Konečně ve svém těle. Ridina Ahmedová
Co se stane, když si žena po čtyřicítce řekne: „Moje tělo je moje“? Do rozhovoru jsme si pozvaly dokumentaristku, autorku a zakladatelku projektu Moje tělo je moje, Ridinu Ahmedovou. Povídaly jsme si o tom, proč je ženské tělo pořád tak trochu veřejným majetkem. Proč máme mít správnou váhu, vypadat mladě, stárnout „hezky“ a ideálně se u toho ještě tvářit, že nám vůbec nevadí, jak se naše tělo mění. A co když naše tělo nezapadá do představ společnosti nejen kvůli věku nebo váze, ale také kvůli zdravotnímu postižení? Kdo vlastně určuje, jak má vypadat „normální“ tělo? A proč máme tak často potřebu hodnotit těla druhých, přestože neznáme jejich příběh? Jinakost neznamená nedokonalost. Přijmout svoje tělo neznamená, že se musíme každý den obdivovat v zrcadle. Možná úplně stačí začít ho vnímat jako svoje. Ne jako projekt k opravě. Ne jako něco, za co se máme omlouvat. Ale jako tělo, které s námi žije. Rozhovor o těle, které se mění. Více v článku na www.needo.cz/needo-talks/
