NewsPoliticsExplicit

Echo Podcasty

Echo Media

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo.

• Echo Porada
• Hrot Pavla Štrunce
• Echo Salon
• Muži za pultem
• Výpravy Jiřího Peňáse
• Pravda neexistuje TM
• Minulost není historie

Play

Open in

31 episodes
Avg 31 min
Czech

Episodes 31

Newest Oldest Longest

All20 Unplayed20 In progress0 Played0

Counted on this page — what you have heard stays on this device, so it is not something the list can be paged by.

Wednesday · 34 min
Spor o AfD: Kdo je u nás zrádce a idiot? K čemu je dobrá dohoda mezi Hradem a Babišem?
Triumf AfD není náhoda ani náhlý šok, ale výsledek dlouhodobé proměny Německa a rostoucí nespokojenosti s jeho politickým establishmentem. Echo Porada ve složení Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser a Jiří Peňás rozebírá, proč část Němců přestala věřit dosavadnímu směru země, zda lze miliony voličů dál odbývat nálepkami o extremismu a co by znamenal případný pokus AfD zakázat. Dojde i na migraci, vztah Němců k Rusku, proměnu tradičních stran a na otázku, zda se někdejší politický střed sám nestal radikálním. V domácí části rozebíráme překvapivé příměří mezi Andrejem Babišem a Hradem i nový střet premiéra s Bruselem kvůli konfliktu zájmů. A mluvilo se i o možné rekonstrukci vlády, sporu o financování veřejnoprávních médií.
Tuesday · 28 min
175 miliard na účtech Prahy? Brzy to může být málo
Praha má za sebou skoro čtyři roky pod vedením koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN a už za necelý měsíc voliči rozhodnou o novém složení zastupitelstva. Salon je tentokrát velkou předvolební debatou politiků pětice stran, které mají největší šanci vést metropoli. Diskuse tedy může předznamenat, jak bude vypadat souboj o hlasy Pražanů i celé nadcházející volební období. Kdo zasedne v příští koalici, co s miliardami na účtech Prahy a kdy se pohnou velké dopravní stavby? Pozvání přijali první místopředseda ODS, starosta Prahy 9, lídr kandidátky ODS a TOP 09 Tomáš Portlík, ekonomka a manažerka, zastupitelka Prahy 4, lídryně Pirátů Tereza Nislerová, pražský zastupitel, bývalý radní, lídr Prahy sobě Adam Scheinherr, rovněž pražský zastupitel, místostarosta Prahy 8 a volební kandidát ANO Radomír Nepil a náměstek primátora, architekt a lídr kandidátky STAN Petr Hlaváček.
September 7 · 25 min
Extrémismus posilují i příliš přísné tresty za zpochybňování historie
Přísné trestní stíhání nenávistných projevů nebo zpochybňování historie posiluje extrémismus Paragrafy represivních paměťových zákonů často zabránily tomu, aby se otevřený rasismus nebo antisemitismus staly běžnou, normální a tolerovanou součástí našeho veřejného diskurzu. Případy stíhání podle § 405 se nejčastěji týkaly veřejného popírání holokaustu, zpochybňování nacistických koncentračních táborů (např. tábora v Letech u Písku) nebo nověji schvalování válečných zločinů a agresí. Paragrafy 403 a 404 vedly k postihu symboliky (svastiky, SS runy, konkrétní extremistická hesla) a projevů loajality k hnutím potlačujícím práva. V minulosti vedly také k rozbití otevřeně extremistických struktur. Orgánům činným v trestním řízení dala tato legislativa účinné nástroje k zásahům proti militantním neonacistickým a extremistickým skupinám. Příkladem může být např. rozpuštění Dělnické strany v roce 2010 Nejvyšším správním soudem. Zákony také brání před přímou fyzickou a psychickou agresí vůči skupinám obyvatel jako jsou Romové, Židé, příslušníci jiných národností. Aplikace těchto paragrafů naštěstí nevedla k masovému věznění za názory, protože soudy je uplatňují relativně zdrženlivě, někdy až moc, jak ukazuje poslední případ „chirurgů z dovozu“. Populistické strany dokáží totiž velice efektivně využívat represivní paragrafy i kolektivní paměť k vytvoření příběhu o „ohroženém národě“, jehož svobodu slova dusí bruselské a liberální elity. Represivní normy jsou proto v dnešní době jak nezbytným brzdným systémem demokracie, tak i snadným terčem pro populistickou mobilizaci. Vzniká tak oblíbený narativ „Oběti liberální cenzury“. Trestní stíhání za nenávistné projevy nebo zpochybňování historických událostí tyto strany obracejí ve svůj prospěch. Jakýkoliv postih ze strany státu interpretují svému voličstvu nikoliv jako porušení zákona, ale jako důkaz, že „říkají nepohodlnou pravdu“. Vytvářejí obraz, ve kterém jsou „liberální elity“, mainstreamová média a soudy nástrojem k umlčování běžných občanů. Paragrafy o schvalování či podněcování k nenávisti prezentují jako moderní obdobu komunistické cenzury. Proto se s represí v tomto případě musí zvlášť opatrně.
September 2 · 45 min
Babiš utrácí miliardy, protože může. Rusko proti Německu: Staré nepřátelství se vrací
Vláda Andreje Babiše počítá s vysokým rozpočtovým schodkem a výrazným růstem výdajů, mimo jiné ve zdravotnictví. To bylo jedno z hlavních témat Echo Porady, která zasedla ve složení Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Adam Růžička. Proč se k výraznějším úsporám nemá ani opozice a jak do rozpočtové debaty vstupují rostoucí výdaje na obranu? Dalším tématem je posilování německé AfD a otázka, nakolik její vzestup souvisí s proměnou tradiční pravice a ztrátou důvěry části voličů v zavedené strany. Debata se dotýká také zhoršujících se vztahů mezi Německem a Ruskem, obav z další eskalace bezpečnostní situace v Evropě a rostoucího důrazu na zbrojení. V závěru se Echo Porada věnuje také rizikům spojeným s rychlým rozvojem umělé inteligence a schopností autonomních AI agentů hledat vlastní způsoby řešení zadaných úkolů. Musíme se připravit na vzpouru AI agentů?
September 2 · 29 min
Jsou klasická média v krizi?
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.czMédiím se rozpadají tradiční způsoby, jakými se dostávala ke čtenářům. Tištěným periodikům prudce klesá stánkový prodej i předplatné a ani přechod na internet zjevně není tak spásným řešením, jak se ještě před pár lety zdálo. Zpravodajské weby ztrácejí návštěvnost prakticky stejným tempem jako televize sledovanost. Vyhledávače už v podstatě odpovídají na dotazy pomocí AI samy a odkazy na jiná média a zdroje upozaďují, podobně není v zájmu sociálních sítí, aby z nich uživatelé odcházeli někam jinam. Jinými slovy, médiím slábne kontrola nad cestou mezi jejich obsahem a publikem. Co s tím?Pozvání do debaty přijali Aleš Borovan, publicista specializující se na média a provozující web Borovan.cz, šéfredaktorka webu Bold News Alice Mikulášová, novinář a zakladatel webu Page Not Found Jakub Zelenka, publicista Jan Potůček z webu Médiář a mediální analytička Irena Ryšánková.
August 26 · 34 min
Boj o Hrad bude krvavý. Objevují se jména kandidátů. Babiš chystá levicově populistický rozpočet
Boj o Pražský hrad se začíná rozbíhat a už nyní je zřejmé, že půjde o mimořádně ostrý střet. Vedle očekávané obhajoby Petra Pavla se ve spekulacích objevují jména Radka Vondráčka, Aleny Schillerové, nebo Ivany Tykač. A do souboje o Hrad se navíc znovu hlásí Miloš Zeman. Na Poradě se probíraly i letošní připomínky srpna 1968 a způsob, jakým se okupace Československa dnes připomíná, jak se proměňuje její veřejný výklad a co současné „oslavy“ výročí vypovídají o českém vztahu k vlastní minulosti. Echo Porada ve složení Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Maciej Ruczaj rozebírá také obrat Andreje Babiše v otázce společného koaličního kandidáta. Jak se k prezidentské volbě nakonec vládní koalice postaví? A řešili jsme i levicově populistický rozpočet vlády, který počítá s dalším zadlužováním a rozdáváním peněz, i dramatickou proměnu Maďarska po pádu Viktora Orbána a nástupu Pétera Magyara.
August 25 · 27 min
O vedru a suchu. Tropické noci už jsou běžnou součástí léta
Ačkoli se v posledním týdnu ochladilo a leckde i zapršelo, předchozí měsíce přinesly docela jiný obraz. Evropu zasáhly rekordní vlny veder a mimořádné sucho, hladiny řek klesaly na historická minima a Dunaj u srbského Prahova odhalil desítky vraků německých válečných lodí potopených za druhé světové války. O víc než deset metrů klesla také hladina Orlíku. Než tyto výjevy s příchodem podzimu překryjí v paměti jiné, vracíme se k tématu vedra a sucha ještě jednou v Salonu Echa. Pozvání do diskuse přijali: Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), Aleš Urban z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR a Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, který zkoumá dopady teplotních extrémů na úmrtnost, Martin Ander, vedoucí programu Adapterra Nadace Partnerství, jenž se věnuje adaptaci měst a obcí na změnu klimatu, a Jiří Kubeš, elitní hasič a člen týmu USAR (Urban Search and Rescue) se zkušenostmi ze zahraničních záchranných misí, nedávno nasazený při požárech v Řecku.
August 24 · 29 min
Nesmrtelnost je botanická kategorie. Co vědí filozofové o zahradách
Zahradník jedná, ale není všemocný. Může zasít semeno, zalévat a pečovat, ale nemůže rostlině přikázat, aby rostla. Nemůže přeskočit čas ani zabránit smrti. Každá rostlina má navíc vlastní čas. Snad proto se zahrada v dějinách filozofie tak vytrvale vrací. Omezení není porážkou; je podmínkou smysluplného jednání. Platón přirovnává skutečné vzdělávání k trpělivému pěstování, Epikúrova Zahrada ukazuje, jak málo potřebujeme k dobrému životu a Voltaire na konci Candida odpovídá na katastrofy světa výzvou, že musíme obdělávat svou zahradu. Jinými slovy, nemusíme vyřešit celý svět, abychom v něm mohli něco změnit.Nejradikálněji ale zahradu se smrtelností spojuje bulharský spisovatel Georgi Gospodinov. V Zahradníkovi a smrti píše, že „nesmrtelnost je botanická kategorie“. Je to zvláštní podoba vzkříšení, kterou není třeba hledat v mýtech: člověk ji každoročně sleduje v lese, parku, na zahradě. Po dlouhé zimě se život vrací. Není to mytologie, ale také to není odpor vůči smrti v duchu dnešních představ o longevity. Smrt se zde nepopírá ani neporáží. Život se vrací, ale nikoli jako návrat téhož – vrací se skrze proměnu. Zahrada neslibuje vítězství nad smrtí. Její záchrana je jiná: dočasná, opakovaná, praktická, ale vždy bez záruk.Romantickým představám o zahradničení je Gospodinov vzdálen. Vadí mu, jak snadno filozofové nakládají na záda skutečných zahradníků krásné metafory. V souvislosti s Voltairem poznamenává: Hezké, ale zasel kdy jedinou okurku? Opravme Gospodinova: Zasel. V době vydání Candida založil poblíž Ženevy hospodářství, na kterém sám pracoval. V tom ostatně tkví jedna z tezí Candida. Filozof – v jeho podání poněkud zaostalý Panglos – hovoří o metafyzice a velkých celcích. Na Candida však větší dojem udělá postarší turecký zahradník, podle něhož nás práce uchrání před třemi zly: nudou, neřestí, nouzí. O zahradě nestačí filozofovat. Je třeba se v ní hrabat. Ušpinit si ruce. Filozofická otázka „Jak má být uspořádán celý vesmír?“ se proměňuje skromnější, za to možná smysluplnější: „Co můžeme rozumně uspořádat my?“Zahrada nás nakonec učí zacházet i s vlastní konečností. Nevyřešíme všechno, ale ledačemus můžeme pomoci, budeme-li ochotni se nasadit. A co námitka, že nic nemá smysl, protože celek je špatný? Gospodinov ukazuje, že je možné věc obrátit: něco může mít smysl i tehdy, když se jeho završení nedožijeme. Když píše o svém otci, zahradníkovi, který mu odkázal zahradu, poznamenává: „Smrt je třešeň, jež zraje bez tebe.“ Můžeme v tom slyšet bolestnou představu světa, který bude pokračovat bez nás. Lze však tuto větu číst i opačně: přesně proto má smysl třešeň zasadit. Smysl toho, co děláme, nemusí být podmíněn tím, že budeme přítomni jeho završení. Zahradník ví, že všechno, co zasadí, jednou opustí. Přesto sází.BibliografieEpicurus, The Extant Remains, Oxford: Clarendon Press, 1926.Georgi Gospodinov, Zahradník a smrt, přel. David Bernstein, Praha: Argo, 2025.Byung-Chul Han, Lob der Erde: Eine Reise in den Garten, Berlin: Ullstein, 2018.Platón, Faidros, přel. František Novotný, Praha: OIKOYMENH, 2023.Voltaire, Candide, přel. Radovan Krátký, Praha: XYZ, 2007.
August 23 · 27 min
Ukázali jsme v roce 1968 svoji vyspělost a rozvahu nebo naopak slabost a poddajnost?
Co se se odehrálo v naší zemi v roce 1968? – Šlo o v historii ojedinělý pokus spojit ideu socialismu s humanistickými tradicemi českého národa? – Nebo to byl boj mezi dvěma frakcemi komunistické strany? – Nebo se jednalo o zápas malého kulturního národa s brutálními a primitivními asiatskými hordami? Nebo šlo o snahu zavést v naší zemi aspoň základní demokratická pravidla, která byla běžná v západních státech? V průběhu let se příběh roku 1968 proměňoval. S prvním výkladem přišel Ústřední výbor Komunistické strany Československa v takzvaném „Poučení z krizového vývoje“. To popisovalo reformní proces jako nástup kontrarevoluce. Reformní komunisté zase naopak nabízeli optimistický příběh, podle kterého šlo o reformní projekt propojení socialismu a demokracie. Naopak podle liberálně-demokratického názoru neměl reformní proces šanci na úspěch. Pokud by jej nezastavili Sověti, společenský pohyb by nabíral stále větší dynamiku, jež by vyústila v konec socialistického zřízení. A konečně poučení pamětníci typu Petra Pitharta tvrdí, že reformní komunisté nebyli schopni v roce 1968 překročit svůj vlastní stín disciplinovaných straníků. Tomu odpovídalo jak jejich obojaké směřování reformního procesu, tak i následné ostudné podrobení se vůli Sovětů. Dnes – ve světle ruského napadení Ukrajiny - podobné úvahy převálcoval strach z ruského imperialismu. Většina z nás si připomíná především samotnou vojenskou okupaci. Patří ale rok 1968 k událostem, kdy jsme ukázali svoji vyspělost nebo naopak mezi naše slavné prohry? Historik Vilém Prečan, který byl v říjnu 1968 v západním Německu říká, že slýchal, že něco takového, aby se Československo týden bránilo a nevznikla prosovětská kolaborantská vláda, by v Německu nebylo myslitelné. V Německu by prý do tří dnů byly takové vlády přinejmenším dvě. Ovšem podíváme-li na události z trochu delší časové perspektivy a vezmeme-li v úvahu marasmus normalizace 70.let a rychle přizpůsobení Husákovskému režimu, pak moc hrdí být nemůžeme
August 19 · 42 min
Evropa se chystá na válku, ženy nemají s kým mít děti, zima zabíjí víc než vedro
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz Na válku se kromě jiných chystá Švédsko, kde se už dnes píše o pohřbívání půl milionu mrtvých. Připomíná dnešní situace spíš studenou válku, nebo období před první světovou? „Je to nesnesitelná lehkost, se kterou se o válce v dnešní západní Evropě mluví. I dlouhá léta umírněný švýcarský tisk tepe Němce jako zbabělce, kteří v Rusku nevidí nepřítele. Dostáváme se do spirály, kdy se ten konflikt prohlubuje a nevíme, co se může stát,“ říká Daniel Kaiser. Jak bojuje německý establishment se stranou AfD? Je antisystémová, nebo jenom antirežimní? Problém jsou i rostoucí pravomoce tamních tajných služeb. Seznamování je na suchu. Roste počet bezdětných, kteří tu možnost už úplně vzdali. A proč lidi na životě daleko víc ohrožuje zima, než teplo? Na Echo Poradě diskutují Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Adam Růžička a Dalibor Balšínek. X: http://twitter.com/echo24cz Facebook: http://twitter.com/echo24cz
August 19 · 29 min
Tak už mě konečně swajpni! O Tinderu a seznamovacích aplikacích
První seznamovací aplikace Matchbox, dnešní Tinder, byla uvedena před čtrnácti lety. Seznamování online tehdy mnoho lidí vítalo jako rozšíření možností, nástroj, díky němuž se mohou seznámit i lidé, kteří by jeden na druhého – třeba kvůli geografické či společenské vzdálenosti – jinak nenarazili. Dnes jsou tyto aplikace využívány velmi hojně, současný stav online seznamování je ale často popisován velmi skeptickým způsobem. V emotivních textech v médiích i v rezignovaných statusech na sociálních sítích z něj někteří uživatelé značnou frustraci. Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom debatoval s dlouholetými uživateli seznamovacích aplikací, copywriterkou Marií Padevětovou a provozním Jeronýmem Vnoučkem, psychoterapeutem Martinem Hajným a překladatelem Viktorem Janišem, který se tématem online seznamování v posledních týdnech intenzivně zabýval. Seznamovacímu tématu by jistě odpovídalo výraznější zastoupení žen mezi účastníky, kvůli souhře mnoha důvodů se nám ale nepodařilo ho zajistit.
August 12 · 38 min
Je Kupka na odstřel a blíží se konec ODS? Válka médií na pozadí mocenského boje
Echo Porada se sešla ve složení Dalibor Balšínek, Adam Růžička, Martin Weiss a Maciej Ruczaj. A mluvilo se o tom, v jaké kondici je ODS. Jak si vede Martin Kupka v roli předsedy, dokázal stranu resuscitovat po prohraných volbách a po tom, co skončil Petr Fiala. Nebo se blíží i jeho výměna v čele strany? Je Deník N byznysový projekt, nebo se v Česku rozjíždí válka médií? A byl by Cyril Svoboda vhodným kandidátem na prezidenta? Dokázal by porazit Petra Pavla? Víc v nové Echo Poradě!
August 12 · 29 min
Ceuta – epizoda, nebo nová norma?
Co se vlastně stalo na konci července v Ceutě, ve městě, o jehož existenci věděli spíš jen znalci hispánského nebo středomořského světa, ale nyní o něm ví už skoro každý? Stačilo pár záběrů na valící se davy… Davy, které přišly z moře, na dva dny obsadily město a pak se zas většinou vrátily zpět. Ale dojem zanechaly, takže není divu, že rozpoutaly bouři interpretací, komentářů, dohadů, hypotéz… My v tom budeme pokračovat, přičemž se o tom v Salonu Echa budeme snažit mluvit pohledem řekněme insiderským, tedy pohledem lidí, kteří se Španělskem mají co do činění: se spisovatelkou a hispanistkou Markétou Pilátovou, ekonomem a překladatelem ze španělštiny Karlem Čechem, španělskými novináři Gustavem Mongem a Danielem Ordóñezem a českým publicistou žijícím ve Španělsku Václavem Rákosem (poslední dva jmenovaní se připojili přímo ze Španělska). Naše diskuse se odehrála v úterý 4. srpna.
August 10 · 29 min
Proti domovu. Proč filozofům vadí Odysseus?
Odysseus není jen Homérovým hrdinou, ale také postavou, skrze niž filozofové po více než dva tisíce let promýšlejí základní otázky našeho života. Nejen tu klasickou otázku: Kým jsme? Ale třeba i mnohem náročnější: Kdy je moudré skrýt svou tvář a stát se – jako Odysseus – „Nikým“? A co vlastně znamená vrátit se domů?Zatímco Homér vypráví především příběh o návratu na Ithaku, pozdější myslitelé z Odyssea činili symbol něčeho jiného: novoplatonici četli jeho cestu jako návrat duše k vyšší skutečnosti, stoikové v něm viděli vzor odolnosti a mnozí relativizovali sám význam návratu domů. Třeba Epiktétos si z Odysseova bloudění vzal, že „člověk netkví kořeny v zemi a není k ní přirostlý“. Nesnesitelný byl navíc pro něj Odysseův pláč: jestliže skutečně plakal u Kalypsó, pak to „nebyl dobrý člověk“. Adorno s Horkheimerem jej označili za předobraz moderního člověka, který vítězí rozumem a disciplínou, a Emmanuel Lévinas jej postavil do protikladu k Abrahamovi: zatímco Abraham vyráží do neznáma bez příslibu návratu, Odysseus – a celá filozofická tradice s ním – se „egoisticky“ vrací domů: v jiném hledá jen sebe sama.Každá epocha si sice vytvořila vlastního Odyssea, mnohé interpretace však spojuje přesvědčení, že prostý návrat na Ithaku nepovažovali za poslední smysl lidského života. Jako by návrat domů sám o sobě nestačil. Tím se zároveň otevírá otázka pro nás. Žijeme ve světě, který oslavuje cizost, změnu, nové začátky. Toho všeho kolem sebe máme víc než dost. Možná nám ale nechybí další cizost ani novost. Možná se nám nedostává spíše místa, odkud lze vycházet a kam se lze vracet.Domov nemusí znamenat nostalgický návrat do minulosti. Oslava nezakořeněnosti může naopak probouzet touhu po falešných domovech. Skutečný domov přitom vzniká dříve než se z něj stane politická nebo kulturní identita. Rodí se ve smyslové zkušenosti, v řeči, ve vkusu, v prvních vztazích – v tom, co si osvojujeme pomalu, opakováním. Domov se postupně zapisuje do těla, jazyka, společenství. Snad i proto Odysseus odmítne nabídku nesmrtelnosti od nymfy Kalypsó. A ač sám přiznává, že smrtelná Penelopé se Kalypsó krásou nemůže rovnat, rozhoduje se pro svou ženu. Volí vlastní konečný život – k nepochopení generací filozofů. Ithaka zde není především symbolem nostalgie, ale orientačním bodem, místem, z něhož svět – a ty mnohé Odysseovy tváře – teprve začíná dávat smysl.
August 9 · 24 min
Pomníky jsou nejviditelnější součástí paměťové politiky
Pomníky jsou nejviditelnější součástí paměťové politiky Ačkoli jsme si dělali legraci z Američanů, když po smrti George Floyda začali – jako přežité symboly bělošské nadřazenosti – odstraňovat pomníky, které ve Spojených státech vyjadřovaly hold historickým osobnostem spojeným s otrokářstvím, ukazuje se, že s pomníky máme my sami podobné problémy. Emoce vzbudilo jak odstraňování pomníku sovětského maršála Koněva v Dejvicích, tak plány na restaurování pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Ovšem nejvíce emocí vyvolal instalace nepříliš vydařené kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup je názornou ukázkou toho, jak se proměňují významy historických artefaktů. S nějakou fakticitou, jak se mnozí chybně domnívají, to nemá nic společného. Mariánský sloup byl 1650 vztyčen jako hold srdnaté obraně Pražanů proti švédskému obléhání v závěru Třicetileté války. S triumfem Habsburků na Bílé Hoře nebo útlakem Čechů to nemělo co dělat. Po čtvrt tisíciletí nebyl Mariánský sloup z hlediska české společnosti nijak kontroverzní. Odpor vůči němu nastal až v pozdním 19. století, když v rámci českého národního hnutí převážil nekatolický narativ českých dějin, prosazovaný Palackým, Masarykem a Jiráskem, nad narativem katolickým. Samozřejmě to souvisí i s prosazováním etno-nacionalismu mezi českými Čechy i Němci na úkor zemského vlastenectví, typického pro předchozí staletí. Po vzniku samostatného Československa byl sloup jako symbol monarchie za přihlížení davu stržen skupinou žižkovských hasičů, kterým pražský bohém Franta Sauer namluvil, že odstranění památky požaduje Národní výbor československý. Bez ohledu na původní význam se Mariánský sloup stal symbolem násilné rekatolizace a vítězství jedné, navíc v Čechách silně menšinové, konfesní skupiny nad druhou. Katolická církev – tedy především tehdejší arcibiskup pražský Dominik Duka – prosadila ve vysoce sekulární zemi na jednom z nejdůležitějších národních míst výrazný a velmi kontroverzní katolický symbol. Na Staroměstském náměstí tak vznikl zajímavý a symbolický mix: katolický Mariánský sloup, vedle monumentální pomník Mistra Jana Husa z roku 1915, kalich na Týnském chrámu a deska 27 českých pánů popravených v roce 1621 na Staroměstské radnici. Tato názorně kombinace ukazuje, jaký máme v chápání své vlastní historie – a tedy i národní identity – zmatek.
August 6 · 38 min
Pavla by porazil jen Miloš Zeman. Knížák jako umělecké dílo. Má každý migrant právo žít v Evropě?
Pohřeb se státními poctami, jakého se dostalo například Karlu Gottovi, bude mít v pátek umělec a bývalý šéf Národní galerie Milan Knížák. O jeho odkazu a životě se mluvilo v úvodu Echo Porady. „Spousta vzpomínek z uměleckých kruhů bylo pozitivních, přijali ten jeho styl,“ říká Dalibor Balšínek. „Umělecký cit měl, ale byl nekritický sám k sobě,“ komentuje Jiří Peňás. Jak si stojí politické strany s plány na prezidentskou volbu jsme probrali v závěru debaty. "ODS promarnila šanci postavit jako kandidáta bývalého premiéra a svého předsedu Petra Fialu," myslí si Dalibor Balšínek. Proč by Petra Pavla porazil jedině Miloš Zeman? A má by šanci uspět spíš občanský kandidát, než nominant vládních stran? A mluvilo se i o situaci ve španělské Ceutě, městě na pobřeží Gibraltarského průlivu na severu Afriky. Šéf místní vlády odhaduje, že v Ceutě stále zůstává tři až pět tisíc migrantů. Místní zařízení pro přistěhovalce jsou přeplněná. Španělsko od minulého týdne deportovalo z města odhadem 69 500 lidí. "Situace v Ceutě je neudržitelná, ty Španělé odejdou," říká Jiří Peňás a Martin Weiss mluví o komplikované situaci v Schengenu, kdy tíha padá na státy, které mají hranici s nečlenskými zeměmi. Jak se mění přístup Evropy k migraci? A musí se změnit?Bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki oznámil vznik nové parlamentní frakce se 40 zákonodárci. Stalo se tak po rozkolu ve straně Právo a spravedlnost (PiS) ohledně dalšího směřování hlavní polské opoziční síly. Co se v Polsku děje? O tom mluvil Maciej Ruczaj.
August 4 · 30 min
Škoda a Volkswagen: dcera kojí matku
Výdajová politika české vlády stojí na předpokladu, že se vrací hospodářské oživení a není potřeba moc šetřit. Jaký je ale globální kontext? Nekončící válka USA proti Íránu, válka Ruska proti Ukrajině, trvání Evropské komise na emisních povolenkách, nabíhající uhlíkové clo EU, v Německu hospodářská malátnost.Český průmysl a automotive zvlášť je navázaný na Německo. Jak moc nás mají vzrušovat zprávy o tom, že VW bude masově propouštět a že propouštět hodlají i BMW, Porsche nebo Mercedes-Benz? Jaké může mít soumrak automobilového odvětví v Německu dopady na Škodu Auto?Do Salonu Echa přišli Hynek Fajmon, dlouholetý europoslanec za ODS a autor knižní novinky Stručné dějiny automobilu. Od vynálezu kola až po Teslu, hlavní ekonom pojišťovny Generali pro střední a východní Evropu a dříve guvernér ČNB Miroslav Singer a publicista Milan Smutný, dříve mj. mluvčí právě mladoboleslavské Škodovky.
July 28 · 43 min
Stříhat ovce až do krve. O ekonomickém růstu, reformách a nespravedlnostech v daňovém systému
Pokud byste v letních měsících snad čekali nějaké odlehčenější téma, zklamu vás. Diskutovat budeme o ekonomickém růstu, nespravedlnostech v daňovém systému, regionálních nerovnostech i reformě zdravotnictví. Mé pozvání do debaty přijali sociolog a ředitel agentury PAQ Research Daniel Prokop, někdejší premiér a též guvernér České národní banky Jiří Rusnok, hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný a ekonom think-tanku IDEA při CERGE-EI Michal Šoltés. „Na světě není moc zemí, kde z minimální mzdy zaplatíte na daních více než z vlastnictví desítek luxusních bytů v metropoli či z miliardových prodejů firem, akcií a investičních nemovitostí. Kde se více než pětinásobně liší zdanění stejné práce podle toho, jakou smlouvu podepíšete. Zemí, které čelí drtivým dopadům alkoholismu, ale mohou si dovolit výjimky a stagnaci spotřebních daní u piva a vína. Kde daně dusí chudší regiony, spotřebu domácností a brzdí firemní investice, přesto vybírají málo na vzdělávání i obranu. Kde specifické slevy můžete čerpat, jen pokud nepracujete, a v dosažení bydlení pomáhají nejbohatší pětině. Kde jsou jedny z největších a rostoucích majetkových nerovností v Evropě, ale místo uzavření výjimek v majetkových a kapitálových daních se skrytě zvyšuje zdanění práce. Jedna taková země se jmenuje Česko,“ píše v úvodu své nové knihy Spravedlivý růst sociolog Daniel Prokop.
July 27 · 30 min
Yuk Hui: Kde domov náš? Tradice v době bezdomovectví
Domov je místo, kam se vracíme, když jsme zmožení a nikam se nám nechce. Soudě podle vyčerpaného stavu obyvatel (nejen) západních společností se zdá, že je dnes domov obzvlášť strategickým místem. Jenže zároveň žijeme v době bezdomovectví, tvrdí Yuk Hui, hongkongský filozof působící v Rotterdamu. Co tím myslí? Podle Huie způsobila zvláště technologická revoluce, že se světem převalila globální kultura, která stírá rozdíly mezi jednotlivými světy a podřizuje nás stejným způsobům myšlení, ekonomickým modelům i nárokům. Dokonce i pluralita a její oslava se proměnily v globální klišé, konformně šířené napříč světem.Ale přinejmenším s ohledem na domov by „stejnomyslnost“ neměla být problematická. Proč by člověk neměl být doma v konformitě? Pro Yuk Huie však domov není především místo pohodlí, ale místo diferencí. Rodí se z chuti, jazyka, vkusu. Právě chuť se podle něj začíná utvářet už od batolecího věku a vytváří první rozdíly, v nichž se člověk zabydluje. A skrze první slova se zabydluje i duchovně: jazyk není jen prostředkem dorozumění, ale způsobem, jak svět zakoušíme a znovu jej „ochutnáváme“. Z tohoto procesu vyrůstá také náš vkus – estetický, morální, intelektuální. Jestliže však globální technologická kultura vede k tomu, že všude chutná všechno stejně a jazyky se pod tlakem strojové komunikace zplošťují, mizí právě ty rozdíly, které činí domov vůbec možným. Neztrácíme jen kulturní pestrost; oslabují se i podmínky, díky nimž může člověk někde být skutečně doma.Může nás zachránit už jen péče o duši? Otázka domova totiž podle Huie úzce souvisí se způsoby lidské kultivace. Právě péči o duši navrhoval jako odpověď na evropské katastrofy dvacátého století Jan Patočka, jeden z hlavních hrdinů Huiovy knihy Post-Evropa. Taková péče mimo jiné znamená vědomí, že nejvyšším cílem lidského života není efektivita, ale pravda: člověk se má každý svůj názor pokoušet překročit směrem k pravdě, a přitom jej nikdy nepřestat zpochybňovat. Otřes – i ten, který si sami přivodíme – je totiž podstatným rozměrem péče o duše. A jakkoli je pro Huie fenomenologie důležitým zdrojem filozofie, Patočkův důraz na duši považuje za symptom hlubšího problému. Toto pojetí dosud vychází z představy duše jako univerzálního principu a sebereflexe jako základního způsobu lidské kultivace. Jenže mnohé východní tradice rozvíjejí člověka jinak: méně skrze introspekci a více prostřednictvím konkrétních činností – řemesel, umění nebo tělesného cvičení.Hui má zato, že budoucnost Evropy stojí na schopnosti prakticky, nejen verbálně, docenit diference. Jednotlivé tradice by spolu měly vstupovat do dialogu nikoli proto, aby splynuly v jedinou univerzální kulturu, ale aby se každá z nich dále rozvíjela vlastní cestou. Setkání s jinou tradicí nám zároveň umožňuje uvědomit si, že ani ta naše není samozřejmá. Tato nesamozřejmost však neznamená, že bychom měli vlastní tradici opustit nebo jí přestat důvěřovat. Tradice si ostatně nevybíráme jako zboží v obchodě. Patříme k nim ještě dříve, než o nich začneme přemýšlet – skrze chuť, jazyk, vkus. Taková příslušnost se proto nestává předmětem volby, nýbrž úkolem: vědomě ji rozvíjet a nechat ji proměňovat setkáním s jinými cestami. O nostalgický návrat zde nejde, spíše se zde formuluje podmínka toho, abychom neztratili schopnost představovat si více než jednu budoucnost.
July 27 · 21 min
Mají o interpretaci historie rozhodovat politici pomocí zákonů?
Jak víme, s naší kolektivní pamětí zacházíme často selektivně a určitá období a události buď nekriticky oslavujeme nebo na ně naopak zapomínáme. O určitou interpretaci historie ovšem usilují i politici přijímáním různých zákonů o minulosti. Paměťová politika je tedy politický boj o využití minulosti k legitimizaci současných mocenských a identitárních projektů.Některé zákony o historii jsou jen deklaratorní a jejich přijetí bylo často sporné. Už za I. republiky existovala debata, zda má být přijat zákon, že se TGM zasloužil. O tom, že má snaha politiků přijímat neúčinné zákony tuhý kořínek, svědčí i přijetí zákona č. 96/2004 Sb. o zásluhách Edvarda Beneše. Již tehdy se proti tomu postavila skupina historiků, kteří upozorňovali, že „Výraznou pečeť Edvarda Beneše nesl i poválečný režim let 1945-1948, který se vyznačoval hlubokým narušením některých základních principů liberální demokracie.“Podobně bezzubě deklaratorní je i Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (č. 198/1993 Sb.), který odsuzuje komunistický režim v Československu. Potrestání zločinů z dob vlády komunistů bylo ale dosud minimální a komunistická strana existovala nerušeně dál.Česká republika ale přijala i určité represivní normy. Nejtypičtějším paměťovým paragrafem trestního zákoníku je § 405 – Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Trestá toho, kdo veřejně: popírá, zpochybňuje, schvaluje, ospravedlňuje nacistické, komunistické nebo jiné genocidium či zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločiny proti míru. Podobný je i § 404 – Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Týká se veřejného schvalování nebo podpory totalitních hnutí. Český stát tímto způsobem chrání poválečný konsenzus o nepřijatelnosti nacismu a obdobných ideologií. Nebo § 403 – Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka: Postihuje organizovanou podporu takových hnutí. V praxi bývá spojován zejména s neonacistickými, rasistickými nebo militantně extremistickými skupinami.Ale soudní praxe ukazuje, jak je uplatňování těchto paragrafů často obtížné.

Showing 1–20 of 31 episodes