FOCUS ON

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

Play

Open in

36 episodes
daily
Avg 29 min
Czech

Episodes 36

Newest Oldest Longest

All20 Unplayed20 In progress0 Played0

Counted on this page — what you have heard stays on this device, so it is not something the list can be paged by.

S8 · E164
Yesterday · 39 min
19 let u speciálních sil, dnes podniká a prodává české pušky. Na sklad je nestíháme vyrábět, říká Spisar
Pět misí v Afghánistánu, půl roku v Mali a téměř dvě desetiletí u elitní 601. skupiny speciálních sil. Ondřej „SPICY“ Spisar dnes zkušenosti z armády proměňuje v podnikání. Pod značkou ExSOF prodává vlastní produkty a vede střelecké výcviky, působí jako instruktor střelby a taktické přípravy v projektu Krize.life a současně pracuje pro vyškovskou společnost ANTREG, která vyrábí pušky za desítky tisíc korun. V pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, proč je jedna dobře ovládaná pistole cennější než arzenál v trezoru i proč český výrobce nedokáže vytvořit dostatečné zásoby svých nejžádanějších zbraní. U 601. skupiny speciálních sil působil Spisar od začátku roku 2003 do konce roku 2021. Prvních přibližně sedm let sloužil jako kulometčík a radista, později se věnoval také plánování misí, získávání zpravodajských informací, taktickému dotazování zájmových osob a prohlídkám zasažených objektů. Do Afghánistánu vyjel pětkrát, poslední půlroční zahraniční misi absolvoval v Mali. ,,Můj syn, když byl ještě malý a já jezdil na mise, říkal, že honíme lumpíky. Takže jsme honili lumpíky mimo Českou republiku, v Afghánistánu nebo v Mali,'' vzpomíná Spisar. K nejtěžším okamžikům jeho služby patřila tragická nehoda z roku 2004 ve Vrahovicích u Prostějova, kde se vojenská Tatra na železničním přejezdu srazila s vlakem. Pět Spisarových kolegů zemřelo, dalších 16 lidí včetně něj nehodu přežilo. Spisar si původně chtěl sednout hned za kabinu, kde by byl více chráněný před zimou. Protože ale žvýkal tabák a potřeboval odplivovat, přesunul se do zadní části korby. Právě toto rozhodnutí mu podle jeho slov zachránilo život. ,,Sedl jsem si dozadu, abych mohl z korby odplivovat, a to mi zachránilo život. V mém případě tedy žvýkací tabák zachránil život stoprocentně,'' vzpomíná. Po odchodu z armády ale rozhodně nezpomalil. Založil vlastní značku ExSOF, pod kterou nabízí individuální výcviky i oblečení a další produkty. První čepice představil na sociálních sítích a zájem zákazníků ho přiměl nabídku postupně rozšiřovat. Vedle vlastních výcviků působí také jako instruktor projektu Krize.life, který připravuje jednotlivce i zaměstnance firem na zvládání krizových situací. V rámci kurzů předává zkušenosti především z oblasti střelby a taktické přípravy. Program se zaměřuje také na bezpečnost, psychologii, krizové vyjednávání a první pomoc. Čtyři hodiny na střelnici místo zbraně v trezoru Na jeho kurzy mohou dorazit pokročilí střelci i lidé bez zbrojního oprávnění, kteří se teprve připravují na zkoušku. Domovskou základnu má přibližně 20 kilometrů jižně od Brna, za klienty je ale připraven přijet i jinam. Individuální lekce obvykle trvá čtyři hodiny. Delší intenzivní výcvik už podle něj může snižovat soustředění a schopnost vstřebávat nové informace. Největší chybou majitelů zbraní je podle Spisara přesvědčení, že samotný nákup znamená připravenost na krizovou situaci. Někteří lidé utrácejí za další výbavu, ale do pravidelného tréninku už neinvestují. ,,Lepší je mít jednu pistoli a umět ji skvěle ovládat než mít deset pušek a deset pistolí,'' upozorňuje. Vedle individuálních lekcí pořádá také dvoudenní kurz Skills or Die. Celý rozhovor, který moderuje Amar Ibrahim, si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč byly pro Ondřeje Spisara přesuny po afghánských cestách psychicky náročnější než samotné přestřelky? Proč může být slepé napodobování střeleckých instruktorů z YouTube nebezpečné? Jak funguje nový tlumič vytištěný z materiálu Inconel pomocí 3D technologie? Proč si zkušený voják objednával parfémy i na zahraniční mise a kolik jich dnes vlastní? V čem se liší výcvik se skrytě nošenou zbraní od vojenského způsobu střelby?
S8 · E163
Friday · 38 min
V televizi ví téměř všechno, AI ale nevěří. Doktor Vševěd popsal její slabiny
V televizi vystupuje jako Doktor Vševěd, technologii, která má odpověď téměř na všechno, však používá jen minimálně. Historik, geograf a popularizátor vědy Jiří Martínek považuje umělou inteligenci především za chytřejší vyhledávač. V pořadu Face IT na platformě FocusOn.cz popsal, co AI stále nezvládá, jak může proměnit pracovní trh, proč představuje riziko pro důvěryhodnost fotografií a jakou cenu v podobě spotřebované energie za její rozvoj platíme. Umělá inteligence dokáže pracovat s obrovským množstvím informací a rychle v nich vyhledávat. To z ní ale podle Martínka ještě nedělá náhradu lidského myšlení. ,,Umělá inteligence dokáže velmi rychle vyhledávat a upravovat data do podoby, kterou jsme si dříve neuměli představit. Myslím ale, že jí pořád chybí tvůrčí složka a nápady,‘‘ říká. Její slabiny pozoruje také při práci se studenty. U obecně zadaného teoretického úkolu podle něj AI snadno najde existující metodiku a napodobí ji. Zadání proto musí směřovat ke konkrétním datům, výsledkům nebo vlastní činnosti studenta. Teprve potom se ukáže, zda tématu skutečně rozumí. Sám přitom AI téměř nepoužívá. Setkává se s ní hlavně ve chvíli, kdy mu internetový vyhledávač nabídne automaticky vytvořený souhrn. Pro běžné hledání informací mu podle jeho slov stále stačí klasický vyhledávač. Deepfake může ohrozit důvěru v obraz i zvuk Za jednu z nejviditelnějších hrozeb považuje Martínek možnost vytvářet falešné fotografie, videa a zvukové záznamy. ,,Ten strach asi bude mít za chvíli každý, protože dnes lze napodobit libovolný hlas a libovolný obraz,‘‘ upozorňuje. Fotografie ani video už podle něj pro část společnosti automaticky nepředstavují důkaz, že se zachycená událost skutečně stala. S dalším zdokonalováním nástrojů tak bude stále obtížnější rozpoznat, zda člověk sleduje autentický záznam, upravený materiál, nebo kompletně vygenerovaný obsah. Největší technologickou revolucí byl knihtisk Současný nástup AI přirovnává Martínek k proměnám, které lidstvo zažilo již v minulosti. ,,Myslím, že největší technologickou změnou v dějinách byl knihtisk. Gutenbergův objev umožnil velmi rychle šířit myšlenky,‘‘ uvádí. Dalším přelomem byl podle něj nástup počítačů. Řadu úkolů, které se dříve prováděly složitě, dnes lidé zvládnou během několika minut. Sám Martínek vzpomíná, jak v 90. letech připravoval vědeckou práci bez internetu a potřebné informace musel hledat v knihovnách. Internet podle něj umožnil obsáhnout za kratší dobu mnohem více podkladů a zvýšil dostupnost informací. AI může tento vývoj dále urychlit, zejména u lidí, kteří vykonávají mechanickou a časově náročnou práci. Nikdo přesně neví, které profese budou potřeba Předvídat dopady AI na pracovní trh je podle Martínka velmi obtížné. Technologie už existuje a nelze určit, zda přišla příliš brzy, pozdě, nebo v ideální chvíli. Stejně obtížné je předpovědět, které profese posílí a které naopak postupně ztratí význam. Na otázku, jaký obor by měli mladí lidé studovat, proto nenabízí jednoznačnou odpověď. Jako možnou výhodu zmiňuje znalost méně rozšířeného, ale prakticky využitelného jazyka. Uplatnění podle něj mohou najít také právníci nebo technici. Ani perspektivní obor však není zárukou, že v něm absolvent zůstane celý život. Mnoho lidí dnes podle Martínka pracuje v úplně jiné oblasti, než jakou původně vystudovali. Přecházet lze také mezi jednotlivými studijními směry, například mezi bakalářským a magisterským studiem. Budoucí uplatnění proto podle něj závisí také na schopnosti člověka přizpůsobit se novým podmínkám. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak se Jiří Martínek stal televizním Doktorem Vševědem? Kdy lidé v minulosti očekávali konec světa a proč se jejich obavy nenaplnily ani v roce 2000? Měly by školy zakázat mobilní telefony a používání umělé inteligence? Proč lidstvo pokračuje ve válkách navzdory technologickému pokroku? Proč se rozvoj letů do vesmíru po 70. letech výrazně zpomalil?
S8 · E162
Wednesday · 22 min
Přes 50 let mezi mafiány, jen 22 měsíců za mřížemi. Gambino řídil mafii jako firmu
Není známo, že by vlastní rukou někoho zabil, přesto se stal nejmocnějším mužem amerického podsvětí. Carlo Gambino vydělával na nelegálním alkoholu, dokázal přežít války mezi mafiánskými rodinami a od roku 1957 stál 19 let v čele vlastní zločinecké organizace. Publicista a znalec historie italsko-americké mafie Jan Nápravník v pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč Gambina považuje za nejúspěšnějšího mafiána historie, jak proměnil gang ve firmu a proč jediným rozhodnutím před smrtí připravil půdu pro pozdější rozkol rodiny. Lucky Luciano byl podle Nápravníka největším mafiánem a architektem systému, který dal americkému organizovanému zločinu pravidla. Carlo Gambino však v jeho hodnocení představuje jiný typ úspěchu. Dokázal dlouhodobě vydělávat, téměř se vyhnul vězení a na rozdíl od řady svých současníků zemřel doma ve vlastní posteli. Za celý život strávil Gambino za mřížemi pouze 22 měsíců. V čele rodiny oficiálně stál od roku 1957 do své smrti v roce 1976, tedy 19 let. V organizovaném zločinu se přitom podle Nápravníka pohyboval minimálně už od roku 1922. Mezi zločinci tak působil více než půl století, aniž by jej zničila policie, FBI nebo některý z mocenských konfliktů uvnitř mafie. ,,Jestliže byl Luciano architektem Komise a mafie a navrhl celý dům, Gambino jej korporátně vyplnil. Svou rodinu opravdu řídil jako firmu,‘‘ říká Nápravník. Gambino se zároveň vyhýbal okázalosti, médiím i záři reflektorů. Nápravník jej popisuje jako mimořádně schopného organizátora a diplomata, který nedělal ukvapené kroky, byl trpělivý a více poslouchal, než mluvil. Právě schopnost zůstávat v pozadí mu umožnila vydělávat velké peníze, aniž by na sebe strhával pozornost médií jako například Al Capone. Ze Sicílie si přivezl model dlouhodobého partnerství Carlo Gambino se narodil v roce 1902 v Palermu a do Spojených států odjel až v roce 1921, když mu bylo 19 let. Tím se lišil například od Luckyho Luciana nebo Franka Costella, kteří přišli do Ameriky jako malé děti. Gambino podle Nápravníka stačil hluboce nasát pravidla tradiční sicilské mafie a po celý život se držel školy takzvaných mužů cti. Jeho mentorem byl sicilský mafián staré školy Vito Cascio Ferro. Ten jej měl naučit, že podnikatele není výhodné připravit o všechno. Mnohem výnosnější je odebírat jim pouze část zisku a zároveň jim nabídnout ochranu, kontakty nebo pomoc. Z ekonomického hlediska tak nešlo o jednorázové vydírání, ale o vztah, z něhož měla mafie čerpat peníze dlouhodobě. ,,Není potřeba podnikatele ždímat. Je potřeba s nimi pracovat dlouhodobě, aby byli spokojení všichni,‘‘ přibližuje Nápravník zásadu, kterou si měl Gambino od svého mentora osvojit. Celou první část životopisu Carla Gambina si můžete pustit jako video nebo podcast: Které mafiány řadí Jan Nápravník na pomyslný mafiánský Mount Rushmore a kdo podle něj patří mezi možné kandidáty? Proč podle něj dosud nevznikl celovečerní film věnovaný přímo Carlu Gambinovi? Nakolik se Carlo Gambino stal předobrazem Vita Corleona z románu Kmotr? Jaké zboží a přídělové poukázky mafie kradla během druhé světové války? Jak Gambino strávil poslední večer života a kterému baseballovému týmu fandil?
S8 · E161
September 1 · 22 min
Česká SVJ řídí lidé po večerech. Jediná chyba může zastavit platby i opravy
Když výbor SVJ přestane fungovat, nemá kdo schvalovat faktury ani autorizovat platby. Profesionální předseda přebírá statutární odpovědnost a kontroluje technickou i ekonomickou správu domu. Jana Čapková a Irena Svobodová ze společnosti Solido Domus v pořadu RealChat na platformě FocusOn popsaly, proč se vlastníci této funkci vyhýbají, jak probíhá převzetí domu a proč se náklady mohou zvýšit maximálně o 100 až 150 korun měsíčně na jednotku. Profesionální předseda musí podle Ireny Svobodové plnit všechny povinnosti, které má statutární orgán SVJ. Jeho pravomoci a odpovědnost určují stanovy a občanský zákoník stejně jako v případě předsedy z řad vlastníků. O fungování domu se zpravidla stará několik subjektů. Vedle předsedy nebo výboru je to správce, který zajišťuje ekonomickou a technickou část, a podle velikosti domu také kontrolní komise nebo revizor. Film Vlastníci je podle Čapkové spíše dokument Lidé se funkci předsedy vyhýbají mimo jiné kvůli odpovědnosti, neustále se měnící legislativě a osobním vztahům mezi sousedy. Předseda navíc musí sledovat, zda správce zajišťuje revize a odstraňuje závady, kontrolovat vyúčtování služeb a připravovat finanční plány. ,,Film Vlastníci je komedie, ale kdo někdy seděl na shromáždění, ideálně na straně předsedy, ví, že je to spíše dokument,‘‘ říká Jana Čapková. Předseda, který v domě zároveň bydlí, se podle ní může dostávat do nepříjemných osobních situací. Sousedé vědí, kde bydlí, a spor o vyúčtování může pokračovat například ve výtahu. Podle Svobodové přitom nezáleží na velikosti domu, ale především na skladbě jeho obyvatel. Popsala případ SVJ, ve kterém sousedské vztahy již neumožňovaly běžné fungování výboru. ,,Poptali nás do jednoho SVJ, kde sousedské vztahy už nedovolovaly fungování výboru. Panovala tam velká lidská nevraživost a mezi předchozími členy výboru kolovaly velmi nepříjemné e-maily. Díky tomu, že jsme tam byli jako nezávislí profesionálové, se podařilo tento problém odstranit,‘‘ popisuje Svobodová. Bez výboru nemá kdo zaplatit faktury Pokud předchozí výbor ze dne na den skončí, nemá kdo schvalovat faktury ani autorizovat platby v bance. Správcovská firma může některé úkoly dál vykonávat a například objednat revize, nemusí je však mít kdo zaplatit. Kritickým scénářem je podle Svobodové ustanovení opatrovníka. Situaci mohou vyřešit také vlastníci, kteří podle stanov svolají shromáždění a pokusí se zvolit nové statutární vedení domu. ,,Vlastníci si málokdy uvědomují, že když budou do výboru šťourat, na každém shromáždění ho shodí a nic se neodsouhlasí, škodí sami sobě,‘‘ upozorňuje Svobodová. Agenda profesionálního předsedy zahrnuje technickou i ekonomickou kontrolu. Sleduje, zda správce provádí revize a odstraňuje zjištěné závady, kontroluje vyúčtování a rozúčtování služeb a připravuje finanční i dlouhodobé plány oprav. Nejméně jednou ročně také svolává shromáždění vlastníků. Součástí jeho práce je rovněž kontrola hrazení záloh a nedoplatků. Pokud se některý vlastník stane významným dlužníkem, může následovat také soudní vymáhání pohledávky. Profesionál může vyjít jen o cappuccino dráž Cena služby se stanovuje individuálně podle velikosti a celkového stavu domu. Čapková při porovnání vychází z nákladů na tříčlenný výbor, jehož členové pobírají odměny a za které se odvádějí příslušné odvody. ,,Ve srovnání s profesionálním předsedou často dojdeme ke stejné částce, případně se náklady zvýší maximálně o 100 až 150 korun měsíčně, když se rozpočítají na jednotlivé jednotky. To je v dnešní době jedno cappuccino,‘‘ přirovnává Čapková. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč se vlastníci vyhýbají funkci předsedy SVJ? Co se stane, když výbor ze dne na den přestane fungovat? Jak probíhá převzetí domu profesionálním předsedou? Od čeho se odvíjí cena profesionálního vedení SVJ? Jaké nedostatky mohou zůstat po předchozím profesionálním předsedovi?
S8 · E160
August 31 · 31 min
Koupit firmu je skoro jako svatba. Špatně zvolený partner může zhatit celý obchod
Vybudovat nový tým, získat potřebná povolení nebo proniknout na zahraniční trh může firmě zabrat pět let a stát miliony korun. Akvizice dokáže tuto cestu výrazně zkrátit, sama o sobě však úspěch nezaručuje. Kamil Vaniš, partner BDO Česká republika, a Tomáš Návrat, investiční ředitel skupiny Expandia, v pořadu Byznys DNA na platformě FocusOn.cz vysvětlují, proč se nákup firmy podobá svatbě, co rozhoduje o úspěchu transakce a jak snadno se očekávaná synergie může rozplynout. Akvizice podle hostů dává smysl především ve chvíli, kdy podniku chybí schopnost, bez níž se nemůže dále rozvíjet. Nemusí přitom kupovat přímého konkurenta. Může jít například o technologii, odborný tým, certifikaci, přístup na nový trh nebo povolení, jehož získání by bylo příliš zdlouhavé. Vaniš uvádí příklad výrobní společnosti, která neumí svařovat hliník, přestože její zákazník takové výrobky požaduje. Vybudování vlastního týmu, zavedení technologie a získání všech potřebných povolení by jí podle něj mohlo zabrat až pět let. ,,Pokud víme o firmě, která potřebným know-how disponuje, její koupě může náš růst výrazně urychlit,'' vysvětluje. Podobná situace nastává v IT, kde společnosti mohou chybět certifikace nebo lidé schopní vyvinout požadovaný produkt. Podle Návrata se o akvizici začíná uvažovat také tehdy, když je vstup do odvětví komplikovaný kvůli regulaci, drahým technologiím nebo nedostatku odborníků. Firma si tak místo několikaletého budování koupí již fungující kompetenci. Akvizice musí zapadnout do dlouhodobé vize Samotná příležitost ke koupi ještě neznamená, že jde o správný obchod. Kupující by měl vědět, jak cílová společnost zapadne do jeho strategie a co do ní dokáže přinést. Pokud ji pouze převezme v současné podobě a nemá plán dalšího rozvoje, může jít jen o zaparkovaný kapitál. ,,Kupující musí mít vizi. Musí mít čas, který akvizici věnuje, potřebné peníze a především vědět, proč do ní vstupuje,'' říká Návrat. Na něj navazuje Vaniš, podle něhož úspěch závisí také na schopnostech interního týmu. ,,Není to tak, že se přijde, podepíše se smlouva a tím je všechno hotové. Je to obrovské množství práce. Tyto projekty jsou velmi komplexní a vyžadují značné nasazení v určitém časovém období,'' upozorňuje. Rozhodující zároveň není pouze EBITDA, obrat nebo zisk. Čísla jsou podle Vaniše výsledkem faktorů, které je nutné poznat do hloubky. Patří mezi ně kvalita zaměstnanců, schopnosti vedení, firemní kultura, závislost na zakladateli nebo koncentrace tržeb u jediného zákazníka. Jednání připomíná dlouhé námluvy Ani nalezení vhodné firmy automaticky neznamená, že její majitel bude chtít prodávat. Nabídka může přijít v nevhodnou chvíli nebo prodávající nemusí věřit, že nový vlastník dokáže jeho podnik dále rozvíjet. Transakce proto stojí především na důvěře a společné představě o budoucnosti. ,,Musíte to vnímat jako partnerství. Je to skoro jako svatba. Partneři se dlouho hledají, musí jim to dávat smysl a musí vidět společnou budoucnost, ve které vybudují něco skvělého,'' popisuje Návrat. Právě rozdílná očekávání podle Vaniše ukončí řadu jednání už na začátku. Riziko nekončí ani podpisem smlouvy. Očekávaná synergie může selhat, pokud kupující nerozumí obchodnímu modelu, přecení své schopnosti nebo neudrží klíčové zaměstnance. Kritické je to zejména v IT, kde hodnotu firmy často tvoří lidé, kteří mohou kdykoliv odejít. ,,Když se nepodaří klíčové hráče udržet, můžete najednou sedět na byznysu, který nemusí pokračovat,'' uzavírá Vaniš. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak poznat, že organický růst firmě přestal stačit? Co může kupující odhalit až při podrobném prověřování vybrané společnosti? Proč jsou akvizice IT firem obzvlášť závislé na zaměstnancích a firemní kultuře? Jaké problémy mohou nastat, když zakladatel ani po prodeji nechce firmu pustit z rukou? Proč někdy chtějí týmy začít spolupracovat ještě před dokončením všech smluv?
S8 · E159
August 27 · 37 min
Z kanceláře k nožům. David Kudrna vyrábí čepele za tisíce, polovinu ceny spolknou materiály
Když přišla pandemie, zavřel se do dílny a začal vyrábět nože. Z původně nešikovného samouka se postupně stal podnikatel a nožíř, jehož výrobky stojí až devět tisíc korun a na některé se čeká několik měsíců. David Kudrna používá na rukojeti mamutí zub, šest tisíc let staré dřevo i kusy meteoritu, přesto odmítá vyrábět pouhé exponáty do vitríny. V pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz prozradil, proč sedm z deseti jeho nožů míří do kuchyně, kolik času zabere jejich výroba a proč samotný materiál spolkne přibližně polovinu prodejní ceny. K nožířství Kudrnu přivedla pandemie i jeho manželka, která vyrábí šaty a sukně. Právě její práce ho inspirovala k tomu, aby opustil čistě kancelářský svět a začal vytvářet něco vlastníma rukama. ,,Když přišel covid, zavřel jsem se do dílny, začal vyrábět nože a už mi to zůstalo,'' vzpomíná. Začátky podle něj rozhodně nebyly snadné. Přestože dnes považuje své výrobky za řemeslně zvládnuté, první měsíce strávil učením a opakováním stejných postupů. Většinu potřebných znalostí získal z videí na YouTube a následně také v komunitě českých nožířů. ,,Řekl bych, že jsem byl dost nešikovný. Trvalo mi opravdu několik měsíců, než jsem se dostal na nějakou úroveň,'' přiznává. Sedm z deseti nožů míří do kuchyně Přestože Kudrna vyrábí také taktické a outdoorové modely, přibližně 70 procent jeho produkce tvoří kuchyňské nože. V základní nabídce jich má kolem dvanácti typů, které dále upravuje podle požadavků zákazníků. Inspiruje se mimo jiné japonskými čepelemi, například nožem Kiritsuke. Zakládá si především na tom, aby jeho výrobky nekončily ve vitrínách. Kuchyňské nože proto vyrábí z nerezové oceli a některé čepele mají tloušťku pouze 1,8 milimetru. Podle Kudrny mohou při správném používání vydržet i několik let bez broušení. Zákazníkům navíc nabízí broušení a renovaci zdarma. ,,Nože vyrábím tak, aby se lidé nebáli je používat. Nemám příliš rád vitrínové nože,'' vysvětluje. Rukojeť za šest tisíc i kus meteoritu Samostatným světem jsou materiály na rukojeti. Kudrna pracuje se stabilizovaným dřevem, karbonem, sklolaminátem G10 i exotickými dřevinami. Stabilizované dřevo je napuštěné epoxidovou pryskyřicí, díky čemuž získá vyšší hustotu, odolnost a výraznější kresbu. Polotovar na jednu rukojeť může stát přibližně 800 až 900 korun. U raritních materiálů jsou částky ještě výrazně vyšší. Kus stabilizovaného mamutího klu určený na jednu rukojeť podle Kudrny vychází na pět až šest tisíc korun. Používá také mamutí stoličky, subfosilní dub nebo meteorit ze Švédska. V minulosti pracoval například se dřevem starým šest tisíc let. ,,Čím je dřevo zničenější, tím více epoxidu nasaje a tím hezčí je výsledný efekt,'' popisuje. Na jediné výstavě se potká až 70 českých nožířů Kudrna při rozjezdu podnikání zjistil, že vstupuje do překvapivě silného a konkurenčního prostředí. Na tuzemských výstavách se podle něj může sejít 60 až 70 českých nožířů, přičemž celkově jich v zemi působí ještě mnohem více. Za největší domácí akci označuje výstavu v Příbrami. Nožířské akce se však konají také v Hradci Králové, Plzni nebo Brně. Právě proto se snaží odlišit vlastním designem, který zákazník pozná na první pohled. Drobné odchylky způsobené ruční výrobou přitom nepovažuje za chybu, ale za důkaz originality. Každý kus také vyrábí s milimetrovými rozdíly, takže například pouzdro z termoplastu Kydex musí vzniknout samostatně pro konkrétní nůž. ,,Když má nůž malou odchylku, jsem rád. Je na něm vidět, že jde o originál,'' vysvětluje Kudrna. Celý rozhovor, který moderuje Amar Ibrahim, si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak se David Kudrna naučil vyrábět nože pouze podle videí? Proč může i nerezová čepel začít rezivět? Jak se vyrábí rukojeť z mamutího zubu? Proč je zavírací nůž výrazně náročnější na výrobu? Jak Kudrna testuje outdoorové nože při výpravách do přírody?
S8 · E158
August 26 · 22 min
Zpověď podvodníka, který z Čechů vylákal miliony: Ukrajinci mi vyhrožují smrtí, musel jsem utéct
Kvůli dcerám se přestěhoval do válkou zasaženého Dnipra. Přes nabídku na Instagramu se tam dostal do podvodného call centra, jehož skutečnou povahu prý odhalil až po měsíci. Muž vystupující z bezpečnostních důvodů pod pseudonymem Marek Procházka v něm podle svých slov působil rok a tři čtvrtě. Dnes čeká na soud a své zkušenosti předává specialistům českých a slovenských bank, kteří se zabývají odhalováním podvodů. Na platformě FocusOn.cz popsal, jak tato centra fungují i kolik peněz jimi může protékat. Podle příkazu k zadržení se měl Procházka zapojit do organizované skupiny působící na Ukrajině. Ta vytvářela reklamy a internetové stránky, které se vydávaly za investiční platformy. Její členové měli kontaktovat poškozené a vystupovat jako investiční poradci a analytici. Procházka se však hájí tím, že zpočátku netušil, do jakého prostředí vstoupil. ,,Každá mince má dvě strany. Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím,‘‘ říká. Do Dnipra odjel, aby byl nablízku svým dvěma dcerám, které tam odvezla jeho bývalá manželka pocházející z Ukrajiny. Právě ona mu později poslala nabídku práce. ,,Moje bývalá žena mi na Instagramu poslala odkaz na nabídku, ve které hledali česky a slovensky hovořící manažery. Slibovali výplatu, možnost povýšení a ubytování zdarma. Inzeráty podvodných call center vypadají jako nabídky jakékoli seriózní práce. Nenapíšou vám, že budete dělat něco nelegálního. Takhle jsem se nechal namotat já,‘‘ popisuje. V centru působil jako retenční manažer. Jeho úkolem bylo přesvědčovat klienty, kteří již poslali první peníze, k dalším a vyšším vkladům. ,,Retenční manažer se stará o to, aby zákazník vkládal větší částky a aby se z něj postupem času podařilo získat co nejvíce peněz. To byla moje úloha,‘‘ vysvětluje. Tvrdí však, že během prvního měsíce netušil, že se jedná o podvod. Zaměstnanci se tehdy představovali vlastními jmény a řešili pouze nové klienty. ,,Nikdo z nás nevěděl, že se jedná o trestný čin. Nesetkali jsem se s obětí.‘‘ Po měsíci slyšel lidi, kteří přišli o miliony První vklad klientů se podle Procházky nejčastěji pohyboval kolem 250 eur. Skutečnou povahu práce měl pochopit až po měsíci, kdy přešel na vyšší pozici a setkal se s lidmi, kteří přišli o půl milionu nebo dokonce čtyři miliony korun. ,,Když jsem zjistil, že firma peníze ani výnosy z investování nevyplácí zpět, řekl jsem, že chci skončit. Neměl jsem na to svědomí, protože jsem nikdy nikoho neokrádal ani okrádat nebudu,‘‘ uvádí. Vedení se ho podle jeho slov nejprve snažilo přesvědčit, aby zůstal, poté ale mělo přijít vydírání. ,,Nejprve na mě šli po dobrém. Potom začalo vyhrožování smrtí mně i mé rodině,‘‘ tvrdí. Důvodem měl být také nedostatek Čechů s obchodními zkušenostmi. Procházka uvedl, že deset let pracoval jako obchodní manažer. Uměl proto komunikovat s klienty a na rozdíl od ukrajinských operátorů mluvil bez cizího přízvuku. Přestože údajně chtěl odejít, v centru zůstal ještě přibližně rok a půl. Nyní čeká na soud. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak podvodná call centra získávají nové zaměstnance? Jak operátoři během několika minut vybudují důvěru svých obětí? Jak jsou podvodná call centra organizována a kolik peněz jimi může protékat? Proč Procházka neodešel hned poté, co zjistil, že jde o podvod? Jaké zkušenosti dnes předává specialistům českých a slovenských bank?
S8 · E157
August 25 · 30 min
Jak Foxconn obsazuje tisíce pracovních míst na stále náročnějším trhu
Najít stovky nových zaměstnanců ročně je dnes pro většinu firem téměř nadlidský úkol. Společnost Foxconn však v Pardubicích a Kutné Hoře zaměstnává bezmála pět tisíc lidí a jen během loňského roku obsadila více než tisíc pracovních pozic. Jak se v době rekordně nízké nezaměstnanosti hledají zaměstnanci pro nepřetržité provozy, proč firma stále více spoléhá na zahraniční pracovníky a jakou roli v náboru hrají Filipínci? O tom v podcastu Válka o lidi na platformě FocusOn.cz hovořil HR manažer společnosti Foxconn Michael Vávra. Foxconn patří mezi největší zaměstnavatele ve svém regionu. V pardubickém a kutnohorském závodě dnes pracuje lehce pod pět tisíc lidí. Podle Michaela Vávry se současný počet zaměstnanců pohybuje na podobné úrovni jako během vrcholu pandemie v roce 2021. Tehdy firma těžila z vysoké poptávky po síťové elektronice související s masivním rozšířením práce z domova a videokonferencí. Po následném ochlazení však společnost opět začala růst a během jediného roku obsadila více než tisíc pracovních míst. Nábor takového objemu zaměstnanců přitom není v lokalitách typu Kutná Hora vůbec jednoduchý. Firma proto detailně analyzuje místní pracovní trh, demografický vývoj i preference uchazečů. „Pokud se bavíme o lokálních Češích, tak ti chtějí ideálně pracovat na osmihodinových ranních směnách. To je jednoznačné. Vzhledem k tomu, že většina našeho byznysu funguje spíše na dvanáctihodinových ranních a nočních směnách, zaměřujeme se na jednu cílovou skupinu, a tou jsou cizinci,“ říká Michael Vávra. Sázka na zahraniční komunity a rostoucí význam Filipín Zahraniční zaměstnanci dnes tvoří přibližně 30 % pracovní síly společnosti. Firma se dlouhodobě opírala zejména o ukrajinskou a mongolskou komunitu. Situaci však výrazně změnila válka na Ukrajině. Foxconn sice dokázal zvýšit podíl ukrajinských žen ve výrobě, některé pozice však z legislativních i fyzických důvodů nelze obsadit výhradně ženami. Management proto začal hledat nové zdroje pracovní síly s předstihem. Když firma plánovala budoucí růst a připravovala se na nábor přibližně 500 lidí během několika měsíců pro nový projekt, začala analyzovat možnosti v několika zemích. Ve hře byli například pracovníci ze Srbska, Severní Makedonie, Moldavska nebo Kazachstánu. Nakonec ale zvítězily Filipíny. Podle Vávry je při vstupu na nový zahraniční trh potřeba postupovat systematicky. „Nemá smysl relokovat lidi, kteří dosahují podobných mezd v domovské zemi jako u nás. Určitě je potřeba udělat průzkum mezd. Stejně důležité je poznat kulturu, ať už jde o náboženství nebo ochotu se relokovat,“ popisuje. Důležitou roli podle něj hraje také výběr správného partnera, který se na daném trhu dlouhodobě pohybuje a dokáže nabídnout relevantní reference od podobných firem. Agenturní flexibilita versus stabilní kmen Ačkoli Foxconn spolupracuje s personálními agenturami, jejich podíl se snaží držet relativně nízko. Agenturní zaměstnanci podle Vávry představují především nástroj flexibility, který pomáhá reagovat na výkyvy v objemu zakázek. Jejich podíl se pohybuje pod deseti procenty. Strategickým cílem firmy je však budovat co největší skupinu kmenových zaměstnanců. Pokud se agenturní pracovník osvědčí, společnost se jej snaží převést do vlastního stavu. U kmenových zaměstnanců totiž může lépe pracovat s rozvojem, vzděláváním i kariérním růstem. Co se v rozhovoru dozvíte: Jak Foxconn během jednoho roku obsadil více než tisíc pracovních pozic. Proč dnes tvoří zahraniční zaměstnanci přibližně třetinu pracovní síly firmy. Jak společnost vybírala Filipíny jako nový zdroj pracovníků. Proč referral program poráží pracovní portály. Jak pomocí dat obhajovat náborové rozpočty před vedením firmy.
S8 · E156
August 22 · 25 min
Kdo skutečně staví Švýcarsko? Většinu pracovníků tvoří cizinci
Hybridní dřevostavby, nástup umělé inteligence a rostoucí důraz na kvalitu a spolehlivost. Švýcarské stavebnictví prochází výraznou proměnou, která mění fungování celého odvětví. O aktuálních trendech, výzvách i příležitostech švýcarského trhu hovořil v pořadu Czech Swiss Connect Christoph Arpagaus, majitel společnosti Archsky a bývalý dlouholetý generální ředitel jedné z předních švýcarských architektonických kanceláří. Christoph Arpagaus strávil v čele významné švýcarské architektonické kanceláře téměř dvacet let jako spolumajitel a výkonný ředitel. Během této doby stál u zrodu stovek realizací, které spoluutvářely podobu moderní architektury v regionu DACH. Jeho bývalá kancelář dokončila rozsáhlé projekty ve Švýcarsku, Německu i Rakousku a celkový počet staveb realizovaných pod jeho vedením přesáhl hranici 400 projektů. Po dvou dekádách intenzivní práce se však rozhodl pro zásadní profesní změnu. Na začátku letošního roku založil vlastní společnost, v níž se zaměřuje na konzultační služby, projektový management a rozvoj stavebních projektů. „Měl jsem za firmu velkou odpovědnost po dobu dvaceti let. Dokázali jsme toho opravdu mnoho, ale nakonec jsem si řekl, že nastal správný čas v životě zkusit něco jiného. Nyní se ve své vlastní firmě cítím velmi komfortně,“ ohlíží se za svou kariérou Arpagaus. Národnostní mozaika na staveništích a kantonální legislativní džungle Při pohledu na švýcarská staveniště je patrný výrazný rozdíl mezi manuálními profesemi a technickými či inženýrskými pozicemi. Samotnou realizaci staveb dnes z velké části zajišťují zahraniční pracovníci nebo druhá generace přistěhovalců, zejména ze Španělska, Portugalska, Itálie či České republiky. Podle Arpagause tvoří lidé cizího původu přibližně dvě třetiny pracovníků na stavbách. V architektuře, stavebním inženýrství a projektování je poměr opačný. Přibližně dvě třetiny odborníků tvoří Švýcaři a jednu třetinu zahraniční specialisté. V jeho bývalé kanceláři pracovalo celkem 28 národností z celého světa. Tato situace souvisí mimo jiné s náročností švýcarského právního a normativního systému. Země má vlastní stavební standardy, předpisy i požární normy, které se v řadě oblastí liší od pravidel platných v Evropské unii. Situaci navíc komplikuje kantonální uspořádání, kdy má každý kanton značnou míru autonomie. „Velkou výzvou ve Švýcarsku jsou nepochybně naše vlastní zákony, standardy a předpisy o požární ochraně. V nadsázce se dá říct, že v každém kantonu hoří jinak. Pokud poskytujete plánovací a inženýrské služby, musíte tyto normy dokonale znát, abyste neudělali fatální chybu,“ upozorňuje Arpagaus. Dumpingové ceny jako jízdenka k neúspěchu Pro české i další zahraniční firmy, které se snaží uspět na švýcarském trhu, má zkušený manažer jednoznačné doporučení: strategie nejnižší ceny nefunguje. Nabídka, která je výrazně levnější než konkurence, často nevyvolává nadšení, ale spíše pochybnosti o kvalitě, spolehlivosti nebo schopnosti dodržet smluvené termíny. Švýcarský trh je podle něj postaven na komplexním balíčku hodnot, v němž cena hraje důležitou roli, není však jediným rozhodovacím faktorem. Investoři i architekti při výběru partnerů sledují především kvalitu služeb, inovativnost, spolehlivost a schopnost hledat efektivní řešení. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v něm ještě dozvíte? Jak vypadá práce na švýcarské stavbě z pohledu dělníků? Proč část architektů považuje umělou inteligenci za hrozbu? Jaké postavení mají ženy ve stavebnictví? Co si švýcarský expert myslí o Praze a její architektuře? Proč mohou být smíšené pracovní týmy úspěšnější než ryze mužské kolektivy?
S8 · E155
August 21 · 41 min
Válka skončila, jejich boj pokračoval. 60 tisíc legionářů čekaly mrazy, hlad a cesta přes Sibiř
První světová válka skončila v roce 1918, poslední českoslovenští legionáři se však z Ruska vrátili až o dva roky později. Petr Tolar z Československé obce legionářské v pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, jak přibližně 60 tisíc vojáků čelilo občanské válce, sibiřským mrazům i hladu. Jejich ešalony fungovaly jako pohyblivá města a lodě nakonec přepravily asi 70 tisíc lidí, protože s legionáři cestovaly také rodiny, ruští emigranti a sirotci. Ani konec první světové války pro legionáře neznamenal návrat domů. V Rusku je čekaly boje občanské války a následná ostraha Transsibiřské magistrály. Do 1. září 1918 dokázali ovládnout zhruba osm tisíc kilometrů tratě. Proti nim nestáli jen Rusové, ale také čeští a slovenští rudoarmějci. ,,Přežití bych nevztahoval pouze k přírodě, přestože tam panovalo extrémní počasí. Šlo především o džungli vztahů, politiky a konfliktu, tedy o přežití ve víru občanské války, která byla nesmírně spletitá,'' říká Tolar. Zima jako na Sibiři Náročnost pobytu na Sibiři nespočívala pouze v obrovské vzdálenosti od domova, ale také v extrémních klimatických podmínkách. V jednom z deníkových zápisů, který v rozhovoru zmínil moderátor, voják například popisoval, že si pral prádlo při teplotě minus 40 stupňů Celsia. Jednotky navíc musely zůstávat v pohybu. ,,Byla to armáda na kolečkách. Mužstvo většinou stále bydlelo ve vagonech,'' popisuje Tolar. V obytných těpluškách vojáci spali na pryčnách a neizolované stěny utěsňovali novinami nebo prkny. Po odtání sněhu se vytvářely rozsáhlé mokřady, z nichž se vynořovala mračna komárů přenášejících nemoci. ,,Podmínky se měnily z extrému do extrému. V zimě panovaly obrovské mrazy, v létě zase parno a vlhko a nepřítelem se stávali i komáři, kteří šířili nemoci,'' popisuje Tolar. Podobně tvrdé podmínky zažívali vojáci rakousko-uherské armády na italské frontě. Bojovalo se ve vysokých polohách Alp, kde bylo nutné vybudovat a držet postavení i během zimy. Dělostřelci navíc podle Tolara někdy záměrně ostřelovali ledovcové vrcholky, aby na protivníka spustili laviny. Ledovce dodnes vydávají ostatky mužů, kteří v horách zemřeli před více než sto lety. Vařili pivo, tiskli noviny Legionářské vlaky představovaly rozsáhlé pohyblivé zázemí. Nacházely se v nich dílny na opravu zbraní a výstroje, pekárny i nemocnice. Přepravovaly se v nich také jízdní jednotky, přičemž vojáci někdy sdíleli vagon s koňmi. ,,Pohodlné to nebylo, zvířata však v zimě vytvářela alespoň trochu tepla,'' Součástí ešalonů byly dokonce pojízdné pivovary. Ve vlacích fungovala i pojízdná redakce s tiskárnou, která každý den vydávala vlastní legionářské noviny. ,,Když tiskaři neměli stroj pevně ukotvený k podlaze vozu, při jízdě a tisku se jim posouval. Začínal třeba v zadní části vozu a během dlouhé cesty se dostal dopředu,'' popisuje Tolar. Každodenní život zpestřovaly rovněž divadelní a pěvecké soubory, které vojákům pomáhaly udržovat morálku. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak vznikaly pojízdné pivovary na Transsibiřské magistrále? Proč se adresa redakce legionářských novin měnila každý den? Co se během dvou plaveb přihodilo legionářům u Singapuru? Jak se legionáři ujímali ruských sirotků a kdo je vzdělával? Která rčení si Češi přinesli ze zkušenosti první světové války?
S8 · E154
August 20 · 26 min
Kašmír za miliony? Bývalá bankéřka kvůli němu vyrazila až za mongolskými pastevci
Vyměnila jistotu bankovního sektoru za nejistotu podnikání a vydala se až za mongolskými pastevci, aby poznala skutečný původ kašmíru. Zuzana Melicharová v pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz otevřeně popisuje krize, které provázely její podnikatelské začátky, i konkrétní ekonomické výsledky. Dnes rozvíjí investiční skupinu Nexus Ventures, AI platformu NAIO pro obchodní týmy a módní značku JUSTLOVE. Lidé v korporátním prostředí podle Zuzany Melicharové často narážejí na určité limity a mohou cítit potřebu změny či kariérního posunu. Rozhodnutí opustit stabilní zaměstnání a začít podnikat v ní proto zrálo delší dobu. Definitivním impulzem byl blížící se věkový milník a přehodnocení životních priorit po narození dětí. ,,Myslím si, že korporát podporuje takový průměrný výkon, takže se tam pak cítíte dobře,‘‘ říká Melicharová. Myšlenku na vlastní podnikání přitom podle svých slov nosila v hlavě už dlouhou dobu. ,,Christian Dior měl svou první vlastní přehlídku ve dvaačtyřiceti letech. Mně táhlo na čtyřicítku, tak jsem si řekla: Ale Dior také začal později, tak musím teď. Později už bych to asi nedala,‘‘ dodává. Významnou roli v jejím rozhodování i pracovním nastavení sehrály také děti. Melicharová otevřeně přiznává, že se jí práci s rodinným životem nikdy nepodařilo dokonale skloubit. Mateřství ji ale přimělo plánovat čas efektivněji a rozdělit si den do jasně vymezených bloků. ,,Zjistila jsem, že například home office a péče o dítě u mě absolutně nefungují,‘‘ vysvětluje. Od vyzvednutí dětí ze školy nebo školky až do chvíle, kdy jdou spát, se proto věnuje rodině a k práci se vrací až později. Z kanceláře k mongolským pastevcům Prvním podnikatelským projektem Zuzany Melicharové se stala její módní značka, která působí na trhu již čtvrtým rokem. Její začátky však výrazně ovlivnila pandemie, která podnikání značně zkomplikovala. Melicharová zahájila výrobu v Portugalsku a vložila do ní všechny dostupné prostředky. Podle předem sestavených finančních plánů očekávala v té době první příjmy. Produkt však stále nebyl k dispozici, a očekávané tržby proto nepřicházely. Situace ji přivedla do vážné osobní i podnikatelské krize. „Připadala jsem si hrozně hloupě a říkala jsem si: Tak asi nejsem podnikatelka. Asi v korporátu, kde se mi nějak dařilo, jsou moje limity. Najednou nemám nic a neuživím se. Seděla jsem v kuchyni a brečela: Ty jo, co já budu dělat?“ vzpomíná Melicharová. Právě v této době se začala podrobněji zabývat kašmírem. Doma měla kašmírový svetr, který považovala za natolik vzácný, že se ho téměř bála nosit. Při hledání informací zjistila, že velká část surového kašmíru pochází z Mongolska. Pokud chtěla celému odvětví skutečně porozumět, musela se vydat přímo ke zdroji. Zamířila proto až na mongolské pastviny, kde navštívila místní pastevce a na vlastní oči poznala podmínky, v nichž kozy žijí. Seznamovala se se získáváním kašmíru i s následným zpracováním vlákna. Chtěla poznat celý příběh materiálu od suroviny až po hotový svetr. ,,Pro mě potkat tu kozu znamenalo opravdu jet k těm pastevcům, podívat se, v jakých podmínkách žije, co s ní dělají, jak ji očešou, jak se z toho stane vlákno a jak potom udělají svetr. Když jsem ji držela, byl to moment, kdy jsem si řekla: Hele, ono to bude dobré, nějak to zvládnu,‘‘ popisuje Zuzana Melicharová. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč Zuzaně Melicharové nefunguje spojení práce z domova s péčí o děti a jak si rozděluje svůj den? Co se odehrálo během krize na začátku podnikání? Do jakých oblastí investuje skupina Nexus Ventures a jak funguje její realitní a energetická divize? Jak má AI platforma pomáhat obchodníkům zvládat odmítnutí a každodenní administrativu? Jak dvouleté studium MBA v Japonsku a další zahraniční zkušenosti ovlivnily globální ambice Zuzany Melicharové?
S8 · E153
August 19 · 33 min
Promítač IMAXu: Odyssea měří 18 kilometrů, váží 300 kilogramů a stojí přes milion
Filmový pás měří 18 kilometrů, kompletní zásilka váží téměř půl tuny a výroba s přepravou jediné kopie může stát kolem 60 tisíc dolarů. Pražský IMAX na Floře je přitom jedním z pouhých tří kin v kontinentální Evropě, která dokážou tento analogový formát promítat. Promítač IMAXu Tomáš Vyšinský v pořadu Umělecká propaganda na platformě FocusOn přibližuje zákulisí náročné projekce i to, proč za tímto výjimečným filmovým zážitkem cestují do Prahy diváci z celého světa. Moderní kinematografie prošla v uplynulých dvou desetiletích zásadní proměnou. Většina multiplexů dnes využívá plně automatizovanou digitální správu. Spouštění snímků a tvorbu časových plánů obstarávají manažeři prostřednictvím webových rozhraní. U velkoformátového analogového filmu je však situace zcela odlišná. V České republice zůstalo pouze několik pracovišť schopných odbavit klasický filmový pás. Sedmdesátimilimetrový IMAX představuje vrchol technologické i obslužné náročnosti. Práce s analogovým formátem IMAX vyžaduje fyzickou manipulaci s materiálem před každým představením. Tomáš Vyšinský se k promítání dostal během studia na SPŠST v Panské ulici. Ve třetím ročníku se přihlásil do promítačského kurzu, v jehož rámci absolvoval povinnou praxi v pražském kině Světozor. Později si tam našel také svou první brigádu v oboru. Za svou kariéru odbavil přes tisíc digitálních titulů, specializace na 70mm analogový formát se však stala jeho profesním vrcholem. Jak sám zdůrazňuje: ,,V multiplexech je provoz digitálních projektorů často plně automatizovaný. Práce s digitálním projektorem je především prací s médiem a webovým rozhraním, ve kterém plánujete jednotlivá představení. U klasického filmu je obsluha mnohem složitější, protože s filmovým pásem manipulujete před každou projekcí a fyzicky ho promítáte. Práce promítače se skládá z manipulace s filmem, přípravy kopie a samotné projekce,‘‘ vysvětluje Vyšinský. Šedesát tisíc dolarů za kopii Ekonomika distribuční kopie ve formátu 70mm IMAX dosahuje čísel, která nemají v běžném filmovém průmyslu obdoby. Náklady na výrobu a přepravu jediné kompletní kopie se odhadují na přibližně 60 000 dolarů, tedy více než 1,3 milionu korun. ,,Přesnou částku neznám, protože jde o smluvní tajemství s distributorem. Na internetových diskusích se ale objevuje částka kolem 60 tisíc amerických dolarů. Je potřeba započítat také transport, nárazuvzdorné a ideálně prachotěsné ocelové krabice i poměrně drahé poštovné. Myslím si, že celý balík vyjde přibližně na 60 tisíc dolarů,‘‘ uvádí Vyšinský. Film není do kina odeslán jako digitální soubor, ale jako masivní fyzická zásilka ze zámořských laboratoří. Přepravuje se v ocelových, nárazuvzdorných a prachotěsných kufrech uložených na paletách. U tříhodinového snímku, jakým je Nolanova Odyssea nebo předchozí Oppenheimer, dosahuje celková hmotnost zásilky zhruba 480 kilogramů. ,,Film k nám chodí rozdělený zpravidla po hodinových částech ve třech velkých krabicích na paletě. Nákladním výtahem je dopravíme do promítací kabiny, otevřeme bezpečnostní kufry, film vybalíme a přes převíjecí stůl ho navineme na horizontální držák, který slouží k projekci,‘‘ popisuje Vyšinský. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké je historické pozadí vzniku technologie IMAX na konci 60. let a proč původně nebyla vůbec určena pro celovečerní hrané filmy? Jaké fyzikální zkreslení obrazu hrozí divákům v prvních řadách a proč byly tyto přední řady paradoxně nejžádanějšími místy v éře 3D dokumentů? Proč je Praha jedním z mála míst na světě, kde lze film ve formátu IMAX 70mm vidět a jaký byl osud analogové techniky v jiných evropských kinech? Jaká specifika má DJská dráha Tomáše Vyšinského a jak se jeho vášeň pro elektronickou hudbu protíná s precizní prací ve filmové kabině? Jaké jsou rozdíly IMAX 70mm oproti jiným typům filmových pásů a jaké jsou specifika jejich obsluhy?
S8 · E152
August 18 · 31 min
Jíst méně, žít déle? Japonci se dožívají v průměru o osm let více
Zdravý životní styl není jen o potravinách, je také o spánku pohybu a režimu. Nutriční terapeut Pavel Suchánek v pořadu Science Lab na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč může být osobní váha zavádějící, kdy už obvod pasu upozorňuje na nebezpečný nitrobřišní tuk a proč se až 30 procent energie z bílkovin mění na teplo. V rozhovoru také odhaluje, jak mohou přehnaně přísné diety zmařit hubnutí a proč mladí sportovci při nedostatku energie dočasně přestávají růst. Lidé podle Pavla Suchánka často zužují zdravý životní styl pouze na výběr potravin. Stejně důležité jsou však pravidelný režim, spánek, odpočinek a pohyb. Pokud člověk jí nárazově, ve spěchu a pod tlakem, aktivuje se sympatický nervový systém spojený se stresovou reakcí. Podle Suchánka proto může být pravidelnost v některých případech důležitější než samotné složení jídelníčku. Cílem nemá být striktní dodržování čtyř či pěti jídel denně, ale nastavení takového počtu porcí, které je člověk schopen sníst v klidu. Ani večeře okolo 21. hodiny nemusí představovat problém, pokud jde spát až kolem 23.30. „Je to velmi individuální, protože každý člověk je trošičku jiný, ale z mého pohledu je dobré se ráno trochu rozhýbat. Jestli si někdo zacvičí více, nebo méně, je zcela na něm. Předtím si může dát nějakou lehkou svačinku, aby měl energii, například trochu jogurtu s ovocem. Potom je dobré dát si hned po cvičení dávku bílkovin a následně sníst snídani. V klidu se někdy mezi jednou a druhou naobědvat a mezi sedmou a osmou večer se navečeřet. Člověk by neměl být otrokem toho, že musí jíst pětkrát nebo čtyřikrát denně. Mohou mu stačit tři jídla, pokud budou kvalitní, případně čtyři, pokud má pohybovou aktivitu. Pro organismus je opravdu důležité jíst v klidu,‘‘ říká Pavel Suchánek. Bílkoviny chrání svaly a podporují metabolismus Bílkoviny nejsou pouze stavební látkou pro svaly. Ovlivňují také metabolismus, mentální výkon a fungování imunitního systému. Přibližně 30 procent energie v nich obsažené se navíc při jejich zpracování přeměňuje na teplo. „Bílkoviny nejenže stavějí svaly a ovlivňují rychlost metabolismu, ale při jejich konzumaci se 30 procent energie přeměňuje na teplo, takže nás zahřívají. Řídí celý náš organismus a podporují metabolismus, naši mysl i zdraví,” vysvětlujeSuchánek. Dostatek bílkovin by měl člověk přijímat během celého dne. Snídaně může obsahovat vejce, jogurt, skyr nebo tvaroh, oběd maso či ryby a večeře například čočku, cizrnu nebo zelený hrášek. Důležité je z čeho energii čerpáme Bazální metabolismus označuje množství energie, které tělo potřebuje pro zachování základních životních funkcí v klidovém stavu. Dříve se běžně tvrdilo, že energetický příjem nesmí pod tuto hodnotu nikdy klesnout. Podle Suchánka však může být krátkodobé snížení příjmu bezpečné, zejména u lidí s nadváhou nebo obezitou. „Hodnota bazálního metabolismu odkazuje na to, jak jsem na tom z hlediska svého věku a zdraví, protože se do ní promítá moje tělesná hmotnost, věk, pohlaví, zdravotní stav a samozřejmě také genetika,‘‘ vysvětluje Suchánek. Podmínkou je vyšší zastoupení bílkovin a pravidelná kontrola tělesného složení. Zatímco běžně tvoří bílkoviny přibližně 20 procent energetického příjmu, při snížení příjmu pod hodnotu bazálního metabolismu by jejich podíl měl vzrůst na 30 až 35 procent. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč může být pravidelný režim důležitější než výběr zdravých potravin? Jak dlouho lze přijímat méně energie, než odpovídá bazálnímu metabolismu? Proč internetové kalkulačky nemusejí správně vypočítat bazální metabolismus? Jak poznat, že tělu chybějí důležité živiny? Proč mladí sportovci během intenzivního tréninku někdy přestávají růst?
S8 · E151
August 16 · 33 min
AI zvládne odpověď za pár vteřin. Bez lidského know-how ale průmysl fungovat nebude
Energetická efektivita, digitalizace a sběr dat mění podobu českého průmyslu. V nejnovějším díle pořadu Tech Talk na platformě FocusOn.cz přivítal moderátor Jakuba Kleniara, obchodně-technického zástupce společnosti OEM Automatic. V rozhovoru přibližuje fungování mezinárodní skupiny, měření spotřeby ve sklářském průmyslu, technologie pro datová centra i možnosti využití umělé inteligence. Příběh OEM Automatic se začal psát v roce 1974 ve švédském městečku Tranås, kde dvě rodiny vytvořily obchodní model zaměřený na distribuci a technickou podporu v oblasti automatizace. Skupina OEM International dnes působí v 16 zemích světa. Nejsilnější pozici má ve Skandinávii, postupně však vybudovala pobočky také v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Velké Británii nebo Číně. ,,Jsme distributorem jednotlivých výrobců působících v Evropě. Jako OEM Automatic ale nedodáváme pouze samostatný produkt, nýbrž především celé technické řešení. Naši kolegové z technického oddělení jsou schopni společně se zákazníkem najít optimální řešení a dodat mu kompletní technickou podporu i samotný produkt,‘‘ vysvětluje Jakub Kleniar. Jednotlivé pobočky sdílejí informace o realizovaných projektech a mohou využívat zkušenosti kolegů z jiných zemí. Propojení systémů a skladových zásob zároveň umožňuje české pobočce obrátit se na centrálu ve Švédsku, pokud zákazník potřebuje specifický produkt, který není běžně dostupný na místním trhu. Pět divizí od rozvaděčů po železnici Portfolio OEM Automatic je rozděleno do pěti odborných divizí. Zahrnuje komponenty do rozvaděčů, stroje, bezpečnost a lineární techniku, elektroniku, oblast tlaku a průtoku a divizi Railway and Mobile Vehicle. V železničním sektoru společnost spolupracuje například se Škoda Group. Pro kolejová vozidla dodává certifikované komponenty splňující drážní normy, včetně součástí využívaných ve dveřních systémech. Důležitou oblastí jsou také logistická centra a systémoví integrátoři, kteří vytvářejí kompletní výrobní a manipulační linky. V České republice OEM Automatic podle Kleniara spolupracuje přibližně s deseti integračními firmami. ,,Pro nás jsou důležité všechny obory, které máme v portfoliu. Když si automatizaci představíme komplexně, každá z našich divizí v ní zastupuje určitý segment. V oblasti tlaku a průtoku jsme nejsilnější například v potravinářském a chemickém průmyslu. V divizi Panel se zase výrazně zaměřujeme na monitorování a měření spotřeby energie,‘‘ popisuje Kleniar. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké ukázkové aplikace mohou zákazníci vidět při návštěvě OEM Automatic? Jak společnosti pomáhá sdílení zkušeností mezi pobočkami v 16 zemích světa? Proč Jakub Kleniar upřednostňuje osobní jednání před komunikací přes Teams? Jakým způsobem využívá při každodenní práci model Gemini od společnosti Google? Proč podle Kleniara zůstane lidská kontrola důležitá i při dalším rozvoji automatizace a umělé inteligence?
S8 · E150
August 15 · 31 min
Chodil po ulici v županu a hrál blázna. Ve skutečnosti řídil nejmocnější mafiánskou rodinu New Yorku
Po ulicích Greenwich Village chodil v županu a pantoflích, mumlal si pro sebe a před agenty FBI předstíral těžce duševně nemocného člověka. Ve skutečnosti Vincent „The Chin“ Gigante patřil k nejmocnějším mafiánským bossům New Yorku a z ústraní řídil zločinecké impérium vydělávající stovky milionů dolarů. Jeho téměř třicet let trvající podvod, cestu na vrchol rodiny Genovese i osudovou chybu, která vedla k jeho pádu, rozkrývá odborník na historii americké mafie Jan Nápravník v pátém díle pořadu Wiseguy na platformě FocusOn.cz. Jeho rodiče patřili k první generaci přistěhovalců z Neapole. Otec podle Nápravníka pracoval jako hodinář a matka jako pradlena. Přestože v New Yorku žila přibližně šedesát let, nikdy se nenaučila anglicky. Protože tehdy v Greenwich Village žilo více chlapců jménem Vincent či Vincenzo, volala na svého syna neapolskou zdrobnělinou „Chinzeeno“. Z ní později vznikla jeho proslulá přezdívka „Chin“. Gigante ve škole dlouho nevydržel a už v pubertě vzdělávání ukončil. Od mládí se také dostával do problémů kvůli krádežím a zapojení do nelegálního hazardu. Podle Nápravníka měl za sebou několik obvinění i nocí strávených na policejní stanici. Do světa organizovaného zločinu však naplno vstoupil až později.. ,,Ve 40. letech se začal aktivně věnovat boxu. Odboxoval 25 zápasů v polotěžké váze, z nichž 21 vyhrál a pouze čtyři prohrál. Několikrát boxoval také v tehdejší Madison Square Garden a několik zápasů tam vyhrál. Jeho manažerem byl Tommy Eboli, jeden z nejobávanějších mužů v rodině Genovese, ten ho přivedl k mafii‘‘ popisuje Jan Nápravník. Po skončení boxerské kariéry začal Gigante pracovat nejprve pro zmíněného Eboliho a později pro samotného Vita Genoveseho. ,,Genovesemu dělal řidiče. Protože byl boxer, využívali ho také k vymáhání dluhů nebo k ochraně nelegálních heren. Na to byl Vincent díky boxu a své postavě opravdu jako dělaný,‘‘ dodává Nápravník. Kulka Costella nezabila, Gigantemu však otevřela cestu k moci V květnu 1957 dostal Gigante zásadní úkol: zastřelit tehdejšího bosse rodiny Luciano (posléze Genovese) Franka Costella, který soupeřil o moc s Vitem Genovesem. Když jednoho dne Costello vcházel do hotelu na Manhattanu, Gigante na něj ve foyer zavolal a vystřelil. Costello se však otočil a kulka ho pouze lehce zasáhla do ucha. Na úniku si Giganteho všiml jeden z pracovníků hotelu, což ho dostalo později před soud. Přestože se schovával, tak o rok později stanul Gigante před soudem kvůli pokusu o vraždu. Costello však dodržel pravidlo omerty a odmítl svého útočníka identifikovat. Gigante byl proto osvobozen. ,,Když Frank Costello odcházel od výpovědi, Giganteho slyšeli, jak mu řekl pouze: ‚Díky, Franku.‘ Bylo to skutečné divadlo,‘‘ popisuje Jan Nápravník. Costello poté ustoupil z čela rodiny a svou pozici přenechal Vitu Genovesemu. Gigante se během 60. let stal kapitánem skupiny působící v Greenwich Village, kterou předtím řídil právě don Vito. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč se Vincentu Gigantemu podařilo vyhrát 21 z celkem 25 boxerských zápasů a jak mu zkušenosti z ringu pomohly při vstupu do organizovaného zločinu? Jak vznikla Giganteho přezdívka „The Chin“ a proč ve skutečnosti nesouvisela s jeho boxerskou kariérou? Jak fungoval systém nastrčeného šéfa a proč Anthony „Fat Tony“ Salerno přijal stoletý trest, aniž by Giganteho prozradil? Jaké signály používali členové rodiny Genovese místo vyslovení Giganteho jména a co jim hrozilo za porušení tohoto zákazu? Proč Jan Nápravník považuje Vincenta Giganteho za jednoho z nejchytřejších mafiánů historie a komu se bude věnovat příští díl pořadu Wiseguy?
S8 · E149
August 14 · 38 min
Ve čtrnácti zajat rebely, dnes šéfuje síti klinik: Cesta od boje o přežití k byznysu
V pouhých čtrnácti letech padl do zajetí angolských rebelů a přibližně 700 kilometrů džunglí ušel v rozpadajících se cvičkách. O několik let později začal při studiu na vysoké škole pracovat v managementu nově vznikající nemocnice v Neratovicích. Dnes Petr Kocian stojí za sítí očních klinik NeoVize a NeoVízia, která zaměstnává přibližně 350 lidí. V pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn popisuje, jak ho boj o přežití naučil vytvářet si finanční rezervy, proč nevěří státním slibům a proč podle něj dojmologie do managementu nepatří. Když bylo Petrovi Kocianovi na začátku 80. let čtrnáct let, odcestoval s rodinou za otcem, který pracoval v papírenském průmyslu v Angole. Místo plánovaného několikaletého pobytu však zažil ozbrojený přepad rebelů z hnutí UNITA. Zkušenosti z března 1983 využívá dodnes při řízení svých firem, které zaměstnávají přibližně 350 lidí. Z Angoly si odnesl potřebu finanční rezervy Rodinný pobyt v angolském městě Alto Catumbela přerušil 12. března 1983 přibližně v šest hodin ráno náhlý útok protivládních jednotek. ,,Táta nás nejdříve uklidňoval s tím, že se to občas děje, že se třeba nějaký voják opil nebo něco slaví. Palba ale zesilovala a přibližovala se. Pak nám začaly před okny po ulici utíkat ženy s různou bagáží na hlavě. Objevili se zvláštní vojáci s copánky, začali střílet do domu, rozbili dveře, vtrhli dovnitř a řekli nám, že máme jít.‘‘ Skupina čítala podle oficiálních údajů 66 unesených Čechoslováků včetně žen a dětí. Kocian během následného pochodu ušel přibližně 700 kilometrů v cvičkách, které mu matka musela podšívat kusem kabátu. ,,Měl jsem na sobě bílé tričko, modré tepláky, slipy a ponožky a obul jsem si cvičky. V nich jsem pak ušel asi 700 kilometrů, než jsem dostal náhradní boty. Máma mi je musela podšívat kusem kabátu, protože byly prošlapané a gumičky popraskaly,‘‘ popisuje. Zkušenost ho naučila počítat s tím, že se zdánlivě stabilní situace může náhle změnit. V podnikání se proto snaží vytvářet finanční rezervy a připravovat záložní varianty. ,,Vždycky jsem se snažil mít finanční zásobu nebo druhý plán, myslet na rezervu a nespoléhat se jen na to, že všechny věci půjdou pořád nahoru a všechno se bude dařit bez problémů,‘‘ říká. Do vedení nemocnice se dostal během vysoké školy Během studia na vysoké škole začal Kocian pracovat v manažerském týmu, který dával dohromady novou nemocnici v Neratovicích. Tu vybudovalo město a následně ji pronajalo soukromému provozovateli. Tým se postupně zmenšoval a stále větší část odpovědnosti zůstávala na Kocianovi. ,,Starší lékaři a společníci mi pomáhali, rozhodovali a naváděli mě, ale protože mě vždy bavilo věci organizovat a nechtěl jsem stát vzadu, podařilo se mi je přesvědčit, že jsem schopen se s těmi úkoly vypořádat i přes svůj nízký věk,‘‘ popisuje Kocian. Byl rok 1994 a podnikání v českém zdravotnictví se teprve rozvíjelo. Kocian připouští, že se kvůli nedostatku zkušeností dopustil řady chyb. Od začátku se však snažil detailně poznat provoz nemocnice. ,,Chodil jsem na operační i porodní sál a na vlastní oči jsem viděl, co se tam odehrává. Nebyly to pro mě jen abstraktní pojmy. Tuto znalost považuji ve zdravotnictví za nesmírně důležitou,‘‘ vysvětluje. Podle Kociana proto nelze zdravotnické zařízení řídit pouze prostřednictvím tabulek. Na prvním místě musí zůstat pacient a kvalita péče, nikoliv samotný zisk. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak probíhal útok hnutí UNITA a co Petr Kocian zažíval během zajetí v Angole? Jaké zkušenosti si Petr Kocian přivezl z kurzu HOPE a ze zahraničních stáží? Proč je podle něj americký management ve zdravotnictví přibližně o 20 let před Evropou? Jak se v Neratovicích podařilo vybudovat vyhledávanou soukromou porodnici? Jak Kocian zvládá svůj sklon k mikromanagementu při řízení přibližně 350 zaměstnanců?
S8 · E148
August 13 · 34 min
Vlastenectví, vrtulníky a chléb v batohu: Jak vypadá rok v aktivní záloze očima desátnice
Do aktivní zálohy se přihlásila před téměř pěti lety. Na dokončení náboru čekala skoro rok a dnes jako desátnice slouží u 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Kateřina Nováková v pořadu Přežít na platformě FocusOn popsala, co ji do armády přivedlo, jak vypadají její výcviky i proč si záložníci stále musejí některé části výstroje pořizovat sami. Vedle služby se věnuje také propojování technologických startupů s obranným sektorem v rámci programu NATO DIANA. Od prvního formuláře k vrtulníkové základně Když se Kateřina Nováková rozhodla vstoupit do aktivní zálohy, o fungování armády toho podle svých slov zpočátku příliš nevěděla. Ještě před podáním prvního formuláře ale narazila na 22. základnu vrtulníkového letectva, zavolala tam a domluvila se, že by u ní chtěla sloužit. Během telefonátu se zeptala také na možnost působit jako letecká návodčí JTAC. Dozvěděla se však, že tato specializace vyžaduje další znalosti a dovednosti. Nakonec se domluvila na zařazení k rotě ochrany. Samotný nábor trval téměř rok. ,,V aktivní záloze jsem přibližně čtyři roky. Přihlašovala jsem se v srpnu a čekala téměř celý rok, takže v celém procesu jsem skoro pět let,‘‘ popisuje Nováková. Do armády ji přivedlo především vlastenectví a snaha pomoci společnosti. Později ocenila také komunitu, přátelství a motivaci udržovat se v dobré fyzické kondici. Ve své rotě se podle svých slov setkává s poměrně vysokým zastoupením žen. Při některých cvičeních tvoří ženy až třetinu všech účastníků. V celé české armádě přitom podle Novákové představují přibližně 15 procent. Měsíc ročně přímo ve výcviku Během roku se koná sedm až osm různých cvičení, na která jsou příslušníci její jednotky povoláváni. Záložníci nemusejí absolvovat všechna, povinně však musejí odcvičit minimálně dva týdny ročně. Nováková se zpravidla účastní dvou až tří cvičení, takže ve vojenském prostředí stráví přibližně měsíc za rok. ,,Nelétám jako pilot, ale při cvičeních se dostanu do vrtulníku jako součást posádky. Máme například infiltrace a exfiltrace vrtulníkem. Snažím se jezdit na dvě až tři cvičení ročně, takže dohromady strávím ve výcviku přibližně měsíc,‘‘ říká. Výcvik reaguje také na proměnu současných konfliktů. Během jednoho dvoudenního cvičení instruktor nečekaně vyslal nad jednotku dron, aby prověřil její reakci. Záložníci podle Novákové v první chvíli nevěděli, co mají dělat, protože se s podobnou situací do té doby nesetkali. Příslušníci roty spolupracují také s leteckými návodčími JTAC. Při mezinárodním cvičení Ample Strike jim zajišťovali blízkou ochranu a mohli se seznámit s jejich prací i vybavením. Dvacet kilometrů se zátěží, ale bez armádního batohu Armáda podle Novákové dlouho neměla odpovídající zimní vybavení. Čepice a rukavice začala zavádět přibližně před třemi lety, další části výstroje se k vojákům dostávají postupně. ,,Do té doby jsme měli pouze pletené kukly s otvory a kožené rukavice, které v zimě promrzaly. Od letošního roku má být k dispozici také bunda, oteplováky a návleky na nohy,‘‘ uvádí Nováková Záložníci letos nově absolvují výroční přezkoušení, jehož součástí je pochod na vzdálenost 20 kilometrů s dvacetikilogramovou zátěží. Odpovídající batohy ale podle Novákové od armády nedostali. ,,Nemáme na to batoh, takže si musíme pořizovat vlastní,‘‘ upozorňuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se: Jak se během čtyř let změnil pohled rodičů Kateřiny Novákové na její službu v armádě? Jak se dnešní šestitýdenní kurz základní přípravy liší od výcviku, který absolvovala během pandemie? Jaké zdravotní prohlídky musejí uchazeči o službu v aktivní záloze podstoupit? Kterých specializovaných dovedností a kurzů mají záložníci podle Novákové stále málo? Jak probíhá vojenský výcvik určený středoškolákům a podle čeho si vybírají konkrétní útvar?
S8 · E147
August 12 · 16 min
Raději pokuta než EET. Nová evidence tržeb má přinést důslednější kontroly
Zavádění Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele přineslo do českých firem největší administrativní obrat za poslední dvě dekády. V pořadu eMoney portálu FocusOn.cz to uvedla Julie Kamanová, ředitelka účetní společnosti JK EDIT. V rozhovoru podrobně rozebírá nejen prvotní chaos a reálné dopady nového systému hlášení na trh, ale také nadcházející příchod normy EET 2.0, proměnu bezhotovostní ekonomiky a důvody, proč papírová hotovost z našich peněženek jen tak nezmizí. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, zkráceně JMHZ, vstoupilo podle Julie Kamanové do ostrého provozu 1. dubna. Jeho cílem je snížit administrativní zátěž a postupně vytvořit jeden formulář pro komunikaci s Českou správou sociálního zabezpečení, Úřadem práce a později také s dalšími institucemi. První dva až tři měsíce fungování systému však podle zkušeností účetní společnosti JK EDIT přinesly spíše opačný efekt. Administrativy zatím přibylo. ,,Naše vedoucí mzdová účetní nazvala JMHZ revolucí ve mzdách za posledních 20 let,‘‘ uvedla Kamanová. Nový systém podle ní vyžaduje evidenci údajů, které některé společnosti dosud neměly digitalizované. Informace o zaměstnancích, které se doposud nikde neevidovaly, například jejich pracovní zařazení, vzdělání, apod., mohly být uloženy pouze v papírových dokumentech. Firmy proto musely během krátké doby převádět velké množství údajů do elektronické podoby. ,,V této chvíli je administrativa ještě velmi náročná, ale jak řekla jedna z našich šikovnějších účetních, přežít se to dá a bude to lepší,‘‘ dodala. Na testování zbývaly pouze tři měsíce Systém se podle Kamanové testoval od ledna a 1. dubna byl spuštěn ostrý provoz. Na přípravu tak zbývaly přibližně tři měsíce. Podle jejích slov by odklad spuštění systému o několik měsíců, případně až o půl roku, uvítali jak účetní, tak Komora daňových poradců. Vláda však chtěla dodržet původní harmonogram, ke kterému se zavázala. Kamanová zároveň upozornila, že další odkládání by bylo finančně náročné a ovlivnilo by i řadu navazujících procesů. Krátká doba na přípravu se podle ní projevila na připravenosti státní správy i dodavatelů účetních programů. ,,Nedostatků je v této chvíli celá řada, od připravenosti státní správy po připravenost softwaru tak, aby bylo možné jednotlivá hlášení odesílat a aby software dokázal tento formulář vytvořit,‘‘ uvedla Kamanová. Zpracování mezd proto dnes nevyžaduje pouze znalost účetnictví a legislativy. Mzdové účetní musejí zvládat komunikaci se státní správou, účetními programy i klienty. Současně jim musí vysvětlovat rostoucí náročnost práce a případné zvýšení cen služeb. ,,Toto klade vysoké nároky na mzdové účetní. Možná to některé nevydržely. Znám případy, kdy řekly, že už to dál dělat nebudou. Samozřejmě se to týká třeba i starších ročníků,‘‘ uvedla Kamanová. Nemyslí si však, že by automatizace připravila mzdové účetní o práci. Samotné zpracování mezd bude podle ní potřeba i nadále. Očekává ale, že se fungování nového systému postupně zjednoduší. ,,Vize je taková a já věřím, že to bude trvat půl roku až rok. Také roční mzdové výkazy jako ELDP, vyúčtování srážkové a zálohové daně má JMHZ nahradit. To ukáže první rok fungování. Setkala jsem se s prognózou, že za dva roky to bude tak automatické, že budeme rádi, že to máme, a řekneme si, proč jsme to nezavedli dříve,‘‘ uvedla Kamanová. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké údaje musejí firmy kvůli JMHZ nově digitalizovat? Proč byly tři měsíce na otestování nového systému nedostatečné? Jaké nové dovednosti dnes potřebují mzdové účetní a proč některé z nich z oboru odcházejí? Kterých plateb se má podle Julie Kamanové týkat EET 2.0 a jaké možnosti mají získat drobní podnikatelé? Proč se firmy podle Kamanové nevrátí k hotovostním platbám a proč hotovost přesto úplně nezmizí?
S11 · E146
August 8 · 25 min
Kůň v bytě, neplatič šest let v bytě. Český nájemní trh vážně nezná hranic
Nájmy rostou, o jeden byt v Praze soupeří v průměru kolem 17 zájemců a problematického nájemníka může majitel v krajním případě dostávat z bytu i pět nebo šest let. Nájemní bydlení přesto podle Jakuba Vysockého z UlovDomov postupně přestává být jen přechodným řešením. V pořadu On the Ground na platformě FocusOn mluví také jako prezident Asociace nájemního bydlení o tom, proč se ceny mimo Prahu zvyšují rychleji, kde ještě může vlastnické bydlení konkurovat nájmu a proč český trh čeká další profesionalizace. Najít nájemní byt v Praze dnes znamená vstoupit na trh, kde má výrazně silnější pozici pronajímatel. Na jednu nabízenou jednotku může připadat v průměru kolem 17 zájemců. Vysocký ale upozorňuje, že současná situace nemusí trvat věčně. Realitní trh je cyklický a poměr mezi nabídkou a poptávkou se může znovu změnit. ,,Přetlak zejména na pražském trhu je v tuto chvíli opravdu významný. Je ale potřeba si uvědomit, že trh funguje cyklicky. To, že to tak máme dnes, neznamená, že to tak bude další jednu, dvě nebo tři dekády,'' říká Vysocký. Nejvyšší nabídka přitom automaticky neznamená vítězství. V rámci portfolia více než 5 500 bytů se podle něj společnost zaměřuje především na spolehlivost budoucího nájemníka. Prověřuje například exekuce nebo insolvence a preferuje dlouhodobé nájemní vztahy. ,,Neděláme žádné dražby nájmů. Jsme si jistí cenou, za kterou jednotku nabízíme, a spíše se díváme na kvalitu nájemce,'' vysvětluje. Praha 1 se blíží 32 tisícům měsíčně, regiony ale zdražují rychleji Nejvyšší ceny se drží v centru metropole. V rozhovoru zaznělo, že průměrná cena na Praze 1 přesahuje 580 korun za metr čtvereční a nájem průměrného bytu se tak blíží 32 tisícům korun měsíčně. Typickou klientelou jsou podle Vysockého například expati nebo lidé z vrcholového managementu. ,,Jsou to lidé, kteří cíleně jdou do nájemního bytu a vědí, kolik tato lokalita stojí. Bavíme se ale opravdu o vrcholovém segmentu Prahy,'' popisuje Jakub Vysocký. Výrazně však rostou také regiony. V rozhovoru zazněl například růst nájmů v Olomouckém kraji o 34 procent a v Pardubickém o 28 procent. Důvodem je podle Vysockého mimo jiné nedostatek výstavby a rostoucí zájem o nájemní bydlení. V některých regionech se navíc dohání dlouhodobě nízká cenová základna. ,,Obecně regiony v dlouhodobém horizontu porážejí třeba Prahu a Brno v absolutním růstu ceny nájmu. Historicky tam byly nájmy velmi nízko, takže prostor pro růst je významný,'' říká Vysocký. Musíme více stavět, jinak nájem poroste Určit, kdy už je nájem příliš vysoký, podle Vysockého jednoduše nelze. ,,To je million-dollar question. Nejde jednoduše určit a říct, že tady je cena v pořádku a tady už není. Cenu určuje trh,'' říká Jakub Vysocký. Za současným zdražováním vidí především dlouhodobý nedostatek nové výstavby. Pokud se staví málo, ceny nemovitostí rostou, vlastnické bydlení se stává hůře dostupným a část lidí se přesouvá do nájmů. Tím vzniká další tlak na jejich cenu. ,,Je potřeba vrátit se k příčině a v České republice více stavět. Neříkám, že ceny mají začít padat, ale aby jejich růst nebyl vždy tak významný,'' vysvětluje. Ani změny v územním plánování podle něj nepřinesou okamžitý efekt. V případě Prahy se bavíme spíše o dlouhodobém horizontu. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak se vybírá jeden nájemník z průměrně 17 zájemců a co rozhoduje o tom, kdo byt získá? Proč mohou nájmy v regionech růst rychleji než v Praze a Brně? Kde v Česku dnes může vlastní bydlení ekonomicky vycházet lépe než nájem? S jakými nejbizarnějšími případy nájemníků se Jakub Vysocký během své praxe setkal? Jak změní český trh profesionální správa a projekty build to rent?
S8 · E145
August 7 · 21 min
Debata o vzhledu větrníků zakrývá to hlavní: posvítí si děti večer na cestu?
České obce hledají cestu k větší energetické soběstačnosti, dostupné elektřině a spolehlivým dodávkám. V rozhovoru pro pořad Green Spin na portálu FocusOn.cz přiblížil akcionář poradenské skupiny PKF APOGEO Vítězslav Hruška model společnosti EnVys. Poradenská skupina jí pomáhala s transformací na akciovou společnost a nyní ji připravuje na audit. Rozvoj komunitní energetiky v Česku podle Hrušky ovlivňuje nejen ekonomická situace, ale také způsob, jakým se o energetice veřejně mluví. Zatímco v Německu nebo Rakousku mají lokální energetické sítě delší tradici, v tuzemsku se diskuse často soustředí především na vzhled větrných elektráren. Pro starosty i vedení soukromých firem jsou přitom zásadní hlavně cena energie a spolehlivost dodávek. Do jejich rozhodování se promítá také zkušenost s nedávným krachem jednoho z dodavatelů energií. ,,U nás v České republice se to bohužel velmi často zjednodušuje, destiluje a dovádí do úplných extrémů. V novinách se můžeme dočíst, jak ošklivé jsou větrné elektrárny, co všechno způsobují a co nezpůsobují. Mezitím zůstává stranou zásadní debata o tom, zda bude dětem, až půjdou v zimě večer z domu, svítit veřejné osvětlení, nebo si budou muset na cestu svítit mobilem,‘‘ uvedl Vítězslav Hruška. Komunitní energetika podle něj nestojí pouze na větrných elektrárnách. Patří do ní také fotovoltaické zdroje, úložiště energie a propojená síť, která může obcím i soukromým subjektům přinést větší nezávislost. Bez vysvětlování se projekty neobejdou Jednou z hlavních podmínek úspěchu je schopnost vysvětlit celý koncept starostům i obyvatelům obcí. Energetická a stavební agenda je složitá a většina lidí nemá čas se v ní podrobně orientovat. ,,Nutnou, nikoli však postačující podmínkou je, že potřebujete někoho, kdo lidi skutečně obejde a vysvětlí jim to. V energetice i stavebnictví existuje spousta témat, kterým se běžná veřejnost nechce věnovat a nechce jim rozumět, protože jsou zbytečně složitá,‘‘ vysvětluje Hruška. Právě zde podle něj spočívá jedna z rolí soukromých subjektů, jako je EnVys. Vedle získávání nových projektů se musí věnovat také vzdělávání veřejnosti a vysvětlování konkrétních přínosů komunitní energetiky. Tento model však není vhodný pro každého. Obce a firmy musí mít potřebné prostředky, personální zajištění a schopnost dlouhodobě plánovat. Akcionáři v prvních letech dividendy neuvidí Specifikem modelu společnosti EnVys je přístup k rozdělování zisku. Firma podle Hrušky od začátku otevřeně informuje akcionáře, že v prvních letech nemohou počítat s výplatou dividend. Tato zásada je zakotvena v chartě společnosti a dalších dokumentech, s nimiž se akcionáři při nákupu cenných papírů seznamují. ,,EnVys od počátku akcionářům říká: Od nás dividendu v prvních několika letech neuvidíte z toho prozaického důvodu, že tyto prostředky použijeme na výstavbu komunitního energetického gridu,‘‘ vysvětluje Hruška. Hlavním přínosem pro akcionáře proto nemá být rychlý finanční výnos, ale dostupná energie a předvídatelné dodávky. Tento benefit se však podle Hrušky naplno projeví až ve chvíli, kdy EnVys postaví první elektrárnu. Do té doby jde o riziko, které akcionáři svým vstupem do projektu přijímají. Podle informací, které má Hruška k dispozici, se nyní mezi akcionáři nenachází žádný spekulativní investor, který by mohl po krátké době požadovat vrácení peněz. Model je postaven především na zapojení vesnic, městysů, měst a odběratelů, kterým má přinést soběstačnost a předvídatelnost. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč v Německu a Rakousku funguje komunitní energetika déle než v České republice? Jak je v chartě EnVysu ošetřeno, že akcionáři v prvních letech nebudou dostávat dividendy? Jaký přínos má EnVys nabídnout místo rychlého finančního výnosu? Jak PKF APOGEO připravuje společnost na audit? V čem se model EnVysu liší od přístupu klasických finančních investorů?

Showing 1–20 of 36 episodes