodině a k práci se vrací až později. Z kanceláře k mongolským pastevcům Prvním podnikatelským projektem Zuzany Melicharové se stala její módní značka, která působí na trhu již čtvrtým rokem. Její začátky však výrazně ovlivnila pandemie, která podnikání značně zkomplikovala. Melicharová zahájila výrobu v Portugalsku a vložila do ní všechny dostupné prostředky. Podle předem sestavených finančních plánů očekávala v té době první příjmy. Produkt však stále nebyl k dispozici, a očekávané tržby proto nepřicházely. Situace ji přivedla do vážné osobní i podnikatelské krize. „Připadala jsem si hrozně hloupě a říkala jsem si: Tak asi nejsem podnikatelka. Asi v korporátu, kde se mi nějak dařilo, jsou moje limity. Najednou nemám nic a neuživím se. Seděla jsem v kuchyni a brečela: Ty jo, co já budu dělat?“ vzpomíná Melicharová. Právě v této době se začala podrobněji zabývat kašmírem. Doma měla kašmírový svetr, který považovala za natolik vzácný, že se ho téměř bála nosit. Při hledání informací zjistila, že velká část surového kašmíru pochází z Mongolska. Pokud chtěla celému odvětví skutečně porozumět, musela se vydat přímo ke zdroji. Zamířila proto až na mongolské pastviny, kde navštívila místní pastevce a na vlastní oči poznala podmínky, v nichž kozy žijí. Seznamovala se se získáváním kašmíru i s následným zpracováním vlákna. Chtěla poznat celý příběh materiálu od suroviny až po hotový svetr. ,,Pro mě potkat tu kozu znamenalo opravdu jet k těm pastevcům, podívat se, v jakých podmínkách žije, co s ní dělají, jak ji očešou, jak se z toho stane vlákno a jak potom udělají svetr. Když jsem ji držela, byl to moment, kdy jsem si řekla: Hele, ono to bude dobré, nějak to zvládnu,‘‘ popisuje Zuzana Melicharová. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč Zuzaně Melicharové nefunguje spojení práce z domova s péčí o děti a jak si rozděluje svůj den? Co se odehrálo během krize na začátku podnikání? Do jakých oblastí investuje skupina Nexus Ventures a jak funguje její realitní a energetická divize? Jak má AI platforma pomáhat obchodníkům zvládat odmítnutí a každodenní administrativu? Jak dvouleté studium MBA v Japonsku a další zahraniční zkušenosti ovlivnily globální ambice Zuzany Melicharové?

  • S8 · E153
    August 19 · 33 min

    Promítač IMAXu: Odyssea měří 18 kilometrů, váží 300 kilogramů a stojí přes milion

    Filmový pás měří 18 kilometrů, kompletní zásilka váží téměř půl tuny a výroba s přepravou jediné kopie může stát kolem 60 tisíc dolarů. Pražský IMAX na Floře je přitom jedním z pouhých tří kin v kontinentální Evropě, která dokážou tento analogový formát promítat. Promítač IMAXu Tomáš Vyšinský v pořadu Umělecká propaganda na platformě FocusOn přibližuje zákulisí náročné projekce i to, proč za tímto výjimečným filmovým zážitkem cestují do Prahy diváci z celého světa. Moderní kinematografie prošla v uplynulých dvou desetiletích zásadní proměnou. Většina multiplexů dnes využívá plně automatizovanou digitální správu. Spouštění snímků a tvorbu časových plánů obstarávají manažeři prostřednictvím webových rozhraní. U velkoformátového analogového filmu je však situace zcela odlišná. V České republice zůstalo pouze několik pracovišť schopných odbavit klasický filmový pás. Sedmdesátimilimetrový IMAX představuje vrchol technologické i obslužné náročnosti. Práce s analogovým formátem IMAX vyžaduje fyzickou manipulaci s materiálem před každým představením. Tomáš Vyšinský se k promítání dostal během studia na SPŠST v Panské ulici. Ve třetím ročníku se přihlásil do promítačského kurzu, v jehož rámci absolvoval povinnou praxi v pražském kině Světozor. Později si tam našel také svou první brigádu v oboru. Za svou kariéru odbavil přes tisíc digitálních titulů, specializace na 70mm analogový formát se však stala jeho profesním vrcholem. Jak sám zdůrazňuje: ,,V multiplexech je provoz digitálních projektorů často plně automatizovaný. Práce s digitálním projektorem je především prací s médiem a webovým rozhraním, ve kterém plánujete jednotlivá představení. U klasického filmu je obsluha mnohem složitější, protože s filmovým pásem manipulujete před každou projekcí a fyzicky ho promítáte. Práce promítače se skládá z manipulace s filmem, přípravy kopie a samotné projekce,‘‘ vysvětluje Vyšinský. Šedesát tisíc dolarů za kopii Ekonomika distribuční kopie ve formátu 70mm IMAX dosahuje čísel, která nemají v běžném filmovém průmyslu obdoby. Náklady na výrobu a přepravu jediné kompletní kopie se odhadují na přibližně 60 000 dolarů, tedy více než 1,3 milionu korun. ,,Přesnou částku neznám, protože jde o smluvní tajemství s distributorem. Na internetových diskusích se ale objevuje částka kolem 60 tisíc amerických dolarů. Je potřeba započítat také transport, nárazuvzdorné a ideálně prachotěsné ocelové krabice i poměrně drahé poštovné. Myslím si, že celý balík vyjde přibližně na 60 tisíc dolarů,‘‘ uvádí Vyšinský. Film není do kina odeslán jako digitální soubor, ale jako masivní fyzická zásilka ze zámořských laboratoří. Přepravuje se v ocelových, nárazuvzdorných a prachotěsných kufrech uložených na paletách. U tříhodinového snímku, jakým je Nolanova Odyssea nebo předchozí Oppenheimer, dosahuje celková hmotnost zásilky zhruba 480 kilogramů. ,,Film k nám chodí rozdělený zpravidla po hodinových částech ve třech velkých krabicích na paletě. Nákladním výtahem je dopravíme do promítací kabiny, otevřeme bezpečnostní kufry, film vybalíme a přes převíjecí stůl ho navineme na horizontální držák, který slouží k projekci,‘‘ popisuje Vyšinský. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké je historické pozadí vzniku technologie IMAX na konci 60. let a proč původně nebyla vůbec určena pro celovečerní hrané filmy? Jaké fyzikální zkreslení obrazu hrozí divákům v prvních řadách a proč byly tyto přední řady paradoxně nejžádanějšími místy v éře 3D dokumentů? Proč je Praha jedním z mála míst na světě, kde lze film ve formátu IMAX 70mm vidět a jaký byl osud analogové techniky v jiných evropských kinech? Jaká specifika má DJská dráha Tomáše Vyšinského a jak se jeho vášeň pro elektronickou hudbu protíná s precizní prací ve filmové kabině? Jaké jsou rozdíly IMAX 70mm oproti jiným typům filmových pásů a jaké jsou specifika jejich obsluhy?

  • S8 · E152
    August 18 · 31 min

    Jíst méně, žít déle? Japonci se dožívají v průměru o osm let více

    Zdravý životní styl není jen o potravinách, je také o spánku pohybu a režimu. Nutriční terapeut Pavel Suchánek v pořadu Science Lab na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč může být osobní váha zavádějící, kdy už obvod pasu upozorňuje na nebezpečný nitrobřišní tuk a proč se až 30 procent energie z bílkovin mění na teplo. V rozhovoru také odhaluje, jak mohou přehnaně přísné diety zmařit hubnutí a proč mladí sportovci při nedostatku energie dočasně přestávají růst. Lidé podle Pavla Suchánka často zužují zdravý životní styl pouze na výběr potravin. Stejně důležité jsou však pravidelný režim, spánek, odpočinek a pohyb. Pokud člověk jí nárazově, ve spěchu a pod tlakem, aktivuje se sympatický nervový systém spojený se stresovou reakcí. Podle Suchánka proto může být pravidelnost v některých případech důležitější než samotné složení jídelníčku. Cílem nemá být striktní dodržování čtyř či pěti jídel denně, ale nastavení takového počtu porcí, které je člověk schopen sníst v klidu. Ani večeře okolo 21. hodiny nemusí představovat problém, pokud jde spát až kolem 23.30. „Je to velmi individuální, protože každý člověk je trošičku jiný, ale z mého pohledu je dobré se ráno trochu rozhýbat. Jestli si někdo zacvičí více, nebo méně, je zcela na něm. Předtím si může dát nějakou lehkou svačinku, aby měl energii, například trochu jogurtu s ovocem. Potom je dobré dát si hned po cvičení dávku bílkovin a následně sníst snídani. V klidu se někdy mezi jednou a druhou naobědvat a mezi sedmou a osmou večer se navečeřet. Člověk by neměl být otrokem toho, že musí jíst pětkrát nebo čtyřikrát denně. Mohou mu stačit tři jídla, pokud budou kvalitní, případně čtyři, pokud má pohybovou aktivitu. Pro organismus je opravdu důležité jíst v klidu,‘‘ říká Pavel Suchánek. Bílkoviny chrání svaly a podporují metabolismus Bílkoviny nejsou pouze stavební látkou pro svaly. Ovlivňují také metabolismus, mentální výkon a fungování imunitního systému. Přibližně 30 procent energie v nich obsažené se navíc při jejich zpracování přeměňuje na teplo. „Bílkoviny nejenže stavějí svaly a ovlivňují rychlost metabolismu, ale při jejich konzumaci se 30 procent energie přeměňuje na teplo, takže nás zahřívají. Řídí celý náš organismus a podporují metabolismus, naši mysl i zdraví,” vysvětlujeSuchánek. Dostatek bílkovin by měl člověk přijímat během celého dne. Snídaně může obsahovat vejce, jogurt, skyr nebo tvaroh, oběd maso či ryby a večeře například čočku, cizrnu nebo zelený hrášek. Důležité je z čeho energii čerpáme Bazální metabolismus označuje množství energie, které tělo potřebuje pro zachování základních životních funkcí v klidovém stavu. Dříve se běžně tvrdilo, že energetický příjem nesmí pod tuto hodnotu nikdy klesnout. Podle Suchánka však může být krátkodobé snížení příjmu bezpečné, zejména u lidí s nadváhou nebo obezitou. „Hodnota bazálního metabolismu odkazuje na to, jak jsem na tom z hlediska svého věku a zdraví, protože se do ní promítá moje tělesná hmotnost, věk, pohlaví, zdravotní stav a samozřejmě také genetika,‘‘ vysvětluje Suchánek. Podmínkou je vyšší zastoupení bílkovin a pravidelná kontrola tělesného složení. Zatímco běžně tvoří bílkoviny přibližně 20 procent energetického příjmu, při snížení příjmu pod hodnotu bazálního metabolismu by jejich podíl měl vzrůst na 30 až 35 procent. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč může být pravidelný režim důležitější než výběr zdravých potravin? Jak dlouho lze přijímat méně energie, než odpovídá bazálnímu metabolismu? Proč internetové kalkulačky nemusejí správně vypočítat bazální metabolismus? Jak poznat, že tělu chybějí důležité živiny? Proč mladí sportovci během intenzivního tréninku někdy přestávají růst?

  • S8 · E151
    August 16 · 33 min

    AI zvládne odpověď za pár vteřin. Bez lidského know-how ale průmysl fungovat nebude

    Energetická efektivita, digitalizace a sběr dat mění podobu českého průmyslu. V nejnovějším díle pořadu Tech Talk na platformě FocusOn.cz přivítal moderátor Jakuba Kleniara, obchodně-technického zástupce společnosti OEM Automatic. V rozhovoru přibližuje fungování mezinárodní skupiny, měření spotřeby ve sklářském průmyslu, technologie pro datová centra i možnosti využití umělé inteligence. Příběh OEM Automatic se začal psát v roce 1974 ve švédském městečku Tranås, kde dvě rodiny vytvořily obchodní model zaměřený na distribuci a technickou podporu v oblasti automatizace. Skupina OEM International dnes působí v 16 zemích světa. Nejsilnější pozici má ve Skandinávii, postupně však vybudovala pobočky také v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Velké Británii nebo Číně. ,,Jsme distributorem jednotlivých výrobců působících v Evropě. Jako OEM Automatic ale nedodáváme pouze samostatný produkt, nýbrž především celé technické řešení. Naši kolegové z technického oddělení jsou schopni společně se zákazníkem najít optimální řešení a dodat mu kompletní technickou podporu i samotný produkt,‘‘ vysvětluje Jakub Kleniar. Jednotlivé pobočky sdílejí informace o realizovaných projektech a mohou využívat zkušenosti kolegů z jiných zemí. Propojení systémů a skladových zásob zároveň umožňuje české pobočce obrátit se na centrálu ve Švédsku, pokud zákazník potřebuje specifický produkt, který není běžně dostupný na místním trhu. Pět divizí od rozvaděčů po železnici Portfolio OEM Automatic je rozděleno do pěti odborných divizí. Zahrnuje komponenty do rozvaděčů, stroje, bezpečnost a lineární techniku, elektroniku, oblast tlaku a průtoku a divizi Railway and Mobile Vehicle. V železničním sektoru společnost spolupracuje například se Škoda Group. Pro kolejová vozidla dodává certifikované komponenty splňující drážní normy, včetně součástí využívaných ve dveřních systémech. Důležitou oblastí jsou také logistická centra a systémoví integrátoři, kteří vytvářejí kompletní výrobní a manipulační linky. V České republice OEM Automatic podle Kleniara spolupracuje přibližně s deseti integračními firmami. ,,Pro nás jsou důležité všechny obory, které máme v portfoliu. Když si automatizaci představíme komplexně, každá z našich divizí v ní zastupuje určitý segment. V oblasti tlaku a průtoku jsme nejsilnější například v potravinářském a chemickém průmyslu. V divizi Panel se zase výrazně zaměřujeme na monitorování a měření spotřeby energie,‘‘ popisuje Kleniar. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké ukázkové aplikace mohou zákazníci vidět při návštěvě OEM Automatic? Jak společnosti pomáhá sdílení zkušeností mezi pobočkami v 16 zemích světa? Proč Jakub Kleniar upřednostňuje osobní jednání před komunikací přes Teams? Jakým způsobem využívá při každodenní práci model Gemini od společnosti Google? Proč podle Kleniara zůstane lidská kontrola důležitá i při dalším rozvoji automatizace a umělé inteligence?

  • S8 · E150
    August 15 · 31 min

    Chodil po ulici v županu a hrál blázna. Ve skutečnosti řídil nejmocnější mafiánskou rodinu New Yorku

    Po ulicích Greenwich Village chodil v županu a pantoflích, mumlal si pro sebe a před agenty FBI předstíral těžce duševně nemocného člověka. Ve skutečnosti Vincent „The Chin“ Gigante patřil k nejmocnějším mafiánským bossům New Yorku a z ústraní řídil zločinecké impérium vydělávající stovky milionů dolarů. Jeho téměř třicet let trvající podvod, cestu na vrchol rodiny Genovese i osudovou chybu, která vedla k jeho pádu, rozkrývá odborník na historii americké mafie Jan Nápravník v pátém díle pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz. Jeho rodiče patřili k první generaci přistěhovalců z Neapole. Otec podle Nápravníka pracoval jako hodinář a matka jako pradlena. Přestože v New Yorku žila přibližně šedesát let, nikdy se nenaučila anglicky. Protože tehdy v Greenwich Village žilo více chlapců jménem Vincent či Vincenzo, volala na svého syna neapolskou zdrobnělinou „Chinzeeno“. Z ní později vznikla jeho proslulá přezdívka „Chin“. Gigante ve škole dlouho nevydržel a už v pubertě vzdělávání ukončil. Od mládí se také dostával do problémů kvůli krádežím a zapojení do nelegálního hazardu. Podle Nápravníka měl za sebou několik obvinění i nocí strávených na policejní stanici. Do světa organizovaného zločinu však naplno vstoupil až později.. ,,Ve 40. letech se začal aktivně věnovat boxu. Odboxoval 25 zápasů v polotěžké váze, z nichž 21 vyhrál a pouze čtyři prohrál. Několikrát boxoval také v tehdejší Madison Square Garden a několik zápasů tam vyhrál. Jeho manažerem byl Tommy Eboli, jeden z nejobávanějších mužů v rodině Genovese, ten ho přivedl k mafii‘‘ popisuje Jan Nápravník. Po skončení boxerské kariéry začal Gigante pracovat nejprve pro zmíněného Eboliho a později pro samotného Vita Genoveseho. ,,Genovesemu dělal řidiče. Protože byl boxer, využívali ho také k vymáhání dluhů nebo k ochraně nelegálních heren. Na to byl Vincent díky boxu a své postavě opravdu jako dělaný,‘‘ dodává Nápravník. Kulka Costella nezabila, Gigantemu však otevřela cestu k moci V květnu 1957 dostal Gigante zásadní úkol: zastřelit tehdejšího bosse rodiny Luciano (posléze Genovese) Franka Costella, který soupeřil o moc s Vitem Genovesem. Když jednoho dne Costello vcházel do hotelu na Manhattanu, Gigante na něj ve foyer zavolal a vystřelil. Costello se však otočil a kulka ho pouze lehce zasáhla do ucha. Na úniku si Giganteho všiml jeden z pracovníků hotelu, což ho dostalo později před soud. Přestože se schovával, tak o rok později stanul Gigante před soudem kvůli pokusu o vraždu. Costello však dodržel pravidlo omerty a odmítl svého útočníka identifikovat. Gigante byl proto osvobozen. ,,Když Frank Costello odcházel od výpovědi, Giganteho slyšeli, jak mu řekl pouze: ‚Díky, Franku.‘ Bylo to skutečné divadlo,‘‘ popisuje Jan Nápravník. Costello poté ustoupil z čela rodiny a svou pozici přenechal Vitu Genovesemu. Gigante se během 60. let stal kapitánem skupiny působící v Greenwich Village, kterou předtím řídil právě don Vito. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč se Vincentu Gigantemu podařilo vyhrát 21 z celkem 25 boxerských zápasů a jak mu zkušenosti z ringu pomohly při vstupu do organizovaného zločinu? Jak vznikla Giganteho přezdívka „The Chin“ a proč ve skutečnosti nesouvisela s jeho boxerskou kariérou? Jak fungoval systém nastrčeného šéfa a proč Anthony „Fat Tony“ Salerno přijal stoletý trest, aniž by Giganteho prozradil? Jaké signály používali členové rodiny Genovese místo vyslovení Giganteho jména a co jim hrozilo za porušení tohoto zákazu? Proč Jan Nápravník považuje Vincenta Giganteho za jednoho z nejchytřejších mafiánů historie a komu se bude věnovat příští díl pořadu Wiseguy?

  • S8 · E149
    August 14 · 38 min

    Ve čtrnácti zajat rebely, dnes šéfuje síti klinik: Cesta od boje o přežití k byznysu

    V pouhých čtrnácti letech padl do zajetí angolských rebelů a přibližně 700 kilometrů džunglí ušel v rozpadajících se cvičkách. O několik let později začal při studiu na vysoké škole pracovat v managementu nově vznikající nemocnice v Neratovicích. Dnes Petr Kocian stojí za sítí očních klinik NeoVize a NeoVízia, která zaměstnává přibližně 350 lidí. V pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn popisuje, jak ho boj o přežití naučil vytvářet si finanční rezervy, proč nevěří státním slibům a proč podle něj dojmologie do managementu nepatří. Když bylo Petrovi Kocianovi na začátku 80. let čtrnáct let, odcestoval s rodinou za otcem, který pracoval v papírenském průmyslu v Angole. Místo plánovaného několikaletého pobytu však zažil ozbrojený přepad rebelů z hnutí UNITA. Zkušenosti z března 1983 využívá dodnes při řízení svých firem, které zaměstnávají přibližně 350 lidí. Z Angoly si odnesl potřebu finanční rezervy Rodinný pobyt v angolském městě Alto Catumbela přerušil 12. března 1983 přibližně v šest hodin ráno náhlý útok protivládních jednotek. ,,Táta nás nejdříve uklidňoval s tím, že se to občas děje, že se třeba nějaký voják opil nebo něco slaví. Palba ale zesilovala a přibližovala se. Pak nám začaly před okny po ulici utíkat ženy s různou bagáží na hlavě. Objevili se zvláštní vojáci s copánky, začali střílet do domu, rozbili dveře, vtrhli dovnitř a řekli nám, že máme jít.‘‘ Skupina čítala podle oficiálních údajů 66 unesených Čechoslováků včetně žen a dětí. Kocian během následného pochodu ušel přibližně 700 kilometrů v cvičkách, které mu matka musela podšívat kusem kabátu. ,,Měl jsem na sobě bílé tričko, modré tepláky, slipy a ponožky a obul jsem si cvičky. V nich jsem pak ušel asi 700 kilometrů, než jsem dostal náhradní boty. Máma mi je musela podšívat kusem kabátu, protože byly prošlapané a gumičky popraskaly,‘‘ popisuje. Zkušenost ho naučila počítat s tím, že se zdánlivě stabilní situace může náhle změnit. V podnikání se proto snaží vytvářet finanční rezervy a připravovat záložní varianty. ,,Vždycky jsem se snažil mít finanční zásobu nebo druhý plán, myslet na rezervu a nespoléhat se jen na to, že všechny věci půjdou pořád nahoru a všechno se bude dařit bez problémů,‘‘ říká. Do vedení nemocnice se dostal během vysoké školy Během studia na vysoké škole začal Kocian pracovat v manažerském týmu, který dával dohromady novou nemocnici v Neratovicích. Tu vybudovalo město a následně ji pronajalo soukromému provozovateli. Tým se postupně zmenšoval a stále větší část odpovědnosti zůstávala na Kocianovi. ,,Starší lékaři a společníci mi pomáhali, rozhodovali a naváděli mě, ale protože mě vždy bavilo věci organizovat a nechtěl jsem stát vzadu, podařilo se mi je přesvědčit, že jsem schopen se s těmi úkoly vypořádat i přes svůj nízký věk,‘‘ popisuje Kocian. Byl rok 1994 a podnikání v českém zdravotnictví se teprve rozvíjelo. Kocian připouští, že se kvůli nedostatku zkušeností dopustil řady chyb. Od začátku se však snažil detailně poznat provoz nemocnice. ,,Chodil jsem na operační i porodní sál a na vlastní oči jsem viděl, co se tam odehrává. Nebyly to pro mě jen abstraktní pojmy. Tuto znalost považuji ve zdravotnictví za nesmírně důležitou,‘‘ vysvětluje. Podle Kociana proto nelze zdravotnické zařízení řídit pouze prostřednictvím tabulek. Na prvním místě musí zůstat pacient a kvalita péče, nikoliv samotný zisk. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak probíhal útok hnutí UNITA a co Petr Kocian zažíval během zajetí v Angole? Jaké zkušenosti si Petr Kocian přivezl z kurzu HOPE a ze zahraničních stáží? Proč je podle něj americký management ve zdravotnictví přibližně o 20 let před Evropou? Jak se v Neratovicích podařilo vybudovat vyhledávanou soukromou porodnici? Jak Kocian zvládá svůj sklon k mikromanagementu při řízení přibližně 350 zaměstnanců?

  • S8 · E148
    August 13 · 34 min

    Vlastenectví, vrtulníky a chléb v batohu: Jak vypadá rok v aktivní záloze očima desátnice

    Do aktivní zálohy se přihlásila před téměř pěti lety. Na dokončení náboru čekala skoro rok a dnes jako desátnice slouží u 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Kateřina Nováková v pořadu Přežít na platformě FocusOn popsala, co ji do armády přivedlo, jak vypadají její výcviky i proč si záložníci stále musejí některé části výstroje pořizovat sami. Vedle služby se věnuje také propojování technologických startupů s obranným sektorem v rámci programu NATO DIANA. Od prvního formuláře k vrtulníkové základně Když se Kateřina Nováková rozhodla vstoupit do aktivní zálohy, o fungování armády toho podle svých slov zpočátku příliš nevěděla. Ještě před podáním prvního formuláře ale narazila na 22. základnu vrtulníkového letectva, zavolala tam a domluvila se, že by u ní chtěla sloužit. Během telefonátu se zeptala také na možnost působit jako letecká návodčí JTAC. Dozvěděla se však, že tato specializace vyžaduje další znalosti a dovednosti. Nakonec se domluvila na zařazení k rotě ochrany. Samotný nábor trval téměř rok. ,,V aktivní záloze jsem přibližně čtyři roky. Přihlašovala jsem se v srpnu a čekala téměř celý rok, takže v celém procesu jsem skoro pět let,‘‘ popisuje Nováková. Do armády ji přivedlo především vlastenectví a snaha pomoci společnosti. Později ocenila také komunitu, přátelství a motivaci udržovat se v dobré fyzické kondici. Ve své rotě se podle svých slov setkává s poměrně vysokým zastoupením žen. Při některých cvičeních tvoří ženy až třetinu všech účastníků. V celé české armádě přitom podle Novákové představují přibližně 15 procent. Měsíc ročně přímo ve výcviku Během roku se koná sedm až osm různých cvičení, na která jsou příslušníci její jednotky povoláváni. Záložníci nemusejí absolvovat všechna, povinně však musejí odcvičit minimálně dva týdny ročně. Nováková se zpravidla účastní dvou až tří cvičení, takže ve vojenském prostředí stráví přibližně měsíc za rok. ,,Nelétám jako pilot, ale při cvičeních se dostanu do vrtulníku jako součást posádky. Máme například infiltrace a exfiltrace vrtulníkem. Snažím se jezdit na dvě až tři cvičení ročně, takže dohromady strávím ve výcviku přibližně měsíc,‘‘ říká. Výcvik reaguje také na proměnu současných konfliktů. Během jednoho dvoudenního cvičení instruktor nečekaně vyslal nad jednotku dron, aby prověřil její reakci. Záložníci podle Novákové v první chvíli nevěděli, co mají dělat, protože se s podobnou situací do té doby nesetkali. Příslušníci roty spolupracují také s leteckými návodčími JTAC. Při mezinárodním cvičení Ample Strike jim zajišťovali blízkou ochranu a mohli se seznámit s jejich prací i vybavením. Dvacet kilometrů se zátěží, ale bez armádního batohu Armáda podle Novákové dlouho neměla odpovídající zimní vybavení. Čepice a rukavice začala zavádět přibližně před třemi lety, další části výstroje se k vojákům dostávají postupně. ,,Do té doby jsme měli pouze pletené kukly s otvory a kožené rukavice, které v zimě promrzaly. Od letošního roku má být k dispozici také bunda, oteplováky a návleky na nohy,‘‘ uvádí Nováková Záložníci letos nově absolvují výroční přezkoušení, jehož součástí je pochod na vzdálenost 20 kilometrů s dvacetikilogramovou zátěží. Odpovídající batohy ale podle Novákové od armády nedostali. ,,Nemáme na to batoh, takže si musíme pořizovat vlastní,‘‘ upozorňuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se: Jak se během čtyř let změnil pohled rodičů Kateřiny Novákové na její službu v armádě? Jak se dnešní šestitýdenní kurz základní přípravy liší od výcviku, který absolvovala během pandemie? Jaké zdravotní prohlídky musejí uchazeči o službu v aktivní záloze podstoupit? Kterých specializovaných dovedností a kurzů mají záložníci podle Novákové stále málo? Jak probíhá vojenský výcvik určený středoškolákům a podle čeho si vybírají konkrétní útvar?

  • S8 · E147
    August 12 · 16 min

    Raději pokuta než EET. Nová evidence tržeb má přinést důslednější kontroly

    Zavádění Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele přineslo do českých firem největší administrativní obrat za poslední dvě dekády. V pořadu eMoney portálu FocusOn.cz to uvedla Julie Kamanová, ředitelka účetní společnosti JK EDIT. V rozhovoru podrobně rozebírá nejen prvotní chaos a reálné dopady nového systému hlášení na trh, ale také nadcházející příchod normy EET 2.0, proměnu bezhotovostní ekonomiky a důvody, proč papírová hotovost z našich peněženek jen tak nezmizí. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, zkráceně JMHZ, vstoupilo podle Julie Kamanové do ostrého provozu 1. dubna. Jeho cílem je snížit administrativní zátěž a postupně vytvořit jeden formulář pro komunikaci s Českou správou sociálního zabezpečení, Úřadem práce a později také s dalšími institucemi. První dva až tři měsíce fungování systému však podle zkušeností účetní společnosti JK EDIT přinesly spíše opačný efekt. Administrativy zatím přibylo. ,,Naše vedoucí mzdová účetní nazvala JMHZ revolucí ve mzdách za posledních 20 let,‘‘ uvedla Kamanová. Nový systém podle ní vyžaduje evidenci údajů, které některé společnosti dosud neměly digitalizované. Informace o zaměstnancích, které se doposud nikde neevidovaly, například jejich pracovní zařazení, vzdělání, apod., mohly být uloženy pouze v papírových dokumentech. Firmy proto musely během krátké doby převádět velké množství údajů do elektronické podoby. ,,V této chvíli je administrativa ještě velmi náročná, ale jak řekla jedna z našich šikovnějších účetních, přežít se to dá a bude to lepší,‘‘ dodala. Na testování zbývaly pouze tři měsíce Systém se podle Kamanové testoval od ledna a 1. dubna byl spuštěn ostrý provoz. Na přípravu tak zbývaly přibližně tři měsíce. Podle jejích slov by odklad spuštění systému o několik měsíců, případně až o půl roku, uvítali jak účetní, tak Komora daňových poradců. Vláda však chtěla dodržet původní harmonogram, ke kterému se zavázala. Kamanová zároveň upozornila, že další odkládání by bylo finančně náročné a ovlivnilo by i řadu navazujících procesů. Krátká doba na přípravu se podle ní projevila na připravenosti státní správy i dodavatelů účetních programů. ,,Nedostatků je v této chvíli celá řada, od připravenosti státní správy po připravenost softwaru tak, aby bylo možné jednotlivá hlášení odesílat a aby software dokázal tento formulář vytvořit,‘‘ uvedla Kamanová. Zpracování mezd proto dnes nevyžaduje pouze znalost účetnictví a legislativy. Mzdové účetní musejí zvládat komunikaci se státní správou, účetními programy i klienty. Současně jim musí vysvětlovat rostoucí náročnost práce a případné zvýšení cen služeb. ,,Toto klade vysoké nároky na mzdové účetní. Možná to některé nevydržely. Znám případy, kdy řekly, že už to dál dělat nebudou. Samozřejmě se to týká třeba i starších ročníků,‘‘ uvedla Kamanová. Nemyslí si však, že by automatizace připravila mzdové účetní o práci. Samotné zpracování mezd bude podle ní potřeba i nadále. Očekává ale, že se fungování nového systému postupně zjednoduší. ,,Vize je taková a já věřím, že to bude trvat půl roku až rok. Také roční mzdové výkazy jako ELDP, vyúčtování srážkové a zálohové daně má JMHZ nahradit. To ukáže první rok fungování. Setkala jsem se s prognózou, že za dva roky to bude tak automatické, že budeme rádi, že to máme, a řekneme si, proč jsme to nezavedli dříve,‘‘ uvedla Kamanová. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké údaje musejí firmy kvůli JMHZ nově digitalizovat? Proč byly tři měsíce na otestování nového systému nedostatečné? Jaké nové dovednosti dnes potřebují mzdové účetní a proč některé z nich z oboru odcházejí? Kterých plateb se má podle Julie Kamanové týkat EET 2.0 a jaké možnosti mají získat drobní podnikatelé? Proč se firmy podle Kamanové nevrátí k hotovostním platbám a proč hotovost přesto úplně nezmizí?

  • S11 · E146
    August 8 · 25 min

    Kůň v bytě, neplatič šest let v bytě. Český nájemní trh vážně nezná hranic

    Nájmy rostou, o jeden byt v Praze soupeří v průměru kolem 17 zájemců a problematického nájemníka může majitel v krajním případě dostávat z bytu i pět nebo šest let. Nájemní bydlení přesto podle Jakuba Vysockého z UlovDomov postupně přestává být jen přechodným řešením. V pořadu On the Ground na platformě FocusOn mluví také jako prezident Asociace nájemního bydlení o tom, proč se ceny mimo Prahu zvyšují rychleji, kde ještě může vlastnické bydlení konkurovat nájmu a proč český trh čeká další profesionalizace. Najít nájemní byt v Praze dnes znamená vstoupit na trh, kde má výrazně silnější pozici pronajímatel. Na jednu nabízenou jednotku může připadat v průměru kolem 17 zájemců. Vysocký ale upozorňuje, že současná situace nemusí trvat věčně. Realitní trh je cyklický a poměr mezi nabídkou a poptávkou se může znovu změnit. ,,Přetlak zejména na pražském trhu je v tuto chvíli opravdu významný. Je ale potřeba si uvědomit, že trh funguje cyklicky. To, že to tak máme dnes, neznamená, že to tak bude další jednu, dvě nebo tři dekády,'' říká Vysocký. Nejvyšší nabídka přitom automaticky neznamená vítězství. V rámci portfolia více než 5 500 bytů se podle něj společnost zaměřuje především na spolehlivost budoucího nájemníka. Prověřuje například exekuce nebo insolvence a preferuje dlouhodobé nájemní vztahy. ,,Neděláme žádné dražby nájmů. Jsme si jistí cenou, za kterou jednotku nabízíme, a spíše se díváme na kvalitu nájemce,'' vysvětluje. Praha 1 se blíží 32 tisícům měsíčně, regiony ale zdražují rychleji Nejvyšší ceny se drží v centru metropole. V rozhovoru zaznělo, že průměrná cena na Praze 1 přesahuje 580 korun za metr čtvereční a nájem průměrného bytu se tak blíží 32 tisícům korun měsíčně. Typickou klientelou jsou podle Vysockého například expati nebo lidé z vrcholového managementu. ,,Jsou to lidé, kteří cíleně jdou do nájemního bytu a vědí, kolik tato lokalita stojí. Bavíme se ale opravdu o vrcholovém segmentu Prahy,'' popisuje Jakub Vysocký. Výrazně však rostou také regiony. V rozhovoru zazněl například růst nájmů v Olomouckém kraji o 34 procent a v Pardubickém o 28 procent. Důvodem je podle Vysockého mimo jiné nedostatek výstavby a rostoucí zájem o nájemní bydlení. V některých regionech se navíc dohání dlouhodobě nízká cenová základna. ,,Obecně regiony v dlouhodobém horizontu porážejí třeba Prahu a Brno v absolutním růstu ceny nájmu. Historicky tam byly nájmy velmi nízko, takže prostor pro růst je významný,'' říká Vysocký. Musíme více stavět, jinak nájem poroste Určit, kdy už je nájem příliš vysoký, podle Vysockého jednoduše nelze. ,,To je million-dollar question. Nejde jednoduše určit a říct, že tady je cena v pořádku a tady už není. Cenu určuje trh,'' říká Jakub Vysocký. Za současným zdražováním vidí především dlouhodobý nedostatek nové výstavby. Pokud se staví málo, ceny nemovitostí rostou, vlastnické bydlení se stává hůře dostupným a část lidí se přesouvá do nájmů. Tím vzniká další tlak na jejich cenu. ,,Je potřeba vrátit se k příčině a v České republice více stavět. Neříkám, že ceny mají začít padat, ale aby jejich růst nebyl vždy tak významný,'' vysvětluje. Ani změny v územním plánování podle něj nepřinesou okamžitý efekt. V případě Prahy se bavíme spíše o dlouhodobém horizontu. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak se vybírá jeden nájemník z průměrně 17 zájemců a co rozhoduje o tom, kdo byt získá? Proč mohou nájmy v regionech růst rychleji než v Praze a Brně? Kde v Česku dnes může vlastní bydlení ekonomicky vycházet lépe než nájem? S jakými nejbizarnějšími případy nájemníků se Jakub Vysocký během své praxe setkal? Jak změní český trh profesionální správa a projekty build to rent?

  • S8 · E145
    August 7 · 21 min

    Debata o vzhledu větrníků zakrývá to hlavní: posvítí si děti večer na cestu?

    České obce hledají cestu k větší energetické soběstačnosti, dostupné elektřině a spolehlivým dodávkám. V rozhovoru pro pořad Green Spin na portálu FocusOn.cz přiblížil akcionář poradenské skupiny PKF APOGEO Vítězslav Hruška model společnosti EnVys. Poradenská skupina jí pomáhala s transformací na akciovou společnost a nyní ji připravuje na audit. Rozvoj komunitní energetiky v Česku podle Hrušky ovlivňuje nejen ekonomická situace, ale také způsob, jakým se o energetice veřejně mluví. Zatímco v Německu nebo Rakousku mají lokální energetické sítě delší tradici, v tuzemsku se diskuse často soustředí především na vzhled větrných elektráren. Pro starosty i vedení soukromých firem jsou přitom zásadní hlavně cena energie a spolehlivost dodávek. Do jejich rozhodování se promítá také zkušenost s nedávným krachem jednoho z dodavatelů energií. ,,U nás v České republice se to bohužel velmi často zjednodušuje, destiluje a dovádí do úplných extrémů. V novinách se můžeme dočíst, jak ošklivé jsou větrné elektrárny, co všechno způsobují a co nezpůsobují. Mezitím zůstává stranou zásadní debata o tom, zda bude dětem, až půjdou v zimě večer z domu, svítit veřejné osvětlení, nebo si budou muset na cestu svítit mobilem,‘‘ uvedl Vítězslav Hruška. Komunitní energetika podle něj nestojí pouze na větrných elektrárnách. Patří do ní také fotovoltaické zdroje, úložiště energie a propojená síť, která může obcím i soukromým subjektům přinést větší nezávislost. Bez vysvětlování se projekty neobejdou Jednou z hlavních podmínek úspěchu je schopnost vysvětlit celý koncept starostům i obyvatelům obcí. Energetická a stavební agenda je složitá a většina lidí nemá čas se v ní podrobně orientovat. ,,Nutnou, nikoli však postačující podmínkou je, že potřebujete někoho, kdo lidi skutečně obejde a vysvětlí jim to. V energetice i stavebnictví existuje spousta témat, kterým se běžná veřejnost nechce věnovat a nechce jim rozumět, protože jsou zbytečně složitá,‘‘ vysvětluje Hruška. Právě zde podle něj spočívá jedna z rolí soukromých subjektů, jako je EnVys. Vedle získávání nových projektů se musí věnovat také vzdělávání veřejnosti a vysvětlování konkrétních přínosů komunitní energetiky. Tento model však není vhodný pro každého. Obce a firmy musí mít potřebné prostředky, personální zajištění a schopnost dlouhodobě plánovat. Akcionáři v prvních letech dividendy neuvidí Specifikem modelu společnosti EnVys je přístup k rozdělování zisku. Firma podle Hrušky od začátku otevřeně informuje akcionáře, že v prvních letech nemohou počítat s výplatou dividend. Tato zásada je zakotvena v chartě společnosti a dalších dokumentech, s nimiž se akcionáři při nákupu cenných papírů seznamují. ,,EnVys od počátku akcionářům říká: Od nás dividendu v prvních několika letech neuvidíte z toho prozaického důvodu, že tyto prostředky použijeme na výstavbu komunitního energetického gridu,‘‘ vysvětluje Hruška. Hlavním přínosem pro akcionáře proto nemá být rychlý finanční výnos, ale dostupná energie a předvídatelné dodávky. Tento benefit se však podle Hrušky naplno projeví až ve chvíli, kdy EnVys postaví první elektrárnu. Do té doby jde o riziko, které akcionáři svým vstupem do projektu přijímají. Podle informací, které má Hruška k dispozici, se nyní mezi akcionáři nenachází žádný spekulativní investor, který by mohl po krátké době požadovat vrácení peněz. Model je postaven především na zapojení vesnic, městysů, měst a odběratelů, kterým má přinést soběstačnost a předvídatelnost. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč v Německu a Rakousku funguje komunitní energetika déle než v České republice? Jak je v chartě EnVysu ošetřeno, že akcionáři v prvních letech nebudou dostávat dividendy? Jaký přínos má EnVys nabídnout místo rychlého finančního výnosu? Jak PKF APOGEO připravuje společnost na audit? V čem se model EnVysu liší od přístupu klasických finančních investorů?

  • S26 · E144
    August 6 · 42 min

    Miliardy do Průmyslu 4.0 a linky stejně stojí. Český startup slibuje diagnostiku za minutu

    Jedna hodina neplánované odstávky ve výrobě může dodavatele v automobilovém průmyslu připravit o 50 tisíc eur, u samotných výrobců automobilů pak ztráty šplhají k milionům eur za den. Český startup Edmund AI přichází s platformou, která radikálně mění dosavadní praxi v průmyslové údržbě a zkracuje diagnostiku poruch z desítek minut na pouhou minutu. V pořadu Tech Talk na platformě FocusOn.cz projekt podrobně představil jeho zakladatel Jakub Szlaur. Přestože velké výrobní společnosti v rámci konceptu Průmysl 4.0 investovaly miliardy eur do preventivní a prediktivní údržby, reaktivní údržba, tedy řešení neplánovaných havárií, z výrobních hal stále nezmizela. Projekt Edmund AI se zaměřuje právě na tento kritický moment. Nástroj slouží jako digitální asistent pro techniky, operátory i údržbáře, kterým při vzniku poruchy okamžitě sdělí, co se stalo, jak problém co nejrychleji odstranit a jak mu v budoucnu předejít. Jakub Szlaur v rozhovoru přirovnává fungování platformy na výrobní lince ke kombinaci záchranných složek a vyšetřovatelů: ,,V tu chvíli jsme takový hasicí přístroj nebo hasičský sbor, který přijede. Edmund hasí požár co nejrychleji a nejefektivněji,‘‘ uvedl Jakub Szlaur. Následnou analýzu příčin přirovnal k práci kriminalistů, kteří zjišťují, jak podobným poruchám v budoucnu předejít. Nástroj tak pomáhá nejen okamžitě zvládnout krizovou situaci, ale současně vytváří podklady pro prevenci. Od přípravy na státnice k investici 2,5 milionu eur Myšlenka na vytvoření platformy se zrodila v roce 2024. Jakub Szlaur se svými spolupracovníky z předchozí servisní agentury Edima Solutions využil nástupu velkých jazykových modelů. Při přípravě na státní závěrečné zkoušky na Vysoké škole báňské, během níž pracoval s elektrotechnickou dokumentací a programováním PLC kontrolerů, si uvědomil, že v průmyslových podnicích leží obrovské množství nevyužitých dat. Ta se nacházejí v databázích i v papírových poznámkách údržbářů. Tento nápad dokázal tým proměnit ve funkční produkt, což potvrdil také zájem investorů. ,,Na jaře letošního roku jsme získali nový kapitál ve výši 2,5 milionu eur na expanzi a rozvoj obchodu. Z investorského pohledu jsme nyní ve fázi seedu a snažíme se dostat do série A,‘‘ uvedl Jakub Szlaur s tím, že pětadvacetičlenný tým se v současnosti soustředí na budování sítě zákazníků i partnerů. Další kapitál plánuje hledat v příštím roce. Střední Evropa jako odrazový můstek Edmund AI v současnosti působí v Ostravě i v Praze a postupně buduje obchodní zastoupení v Polsku, na Slovensku a v Německu. Lokální pobočky nadnárodních výrobců v České republice často představují novou technologii svým mateřským společnostem v Německu nebo ve Švýcarsku. Startup tak získává příležitost rozšířit své řešení do desítek továren po celém světě. Jeho cílem je spolupracovat s firmami, které mají strategický zájem o inovace a umělou inteligenci. Přestože vývojáři neustále upravují obchodní model a učí se za pochodu, zkoušení nových postupů a poučení z chyb považují za klíčové prvky rychlého růstu. ,,Nejhorší, co bychom podle mě mohli v této branži udělat, je zůstat neutrální a nedělat nic. Tím bychom se velmi rychle začali ubírat špatným směrem. I chyba je pro nás něčím, z čeho se můžeme poučit, iterovat a jít dál,‘‘ uvedl Jakub Szlaur. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké konkrétní zkušenosti zakladatelů s vývojem jednoúčelových strojů vedly k vytvoření architektury celého systému? Jak probíhá proces uzavírání smluv o společném vývoji a sdílení rizik s prvními průmyslovými partnery? Jaké psychologické bariéry a nedůvěru starších údržbářů musel tým přímo ve výrobních halách překonávat? Jak přesně probíhá technická analýza digitálního stavu firmy a její elektrotechnické dokumentace před samotným školením? Jaké konkrétní zkušenosti a principy ze skautingu přenáší Jakub Szlaur do vedení a rozvoje svého technologického týmu?

  • S11 · E143
    August 5 · 14 min

    8 z 10 Čechů trápí duševní zdraví. Skoro půlka mladých to řeší s AI

    Osm z deseti Čechů zažilo psychické potíže, které zasáhly do jejich běžného života. Čtyři z deseti se je přitom snaží zvládnout sami a mezi mladými ve věku od 18 do 26 let už 47 procent využilo kvůli duševnímu zdraví umělou inteligenci. Lukáš Krčil, spoluzakladatel a CEO psychoterapeutické platformy Hedepy, v pořadu Avokádo na platformě FocusOn.cz popsal, proč se lidé stále bojí požádat o pomoc, proč mladí patří k nejosamělejším skupinám a jak Hedepy vyrostlo do devíti zemí s více než 1 300 terapeuty. Příběh Hedepy se začal psát v roce 2020, kdy Lukáš Krčil vedl marketingovou agenturu. Pandemie tvrdě dopadla na celý obor a Krčil musel během krátké doby výrazně zmenšit svůj tým. ,,Byl to velmi těžký rok nejen kvůli covidu, ale také pro marketing obecně. Tehdy jsem musel propustit ze sta lidí asi padesát, což jsem nikdy předtím v životě nedělal. Hodně mě to zasáhlo,‘‘ popisuje Krčil. Náročná zkušenost ho přivedla také k jeho první terapii. Přestože mu ji doporučovali přátelé, samotné setkání jeho očekávání nenaplnilo. Začal proto přemýšlet, jak by bylo možné terapeutickou péči zlepšit a zpřístupnit lidem, kteří ji potřebují. ,,Poprvé v životě jsem to šel zkusit a neměl jsem z toho dobrý pocit. Říkal jsem si, že by to šlo udělat lépe, protože je tu spousta lidí, kteří mají problémy s duševním zdravím a říkají, že jim terapie pomáhá,‘‘ říká Krčil. Z osobní zkušenosti a následných úvah postupně vznikla online platforma Hedepy. Psychické potíže zasáhly 8 z 10 Čechů Potřebu dostupnější péče potvrzují také výsledky průzkumu agentury Ipsos pro Hedepy. Do šetření se zapojilo 1 021 respondentů ve věku od 18 do 65 let. Celkem 79 procent z nich uvedlo, že psychické potíže někdy zasáhly do jejich běžného života. Mezi mladými ve věku od 18 do 26 let se jednalo dokonce o devět z deseti dotázaných. ,,Když vidíte reálná data od Ipsosu, podle nichž osm z deseti lidí říká, že má duševní obtíže, které ho v životě nějak limitují, hodně mě to překvapuje,‘‘ doplňuje Krčil. Podle něj jsou přitom Češi zvyklí řešit fyzické zdravotní problémy mnohem rychleji než ty psychické. Pokud je něco bolí, vyhledají lékaře. Psychické vyčerpání, nechuť vstát z postele nebo dlouhodobou nespokojenost však často přehlížejí a skrývají před okolím. ,,Když mě bolí ruka, jdu k lékaři. To, že mě bolí duše nebo cítím něco, co mi zasahuje do života, například že se ráno netěším do práce nebo nemohu vstát, jsme však zvyklí přehlížet, stydět se za to a neukazovat to navenek. Z mého pohledu je to stále velké tabu,‘‘ doplňuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jakou roli při prvních úvahách o Hedepy sehrála manželka Lukáše Krčila, která je psycholožka? S jakými praktickými překážkami se podle Krčila setkává člověk z menší obce, který by musel za terapeutem dojíždět do krajského města? Proč se podle Lukáše Krčila důležité okamžiky terapie často odehrávají až mezi jednotlivými sezeními? Kam se má putovní slon po pražské části kampaně přesunout a na jakých akcích se s ním lidé mohou setkat? Kolik lidí si místo terapeuta povídá s AI?

  • S11 · E142
    August 4 · 37 min

    Výbuchy, bahno a figuranti po amputacích. Takhle se v Česku trénuje záchrana života

    Kouř, tma a figuranti po skutečných amputacích. Dvanáct hodin v terénu, přes sto zapojených lidí a scénáře, které mají zaskočit i profesionály. Záchranář s patnáctiletou praxí a instruktor přednemocniční péče Michal Motyčka v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč zamrznout může úplně každý, jak se z interního taháku jeho týmu stal produkt, který si objednávají elitní útvary s požadavkem, aby šel v případě nutnosti spálit, a proč sebelepší kartička nikdy nenahradí praktický výcvik. MEDCUP vznikl jako menší studentský projekt. Postupně se však proměnil ve specializovanou soutěž určenou příslušníkům ozbrojených složek, kteří v týmech řeší simulované situace s větším počtem zraněných. Nejde přitom pouze o srovnávání výkonů. Důležitou součástí je také vzájemné poznávání jednotlivých složek a další vzdělávání v přednemocniční péči. ,,Medcup je soutěž, ve které mohou ozbrojené složky v rámci přednemocniční péče porovnávat své schopnosti, vzájemně se poznávat a dále se vzdělávat,'' vysvětluje Michal Motyčka. Právě příslušníci těchto složek jsou podle něj často mezi prvními, kdo se při závažném incidentu setká se zraněnými a musí začít jednat ještě před příjezdem zdravotnické záchranné služby. Projekt má dnes podle Motyčky patnáctiletou tradici. Řada účastníků se na něj navíc vrací dlouhodobě. ,,Velká část lidí, kteří k nám jezdí od začátku, dnes působí v elitních složkách. Někteří se do nich dostali už díky Medcupu,'' říká. Soutěž proto nevnímá jako jednorázovou událost. S některými složkami tým spolupracuje průběžně a poskytuje jim podporu i při dalším výcviku. Čtyřicet osm soutěžících a více než 12 hodin v terénu Kapacita soutěže je standardně nastavena na 12 čtyřčlenných týmů, tedy celkem 48 soutěžících. Čtyřčlenné složení vychází podle Motyčky z běžného uspořádání týmů v ozbrojených složkách, které se mohou dále rozdělit na dvojice. Zájem přitom převyšuje počet dostupných míst. ,,Soutěž je standardně připravena pro 12 týmů a bývá velmi rychle naplněná. Také letos máme znovu plno,'' uvádí. Samotný výcvik obvykle trvá 12 hodin, někdy i déle. Týmy začínají ráno a až do večera nepřetržitě procházejí jednotlivými modelovými situacemi. Musejí se orientovat v terénu, správně vyhodnotit stav zraněných, rozdělit si práci a poskytovat péči v rozsahu svých kompetencí. Součástí mohou být také úkoly za tmy, práce s nočním viděním, svítilnami nebo pod červeným světlem. Výraznou položku představuje personální zajištění celé akce. Vedle 48 soutěžících pracuje na Medcupu přibližně deset členů organizačního týmu a dalších zhruba 50 až 60 lidí, kteří vystupují jako figuranti nebo zajišťují další podporu. Celkem tak může být do jednoho ročníku zapojeno více než sto lidí. ,,Snažíme se situace připravovat co nejrealističtěji. Používáme kouř, výbuchy, tmu, déšť i bahno. Cvičíme v bunkrech, v terénu i ve výškách,'' popisuje Motyčka. Organizátoři už do scénářů zařadili například havarované vozidlo, práci v ochranných maskách nebo figuranty po skutečných amputacích. Pro účastníky, kteří se s podobně realistickým zraněním setkají poprvé, může jít o silný stresový moment. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak přesně probíhal noční zásah u vážné dopravní nehody s několika vozidly, ke které Michal Motyčka přijel cestou z lyžování, a jak při něm pomohl přenos videa přes aplikaci Záchranka? Čeho si Motyčka všímá u řidičů, když projíždí Prahou v sanitce, a proč někteří nereagují ani na přijíždějící vůz záchranné služby? Jak fungují rentgenkontrastní prvky v hemostatických gázách a proč mohou být důležité při následném ošetření v nemocnici? V čem se změnilo balení tlakových obvazů a proč může červené označení usnadnit jejich otevření v rukavicích od krve? Proč zatím nelze běžnou plochou kartu jednoduše upravit do Braillova písma a jaké technické řešení by taková varianta vyžadovala?

  • S11 · E141
    August 2 · 34 min

    Volič nepozná, jestli mluví politik, nebo AI – a to je podle PR experta to nejhorší

    Umělá inteligence mění pravidla hry v médiích i public relations. Zatímco rutinní úkony, jako jsou zpracování dat, monitoring nebo vyhledávání informací, zvládají moderní nástroje během jednotek pikosekund, budování skutečných mezilidských vztahů a důvěry zůstává doménou lidí. Jak se obor PR posunul za posledních 30 let a čím vším si musí projít moderní komunikátor v éře postpravdy? O tom v pořadu Brand Date na FocusOn.cz hovořil Vladimír Bystrov, spolumajitel komunikační agentury Bison & Rose a programový ředitel konference Forum Media. Nástup umělé inteligence vyvolává obavy o budoucnost celé řady profesí. V oboru public relations však podle Vladimíra Bystrova technologie nepředstavují pouze hrozbu, ale také příležitost oddělit kvalitní odborníky od těch, kteří PR redukují na mechanické rozesílání obsahu. Podle Bystrova je klíčové uvědomit si, co je samotnou podstatou PR. Tradiční model ledovce ukazuje, že to, co veřejnost vidí, tedy pouhá špička vyčnívající nad hladinu, představuje pouze malou část reálné náplně práce. Pod hladinou se skrývají znalosti, zkušenosti, strategie a schopnost budovat vzájemně prospěšné vztahy. Nástup technologií dramaticky proměnil efektivitu a dynamiku oboru. Zatímco před lety trvalo vyhledávání podkladů v archivech hodiny či dny, dnes mají analytické nástroje výsledky k dispozici téměř okamžitě. ,,Bylo to pracné a trvalo to velmi dlouho. Stejný, a možná i lepší a spolehlivější výsledek dnes máme v jednotkách pikosekund nebo za ještě kratší dobu,“ popisuje Bystrov. Mechanická práce se automatizuje, avšak lidská invence a schopnost komunikovat zůstávají podle něj nenahraditelné. O práci proto mohou přijít lidé, kteří si pod PR představují pouze vyhledávání informací pomocí AI, jejich následné rozesílání robotickými e-maily a placenou propagaci na sociálních sítích. ,,Ti, kteří si myslí, že stačí něco vyhledat pomocí umělé inteligence, následně to rozeslat na mnoho adres robotickým e-mailem a čekat, co z toho vzejde, možná o práci přijdou,“ upozorňuje Bystrov. Naopak odborníci, kteří chápou technologie pouze jako pomocné nástroje, získají na trhu více prostoru. ,,Ti, kteří vědí, že PR je něco trochu jiného a že toto všechno jsou pouze pomůcky, budou mít naopak mnohem více prostoru a jejich práce bude mnohem vzácnější,“ uzavírá. Etika a rizika AI: Od mlčenlivosti po halucinace dat Využívání umělé inteligence v agenturním prostředí s sebou přináší přísná pravidla, která vycházejí jak z interních postupů, tak z mezinárodních etických standardů organizace ICCO a české Asociace public relations (APRA). Hlavní rizika spojená s využitím AI spočívají podle Bystrova ve třech klíčových oblastech: v důvěrnosti informací, dodržování autorských práv a odpovědnosti za předávané výstupy. Agentury podepisují s klienty dohody o mlčenlivosti a nemohou s důvěrnými informacemi volně nakládat. Citlivá firemní data proto nesmějí vkládat do nástrojů, u kterých nemají pod kontrolou, kde a jak budou informace dále zpracovávány. Zároveň platí zásada transparentnosti vůči klientovi. Agentura nemůže vydávat výstup vytvořený umělou inteligencí za vlastní práci. AI může pomoci například při rešerších, úpravě stylistiky nebo zvyšování čitelnosti textu, ale výchozí myšlenka a komunikační sdělení musejí pocházet od člověka. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč se mladí lidé po zkušenostech s fintechovými aplikacemi při žádosti o hypotéku vracejí k tradičním bankám? Proč mohou mladí lidé postupně přejít od Instagramu a YouTube k ověřeným informačním zdrojům a knihám? Jak přistupovat ke studentům a mladým kolegům, kteří při vytváření svých prací výrazně využívají generativní AI? Proč má audiovizuální sdělení rychlý nástup účinku, ale jeho působení také rychle odeznívá? Jak se tradiční média snaží odlišit svůj obsah od informačního balastu v online prostředí?

  • S11 · E140
    August 1 · 21 min

    Malá obec, velké plány. Vražné investovalo miliony do vlastní energetické budoucnosti

    Dva miliony korun vložila obec Vražné do akcií energetického společenství Envys. Pokud se podaří vybudovat plánovanou větrnou elektrárnu, může jí projekt přinášet přibližně 1,4 milionu korun ročně a zajistit levnější elektřinu. O odvážné investici, inspiraci z Rakouska i reakcích místních obyvatel mluvil starosta Lukáš Bršťák v pořadu Green Spin na platformě FocusOn.cz. Obec Vražné se v roce 2024 umístila na třetím místě v soutěži Vesnice Moravskoslezského kraje. Podle Lukáše Bršťáka není při hodnocení nejdůležitější, kolik má obec vybudovaných škol, kanalizací nebo jiných staveb. Významnou roli hraje především spolkový život, soudržnost místní komunity a schopnost obce vytvářet podmínky pro společná setkávání a pořádání akcí. „Více než o tom, jak je obec krásná nebo dokonale vybudovaná, je soutěž o tom, jak obec a její občané drží pospolu,“ shrnuje Lukáš Bršťák. Vedle podpory komunitního života se však podle něj musí moderní obec zabývat také svou ekonomickou stabilitou. Samosprávy by se neměly spoléhat výhradně na příjmy z rozpočtového určení daní, ale měly by hledat další příležitosti, které jim mohou dlouhodobě přinášet peníze do rozpočtu. Vražné již v minulosti instalovalo na střechy obecních budov fotovoltaické systémy o celkovém výkonu přibližně 64 kWp. Když Lukáš Bršťák nastoupil do funkce starosty, probíhala energetická krize a ceny elektřiny byly vysoké. Obec proto začala prověřovat možnosti, jak si zajistit levnější a stabilnější zdroj energie. „Nabízely se možnosti, jak bychom si jako obec mohli pomoci nebo získávat levnější energii. Uvažoval jsem nad tím, že bychom založili vlastní energetickou společnost a na svých pozemcích vybudovali elektrárnu. Tuto možnost jsem prověřoval, ale zjistil jsem, že na takovou investici nedostaneme peníze. Pokud má mít projekt ekonomický potenciál, investice se většinou pohybuje od 150 milionů korun výše,“ popisuje starosta. Rakouská inspirace a akcie za dva miliony Lukáš Bršťák se během cesty do Rakouska seznámil s energetickými společenstvími, do nichž se zapojují obce i místní obyvatelé. Po návratu proto oslovil společnost Envys. Zastupitelé po měsíční diskusi schválili nákup jejích akcií za dva miliony korun. Obec nyní prověřuje možnost výstavby větrné elektrárny ve svém katastru. Výsledky měření jsou zatím příznivé, projekt však dosud není schválený. Obec se následně začala zabývat také možností umístění větrné elektrárny přímo ve svém katastru. Společně se společností Envys vytipovala vhodné lokality a zahájila měření větrných podmínek. Podle starosty zatím výsledky vypadají příznivě, projekt však dosud není schválený a stále probíhají potřebné průzkumy. „V Rakousku jsem viděl, že tento model funguje. Zároveň bychom mohli u Envysu nakupovat levnější elektřinu přibližně za 1,30 Kč za kilowatthodinu. Když jsem nastupoval do funkce, stála elektřina kolem šesti korun za kilowatthodinu a Envys už tehdy říkal, že ji bude stabilně nabízet maximálně za 1,80 Kč,“ vysvětluje Lukáš Bršťák. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak se Lukáš Bršťák dívá na mechanismus, který mezi zaměstnance a partnery rozděluje 30 % rozdílu mezi rozpočtovou a skutečnou cenou projektu? Jak probíhala dvě veřejná slyšení a na co mohli občané navrhovat využití případného příjmu z větrné elektrárny? Jak by mohli místní obyvatelé v budoucnu využít možnost nakupovat elektřinu přímo od společnosti Envys? Proč starosta přirovnává větrné elektrárny k vedení vysokého napětí, dálnicím a další infrastruktuře, se kterou se následující generace naučí běžně žít? Jak předchozí zkušenosti s akciemi společnosti Asompo ovlivnily rozhodnutí obce investovat do Envysu?

  • S8 · E139
    July 31 · 35 min

    Krysy na Strahově a překvapivé výnosy : Studentské bydlení je zlatý důl i ostuda Prahy

    Praha se potýká s výrazným nedostatkem studentského bydlení a počet zájemců o ubytování dlouhodobě převyšuje dostupné kapacity. Současně roste zájem zahraničních studentů i investorů, kteří v segmentu soukromých kolejí vidí zajímavou příležitost. O proměně trhu, nových trendech i budoucnosti studentského bydlení debatovali v pořadu RealChat na platformě FocusOn.cz Barbora Nosková z platformy Bro-coli a Vojta Růžek ze společnosti Erasmus in Prague. Situace na pražském trhu studentského bydlení vykazuje dlouhodobý strukturální deficit. Podle statistik připadají v hlavním městě na jedno dostupné lůžko přibližně tři studenti. Data Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ukazují, že v Praze aktuálně studuje přibližně 130 tisíc studentů, přičemž zhruba 75 tisíc z nich každoročně hledá ubytování. Kapacity veřejných ubytovacích zařízení jsou přitom omezené. Státní sektor v Praze disponuje přibližně 28 tisíci lůžky, soukromí poskytovatelé pak dohromady nabízejí zhruba čtyři tisíce postelí. Nepokrytá poptávka tak zůstává enormní. ,,V září máme v Praze doslova kolonu studentů s kufry, kteří by se chtěli ubytovat, ale my už máme vyprodáno a nemáme je kam umístit,“ uvedla Barbora Nosková. Západní trend přichází i do Česka Podle Vojty Růžka není nedostatek studentského bydlení pouze českým problémem. S podobnou situací se potýká většina západoevropských zemí. Nejkritičtější situace podle něj panuje v Nizozemsku, Belgii nebo Německu, kde je získání studentského ubytování dlouhodobě velmi složité. Současně upozornil, že zájem zahraničních studentů o Prahu stále roste a aktuální poptávka už překonala předcovidová čísla. Český trh se tak postupně přibližuje západnímu modelu, ve kterém významnou roli hrají soukromé koleje a institucionální studentské bydlení. Administrativní budovy jako příležitost Jednou z cest, jak rozšiřovat kapacity, je přeměna nevyužívaných kancelářských objektů na studentské bydlení. Podle provozovatelů bývají starší administrativní budovy často vhodnější než klasické činžovní domy. ,,Stará administrativní budova, kterou lze upravit pro potřeby studentů, je dnes z hlediska kapacity zajímavější než klasický činžovní dům. Pokud nás poslouchá nějaký majitel kancelářské budovy, o podobné formy spolupráce máme velký zájem,“ uvedl Růžek. Podle Noskové dává ekonomický smysl především budova s minimálně padesáti lůžky, což odpovídá zhruba 20 až 30 bytovým jednotkám. Studentské bydlení jako zajímavý investiční segment Z pohledu investorů nabízí studentské bydlení atraktivní kombinaci stabilní obsazenosti a nadprůměrných výnosů. Ve srovnání s klasickým dlouhodobým pronájmem jde o výrazně zajímavější model, přestože je provozně náročnější. Operátoři obvykle přebírají celé budovy do dlouhodobého pronájmu a majitelům garantují stabilní nájemné. ,,Po majiteli v podstatě nic nechceme. Garantujeme mu tržní nájemné v dané lokalitě a sami řešíme veškeré revize, opravy i servis, protože máme vlastní interní tým,“ vysvětlil Růžek. Součástí provozu je také nepřetržitá podpora studentů, interní servisní tým nebo správa budovy v režimu 24/7. Mezinárodní studenti a jejich pobyt v Praze Zahraniční studenti řeší většinu administrativy ještě před příjezdem do České republiky. Potřebují online prohlídky, elektronické podpisy smluv a především potvrzení o ubytování, které je často nezbytné pro získání víz. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru dozvíte? Jaké technologie a automatizace dnes pomáhají spravovat tisíce studentů bez klasické recepce? Jak provozovatelé řeší letní měsíce, kdy většina studentů odjíždí domů? Jak funguje model společných investic mezi operátory a majiteli nemovitostí? Proč bývá nejvíce konfliktů mezi studenty právě na začátku semestru? Jaký kulturní šok zažívají někteří zahraniční studenti při pohledu na stav českých kolejí?

  • S10 · E138
    July 30 · 22 min

    Češi si zuby čistí krátce a špatně. Následky stojí 30 miliard ročně

    Dát dětem večer čokoládu, nechat je ji zapít sladkým pitím a poslat je bez vyčištěných zubů do postele? Tento zlozvyk už rozhodně není trendy. Pro peněženky rodičů i veřejné rozpočty totiž představuje zbytečně drahý hazard. České děti bojují s vysokou kazivostí a zanedbaná prevence v dětství se v dospělosti mění v astronomické účty za zubní péči. V pořadu iMedical na portálu FocusOn.cz na to upozorňuje Pavel Smažík, majitel společnosti Herbadent a podporovatel projektu Dětský úsměv. Celkové náklady na léčbu dentálních problémů dosahují obrovských částek: „Nedostatečná hygiena způsobuje kazivost v dětském věku, kazivost v dětském věku způsobuje kazivost v dospělém věku a kazivost v dospělém věku způsobuje náklady. Tyto náklady dosahují celkem 30 miliard korun ročně, přičemž polovina pochází ze státních a polovina ze soukromých zdrojů,“ uvádí Smažík. Alarmující je rovněž fakt, že stát k této problematice přistupuje bez aktuálních dat. „Poslední měření v Česku na téma kazivosti se dělalo někdy v roce 2008. Od té doby se stát nestará o to, aby toto zjišťoval,“ upozorňuje majitel Herbadentu. Ve Švýcarsku učí děti pečovat o chrup Česká republika by si mohla vzít příklad ze zahraničí, kde preventivní programy fungují s vysokou efektivitou. Jako ideální model uvádí Pavel Smažík Švýcarsko, které dokázalo díky dlouhodobému a systematickému přístupu dramaticky snížit kazivost dětského chrupu. Tento úspěch nevyžadoval žádné nerealizovatelné zázraky, ale důslednou a opakovanou edukaci přímo ve školních lavicích a mateřských školách. „Jakmile vyrostou první dva zuby, měli by je rodiče začít čistit. Dobré je použít také mezizubní kartáček. Když se začne brzy, není problém v tom pokračovat.“ Ve Švýcarsku se podařilo snížit kazivost dětských zubů o 90 procent. „Asi před 40 lety vytvořili velmi dobře popsanou metodiku a zavedli systém, v jehož rámci do mateřských škol a prvních tříd základních škol docházejí pětkrát až šestkrát ročně školené instruktorky. S dětmi si povídají o zubech a mechanicky s nimi nacvičují čištění,“ vysvětluje Smažík. Návratnost takové investice je z národohospodářského hlediska obrovská. „Myslím, že kdybychom do toho každý rok investovali přibližně 250 milionů korun, ušetřili bychom velkou část z těch 30 miliard,“ uvedl Smažík. Technika čištění je zásadní: pět minut nestačí Vedle systémových řešení spočívá zásadní část problému v samotném provedení každodenní dentální hygieny. Správné čištění zubů je manuální dovednost, kterou je nutné trénovat podobně jako psaní nebo zavazování tkaniček. Většina populace však žije v mylné představě o svých schopnostech. Děti do deseti let navíc nejsou anatomicky ani mentálně schopné vyčistit si zuby samy bez pomoci rodičů. Pavel Smažík poukazuje na častý nešvar spojený s ultrajemnými kartáčky, které při špatném používání selhávají: „Mí kolegové zubaři si čistí zuby deset minut až čtvrt hodiny. Většina z nás nemá dobrou techniku, tlačí na kartáček a nevěnuje čištění čtvrt hodiny. Když tlačím na ultrajemný kartáček, vlákna se velmi rychle roztáhnou. Je mnohem lepší koupit si kartáček jiného typu, buď se středně tvrdými, nebo konickými vlákny. Ten vydrží mnohem horší techniku, vydrží déle a při špatné technice je užitečnější,“ radí. Z hlediska frekvence zdůrazňuje klíčový význam večerního čištění. Plak se totiž stává rizikovým po 24 až 48 hodinách. „Ráno si čistím zuby spíše pro ostatní lidi, abych měl svěží dech. Večer to dělám pro své dásně a zuby. Chci večer začínat s co nejmenším počtem bakterií, aby se do rána nestačily namnožit,“ doplňuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč je důležité držet zubní kartáček jako „malou skleničku“? Jak elektrický mezizubní kartáček a velikosti S, M a L usnadňují čištění zubů? Které dvě pomůcky jsou podle Pavla Smažíka pro správnou péči o zuby nejdůležitější? Co je onemocnění amelogenesis imperfecta a jak ovlivňuje zuby? Co se zubní lékaři učí během „Týdne čistých zubů“?

  • S8 · E137
    July 28 · 39 min

    Donnie Brasco - mafie na jeho hlavu vypsala půl milionu dolarů. FBI mu dala pět stovek

    Pět let života pod cizí identitou, více než 120 usvědčených zločinců a pouhá pětisetdolarová odměna. Operace Donnie Brasco patří k nejúspěšnějším infiltracím organizovaného zločinu v historii FBI. Publicista a expert na organizovaný zločin Jan Nápravník v pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz popsal, jak se agent Joseph Pistone dostal mezi členy mafiánských rodin Colombo a Bonanno, proč se stal specialistou na krádeže šperků a jak málo podle něj odpovídá slavný hollywoodský film skutečným událostem. Film Krycí jméno Donnie Brasco může vytvářet dojem, že FBI vyslala do mafie obyčejného policistu. Podle Jana Nápravníka však byla realita zcela jiná. Joseph Pistone měl za sebou několik úspěšných tajných operací a zkušenosti se získáváním důvěry zločineckých skupin. Už během infiltrace gangu zlodějů automobilů v Jacksonville na Floridě pomohl tehdy ještě “v barvách” Office of Naval Intelligence (ONI) dostat za mříže více než třicet lidí. FBI proto hledala právě jeho, když začala přemýšlet o proniknutí do italsko-americké mafie. Výhodou byla také jeho znalost prostředí. Pistone vyrůstal mezi italsko-americkou komunitou v New Jersey, znal místní slang, způsoby komunikace i fungování mafiánských klubů. Právě tato „znalost ulice“ podle Nápravníka rozhodla o tom, že se stal ideálním kandidátem pro jednu z nejriskantnějších operací v historii FBI. ,,Nebyl to typický agent FBI. Pohyboval se mezi italsko-americkou komunitou, znal místní mafiány, věděl, jak mluví a jak mezi sebou fungují. Když FBI hledala nový způsob, jak proniknout do mafie, byl pro ni ideálním kandidátem,“ říká Jan Nápravník Gemolog, zloděj i falešný sirotek Podle Nápravníka FBI od začátku věděla, že Pistone nemůže vystupovat jako nájemný vrah. Pokud by páchal závažné násilné trestné činy, jeho svědectví by později ztratilo důvěryhodnost u soudu. Vybrala proto jinou cestu – vytvořila z něj profesionálního zloděje šperků. Agent absolvoval gemologické školení, naučil se rozeznávat pravé diamanty od padělků, otevírat trezory, obcházet alarmy i používat zlodějský slang. Teprve po několikaměsíčním intenzivním výcviku byl vyslán do terénu. Stejně pečlivě vznikala i jeho nová identita. FBI vytvořila legendu Donnieho Brasca – sirotka z Pittsburghu. Vybrala dokonce skutečný sirotčinec, který v minulosti vyhořel a přišel o dokumentaci. Pistone dostal falešné doklady, sociální zabezpečení, řidičský průkaz i pronajatý byt. ,,Všechny dokumenty byly připravené tak, aby působily věrohodně. Přesto mu FBI cestu za identitou Donnieho Brasca příliš neulehčila a řadu věcí si musel zařídit sám jako například účet v bance - ten mu nechtěli dát pro jeho domnělé kriminální pozadí. Donnie si musel účet doslova vyřvat a zajistit bez pomoci FBI,“ říká Jan Nápravník. Půl roku jen čekal, až si ho mafie všimne Nejtěžší část operace podle Nápravníka nespočívala ve vykrádání ani v utajování identity. Nejnáročnější bylo získat důvěru lidí, kteří byli vůči cizincům mimořádně podezřívaví. Joseph Pistone proto téměř šest měsíců pravidelně navštěvoval stejný bar v newyorské čtvrti Yorkville. Nepokoušel se nikoho oslovovat ani se nikam tlačit. Chtěl pouze, aby si na jeho přítomnost okolí zvyklo. Postupně navázal vztah s barmanem, kterému nabídl diamanty k dalšímu prodeji. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké rozdíly Jan Nápravník našel mezi filmem Donnie Brasco a skutečnými událostmi? Jak FBI několik měsíců připravovala falešnou identitu Josepha Pistoneho a proč z něj udělala právě zloděje šperků? Proč mafiánská rodina z Milwaukee neprozradila Bonannům, že obchodují s tajným agentem FBI? Jak podle Jana Nápravníka vypadal skutečný vztah Donnieho Brasca s Leftym Ruggierem a Sonnym Blackem? Proč se operace zastavila právě ve chvíli, kdy byl Pistone jen krok od přijetí mezi plnoprávné členy mafie? Autor náhledové fotografie: blue_yonder_dreams88 (Flickr). Všechna práva vyhrazena.

  • S11 · E136
    July 27 · 26 min

    Zavřela pivovar, zachránila IT firmu. Z pětimilionové ztráty udělala byznys s obratem 80 milionů

    Anna van der Weerden prošla neobvyklou životní cestou – od rozvodové advokátky přes zakladatelku a majitelku rodinného pivovaru až po pozici co-CEO technologické společnosti TopMonks. V pořadu Inside Tech na platformě FocusOn.cz popsala proces transformace IT firmy, která se ze ztráty pěti milionů korun dostala k obratu 80 milionů korun, i výzvy spojené s moderní cenotvorbou a návratem zaměstnanců do kanceláří. Příběh Anny van der Weerden ukazuje, že manažerské principy a schopnost řídit lidi přesahují hranice jednotlivých oborů. Od pivovaru se posunula do IT a život se jí obrátil k lepšímu. Manželův sen ukončila pandemie i válka Pivovar založila v roce 2019 s představou, že v něm bude pracovat celá rodina a vznikne kolem něj komunita propojující zdravý životní styl, farmaření, pěstování hlívy, farmářský obchod a pivní klub. Do plánů však zasáhla pandemie covidu-19, válka na Ukrajině, růst cen surovin, energií i úvěrů a nakonec také rozpad manželství. Po třech letech, během nichž se snažila provoz udržet, dospěla k závěru, že takové pracovní vytížení není dlouhodobě únosné. Přestože přechod z gastronomie a advokacie do IT může působit jako radikální skok, van der Weerden navázala na své dřívější profesní zkušenosti. Ve svých 25 letech totiž začínala jako právnička specializující se na IT v Nizozemsku. Po nástupu do TopMonks převzala obchod, HR, právní záležitosti, projektové řízení i marketing. Stranou ponechala pouze technologickou část, které se věnuje Jiří Fabián. Podle van der Weerden je TopMonks svobodná firma bez klasické manažerské struktury, v níž jsou transparentní také veškeré finance. ,,Přiměl mě Jirka Fabián, zakladatel a CEO. Znali jsme se léta. Sledoval můj příběh i to, co jsem dělala, a nabídl mi práci v den, kdy jsem řekla, že zavírám pivovar. Byl to rychlý přechod bez výběrového řízení – prostě: Pojď, nastup a celé to tady změň,‘‘ vzpomíná van der Weerden. Zpátky do černých čísel Technologická společnost TopMonks, jejíž kořeny sahají také k předchozí firmě JetMinds, se v roce 2022 ocitla ve vážné hospodářské krizi. Někteří členové přibližně dvacetičlenného týmu přitom spolupracují již zhruba dvacet let. V důsledku pandemie covidu-19 se zastavil přirozený příliv zakázek, na který byla firma dlouhá léta zvyklá. Společnost neměla vybudované funkční obchodní ani marketingové kanály. Vliv na změny měli i zaměstnanci, kteří v kanceláři chyběli. ,,Během covidu i po něm přestali chodit do kanceláře, komunikovat a prostě upadli do určité letargie,‘‘ dodává. Firma se dostala do ztráty pěti milionů korun při ročním obratu okolo 50 milionů korun. Van der Weerden zahájila změny hloubkovými rozhovory se zaměstnanci i klienty. První dva měsíce zjišťovala, v čem spočívají hlavní kompetence týmu, proč si zákazníci společnost vybírají a co jim na spolupráci naopak nevyhovuje. Na základě toho se rozhodla zaměřit další směřování firmy na práci s daty a cenotvorbu. Následně se společnost dostala na obrat přibližně 60 milionů korun a zisk osm milionů korun. V roce 2025 pak obrat vzrostl na 80 milionů korun, přičemž zisk dosáhl 2,5 milionu korun. . Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak se na rozhodnutí uzavřít pivovar podepsaly tři hodiny spánku denně, desítky festivalů ročně a nedostatek času na dceru? Jak si Anna van der Weerden získávala důvěru dlouholetého týmu a proč se osobně zapojila do jednotlivých projektů? Proč dnes počítá s tím, že se podaří uzavřít pouze jeden obchod ze čtyř a že projekty začínají později, než firmy původně plánují? Která finanční rozhodnutí by dnes udělala jinak a proč by později vyplácela bonusy nebo investovala do kanceláří? Na jakých třech pilířích stojí diverzifikace podnikání společnosti TopMonks?

Showing 61–80 of 87 episodes