transcript
show notes
(Skutky 18:-17) Největší výmluvy v církvi, proč něco nejde.
Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání-
0:28 Korint, divoké město Pavel přichází do Korintu, velkého a divokého města. Tamní církev byla nejdivočejší skupinou v Novém zákoně.
1:54 Čtení Skutků 18 Čtení prvních veršů o Akvilovi a Priscile a historické pozadí vyhnání Židů z Říma.
3:16 Pavel šije stany Výrobci stanů jako dnešní elektrikáři. Co měli židovští otcové naučit své syny.
7:39 1. bod: Nemám na to čas Všichni máme 24 hodin denně. Oblasti vlivu: já, rodina, církev, okolí.
13:54 2. bod: Všechno musím udělat sám Silas a Timoteus přinášejí Pavlovi podporu. Křesťané dělají věci společně.
19:10 Ježíš je Mesiáš Ježíš je velké A v Bibli. To je evangelium ve zkratce.
21:19 3. bod: nebudu to dělat, protože to nefunguje Pavla v synagoze odmítnou a jde o dům dál. Obrácení Krispa a obraz strážce z Ezechiele.
29:54 4. bod: bojím se a stejně neumím mluvit Pán Pavlovi říká: neboj se a nemlč. Pavel přišel ve slabosti, příklad ze stezky odvahy.
33:55 5. bod: Tohle si přece Bůh nemůže použít Soud před Galliem a zbitý Sostenes, který se později stal Pavlovým bratrem.
37:31 Slabý člověk, silný spasitel Příběh Pavla není příběhem hrdiny. Ježíš je s námi, závěrečná modlitba.
0:28 Skutky 18. A teďka uvidíme, jak se dostane do města, který už neexistuje, který se jmenuje Korint. To město s tím názvem existuje asi 30 minut, tak nějak zhruba od té vykopávky, co dneska můžete navštívit, ten starovějkej Korint. Každopádně dostává se do města Korint, v té době velkého města. Můžeme si představit, to je spíš Ostrava než Šumperk. Je to takový… Jestli znáte knihu První Korintským, to jsou knihy, který apoštol Pavel později píše do církve, která se založí na tomhle místě. V té době Korint byl něco takovýho jako Las Vegas prvního století, hodně takový divoký, plno bohů, plno názorů. A tam se dneska dostaneme a tam vzniklo nejvíc takový divoký společenství Novýho zákona.
1:20 Když si přečtete knihu První Korintským, tak zjistíte, že ta církev v Korintu, která je složená především z lidí ne úplně extra náboženských, byla pravděpodobně ta nejdivočejší skupina v Novém zákoně. Jsou to lidi, kteří se, když byla večeře Páně, tak se opíjeli. Jsou to lidi… Tam, když čtete První Korintským, je tam nějaký borec, co spí se ženou svého otce. Nevím, jestli to je jeho vlastní matka, nebo nějaká jeho macecha. Jsou to lidi, kteří se soudí navzájem před světskýma soudama. Jsou to lidi, kteří mají mezi sobou rozdělení, protože machrují na sebe, kdo je součástí jaké lepší skupiny. To je Korint a tam se Pavel dneska dostane. Tak pojďme do toho.
1:54 Čtení Skutků 181:54 Osmnáctá kapitola, dneska před sebou máme nějakých 16–17 veršů a tam se píše tohle: „Po těchto událostech…“, co Pavel odešel z Atén. „Odešel Pavel z Atén a přišel do Korintu. Tam nalezl nějakého Žida jménem Akvila, který pocházel z Pontu, a jeho ženu Priscilu. Ten nedávno přišel z Itálie, protože Claudius nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma. Pavel k nim přišel.“ Tohle je historická skutečnost, kolem roku 50 našeho letopočtu se tohle děje. „Pavel k nim přijde, a protože měl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval. Byli to totiž výrobci stanů. Každou sobotu rozmlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.“
2:40 Ty první verše nás trochu dostávají do toho historického pozadí. To, co je za touhle 18. kapitolou, je vyhnání z Říma. Pravděpodobně je to kvůli tomu, že Židi tam začínali taky věřit v Ježíše, i když tam ještě Pavel nebyl, i když tam žádný apoštol nebyl. Zpráva se tam dostala, církev se tam začala zakládat a Římani si řekli: „To tady nechceme,“ a vyhnali je z Říma. A Priscila s Akvilou, tady ten manželský pár, který se stane v první církvi velmi takovým strategickým manželským párem, který hodně pomáhá, se dostanou do Korintu a jsou s apoštolem Pavlem.
3:16 Pavel šije stany3:16 Každopádně, co tady čteme? Proč je tady tenhle verš dobrý? Poslouchejte tohle, znovu to přečtu: „Pavel k nim přišel, a protože měl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval. Byli totiž výrobci stanů.“ Taková, bychom řekli, blbost. Výrobci stanů. Možná neznáte dneska výrobce stanů. Tohle nejsou úplně stany, které, když zajdete do Decathlonu, vidíte tam na té zahrádce, tam máte tu představu stanu. To nejsou stany na turistiku. V té době stany, to byla velmi lukrativní práce. Nevím, jestli jste se pokoušeli sehnat nějakého řemeslníka v poslední době, ale řemeslo se znovu stává docela lukrativní prací.
3:57 Já jsem tady byl s jedním pánem, co nám tady dělá elektriku na kostele. A toho pána dostat na kostel, elektrikáře, nebo kamkoliv… Nevím, jestli jste zkoušeli dostat elektrikáře, je to řemeslo samo o sobě ho dostat. Po třech týdnech přijde a ten pán… Bavil jsem se s ním a furt mu zvonil telefon, furt mu zvonil telefon, furt mu zvonil telefon. Má té práce tak ještě tak na dvě hodiny, vždycky to zvedne: „Jo, za deset minut bych tam mohl být.“ A víš, že to není pravda. Já už ani nevím, on je křesťan teda, tenhle člověk, a nevím, jestli si neuvědomuje, že lže, nebo že těm lidem prostě neříká pravdu, jestli to už je prostě taková nemoc z povolání. A on mi říká, že mu zhruba za den třeba sto lidí zavolá. Furt zvoní telefon.
4:39 V prvním století šití stanů je něco jako elektrikář, protože stany byly zaprvé velmi důležitý. Cestovali jste po krajině a neměli jste autobus. Ti bohatší měli nějakého koně, ale většinou jste šli pěšky a museli jste přespat po cestě. A zároveň největší armáda, kterou svět do té doby poznal, římská armáda, která ovládala obydlený svět, bydlela ve stanech. Bydlela ve stanech a šití stanů – velmi lukrativní práce, velmi náročná práce. A ten text začíná tím, že nám představuje apoštola Pavla, který je na největší misi všech dob. Zakládá Boží církev. To je ta kniha Skutků, o tom, že církev vzniká. A Pavel šije stany.
5:24 Pavel šil stany, protože Pavel musí nějakým způsobem jíst, musí fungovat. A nám to dá takový dobrý náhled, protože my se často zamýšlíme nebo bavíme se o tom, co bychom měli dělat my, co je důležité v životě dělat. A myslím, že máme často hodně výmluv a na několik z nich se podíváme skrze tady tenhle text. Protože tenhle text je o tom, jak Pavel je absolutně zaměřen na to, do čeho Bůh povolává, a je schopen pro to použít cokoliv, co mu Bůh dává. A první je to, že prostě musí pracovat, protože není nazbyt. A řemeslo v té době… Pavel je Žid, je vysoce vzdělaný Žid, a řemeslo v té době mělo velikou takovou váhu. Některý rabínský výroky dokonce říkaly: „Kdo nenaučí svého syna řemeslu, ten ho učí krást.“
6:11 Zajímavé bylo takových pár věcí, co měli lidi, co měli židovští otcové naučit svoje syny. Já jsem si říkal, že bylo zajímavé to projít. Je to šest věcí, a to je taky shrnutí, možná jich bylo víc. Ale měli za úkol, když se vám narodí syn nebo dcera, ale tady to je vyloženě syn, tak měli za úkol ho obřezat, což znamená, což je symbol, že tenhle můj syn Honza nebo Karel patří do Božího lidu. To je symbol, obřízka je symbol, patří do Božího lidu. Takže narodí se mi syn, patří do Božího lidu. Druhá věc, měli ho vykoupit. Měli přinést knězi za něj nějaké vykoupení, nějaký prostě dar, což znamená, říká: tenhle syn patří první do Božího lidu, je součástí společenství, tenhle člověk, tenhle můj syn, tohle moje dítě patří první Bohu, ne mně. Tím to komunikujou.
7:04 Pak ho měli naučit Tóru, měli ho naučit Bibli, měli ho naučit to, co Bůh říká, ne to, co říká jenom člověk. Pak ho měli naučit řemeslu, to je postarat se sám o sebe, aby neumřel hladem. Takže to je dobrá věc, naučit ho, jak pracovat rukama. Pak ho měli oženit, najít mu manželku, vstoupit do dospělosti. A zajímavá věc, podle některých rabínů dokonce naučit ho plavat. Takže to jsou takový nejdůležitější věci: naučit ho přežít, když dojde na nebezpečí. Dneska bychom mohli nějakou sebeobranu nebo něco.
7:39 1. bod: Nemám na to čas7:39 Ale abychom se zamysleli nad tím, než půjdeme dál, a tady s těmi čtyřma veršama. Přemýšlejte nad tímhle. Všichni si vybíráme, jak tady sedíme, jak trávit čas. Všichni, jak tady sedíme, si vybíráme, jak trávit čas. Co si myslíme, že stojí za to, abych se tomu já věnoval, abych tomu dal svou energii, abych tomu dal svůj čas, abych na to dal svoje peníze. Všichni máme 24 hodin denně. Všichni. A Pavel se bude zcela věnovat, jak nám za chvilku řekne, hlásání slova, ale teď ne, protože musí jíst a nemá peníze. A některý komentáře vám řeknou, že Pavel pracuje těma rukama řemeslem, aby nebyl napadnutelný, protože to město bylo známý tím, že tam chodili filozofové a byli to takoví výdači domu, že vám řekli, co jste chtěli slyšet, abyste jim zaplatili. A Pavel tohle nedělá.
8:31 Ale Pavel pracuje, protože není nazbyt. A pro většinu z nás… My máme oblasti vlivu, o co se můžeme starat. Já bych chtěl, abychom o tom teďka začali takhle přemýšlet. Všichni, jak jsme tady, tak máme sami sebe. Máme sami sebe, máš vliv na svůj vlastní růst, jak porosteš, jaký jsi člověk. Pak máš svoji rodinu, jestli ti Bůh nějakou dal. Pak máš církev, jestli jsi věřící a jsi součást nějaké církve. A pak máš svoje okolí. To jsou naše oblasti vlivu. Starám se o sebe, starám se o lidi, které mi Bůh dal jako rodinu, starám se o svou církev a starám se o svý okolí. A realita je, že ne všichni z nás budeme kazatelé, ne všichni z nás budeme misionáři, kteří budou na 100 % placení, abychom pracovali pro církev a byli stejně jako Pavel.
9:16 Ten má svou oblast vlivu. A poslouchejte znovu: on jde, pracuje. A co by mohl říct? Šití stanů, že jo, to šití stanů, to není práce na počítači. Šije stany, aby měl. „A každou sobotu rozmlouval v synagoze a přesvědčoval Židy a Řeky.“ Jak moc to jde naproti naší pohodlné kultuře, kde řekneme: „Já mám práci, já tohle dělám, ještě mám tohle a nemám čas se věnovat Bohu, nemám čas tady někomu říkat o Bohu, nemám čas tady chodit do církve. Možná přijdu, možná ne, uvidíme.“
10:02 Zdá se mi, že zvlášť pro chlapy tohle slyšet… Jeden kazatel, kterého jsem poslouchal, říkal, že nechápe, kde se bere myšlenka, že by dospělý chlap měl jít spát plnej energie. My tady vidíme ten vzor. My věříme… Jestli jste nevěřící, tak poslouchejte, já vám řeknu, v co věříme jako křesťani. My věříme, že tenhle život má smysl.
10:29 A to je převratná myšlenka. Jestli věříme, že tenhle život má smysl, pak jsou tady věci, kterým má smysl se věnovat, a kterým nemá smysl se věnovat. A ty si můžeš vybrat, jak budeš trávit svůj život. Ty máš 24 hodin. A možná nebudeš 100% kazatel, ale že budeš mít 100% zaplaceno. Budu muset chodit do práce, zároveň tvoje práce by neměla být 24 hodin za ten den. Co budeš dělat se zbytkem toho času? Do čeho budeš investovat zbytek toho času?
11:07 Já bych chtěl, aby nás tenhle text trochu vyburcoval se starat o věci, na kterých záleží. Protože věci, které máme před sebou jako lidi, jsou těžké věci. A neříkám, že nemůžeme mít koníčky a že nemůžeme hrát volejbal a že všechno tady tohle můžeme. Zároveň jsou tady věci, kterým je třeba se věnovat. Ty sám, tvůj vlastní růst. Nezanedbávej to. Manželství. Jestli ti Bůh z nějakého důvodu dal manželku nebo manžela, to jsou těžké věci. A často budeš… Já často, když jdu domů, tak se musím modlit předtím, než otevřu dveře, abych to přežil. A ne protože moje manželka byla hrozná, ale protože vím, jak já často můžu být hrozný.
11:56 A my tyhle věci bereme vážně. Makáme na tom, že my jsme lenoši, staráme se, pracujeme, protože je něco, čemu má smysl se věnovat. Tohle jsou věci, Bůh říká dokonce, tyhle věci, některý nekončí smrtí. Tyhle věci, na kterých stavíme, budujeme, tak Bible, Pavel to říká Korintským: stavíte věci, tenhle život, jak kdybyste žili tenhle život a věnujete se různým věcem, to je jako kdybyste stavěli dům. A na konci se zkusí ohněm, co, na čem makáte, co vydrží. A ty nesmyslný věci, kterým jste se věnovali, na to nikdo nevzpomene. Shoří. A ty dobrý věci, které jste stavěli, ty budou stát dál a nějakým způsobem přežijou. Nějakým způsobem, jak já se věnuju svojím vlastním můrům, jak já se věnuju vašim můrům, jak se věnuju mojím manželčiným můrům, mojím dětem, okolí, nějakým způsobem tohle může přežít.
12:50 Tenhle svět o něčem je a my neabdikujeme naši odpovědnost, ale máme před sebou těžkou práci. Takže svoje oblasti vlivu. První se staráš sám o sebe, nikomu dalšímu nepomůže, když ty sám seš hlupák, který neroste. Se staráš o svou rodinu, jak chceš. Bible říká: jestli někdo chce být starší, jestli někdo chce něco víc, tak se první podívej, jak vede to, co už mu Bůh dal. A pracujeme dál. A to vidíme stejně tak u Pavla. Šiju stany, musím si nějak vydělat. To je pravda. Každou sobotu rozmlouval, věnoval se tomu, co Bůh po něm chtěl, aby se tomu věnoval. A Bůh po nás chce spoustu věcí, abychom se jim… život má smysl. A jsou to znovu těžké věci. Není lehký, že jo? Není lehký, když moje rodina prochází ztrátou nebo něčím a já řeknu: „Tak tyjo, já nejsem ten, který by s nima měl mluvit.“ Ne, ty seš ten, který by s nima měl mluvit. Mít těžký rozhovor.
13:54 2. bod: Všechno musím udělat sám13:54 Zde ještě pět. A takže Pavel pracuje na plný úvazek, šije stany, a teďka se to změní. „A když Silas a Timoteus sestoupili z Makedonie, věnoval se Pavel zcela hlásání slova a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.“ Víte, jedna lež, co si říkáme, je: „Nemám na to čas.“ To je ta první. To je taková výmluva, co říkáme. „Nemám čas, abych dělal…“ Ne, máš čas, abys dělal důležité věci. A druhá věc, co si někdy říkáme, možná nalháváme sami sobě a věříme jí: „Dobře, tak abych to teda udělal, abych se staral o sebe, o moje manželství, o svou církev, o své okolí, to je moc.“ To zní jako moc. „Já jsem rád, že se postarám sám o sebe. A to je ještě tak tak. A ještě bych se měl starat tady o to, ještě bych se měl starat o tohle, ještě bych tady měl zachránit všechny v Šumperku a říct všem evangelium.“ Jak to může někdo zvládnout? A odpověď je, že nemůže.
15:00 Ale ta lež, ta, kterou si říkáme, je, že právě co, když na nás tohle všechno padá: „Všechno musím udělat sám.“ A jedna věc, kterou jsem na křesťanech viděl, než jsem se stal křesťanem, to byla nejvíc otravná věc, je, že křesťani… Přesně, oni byli strašně otravní, poprvé, když jsem je potkal, a pak i potom. Ale nemohl jsem jim upřít, že když jsem se na ně díval, jak spolu mluví, a ne nějak spolu mluví, jak jednají vůči sobě, vůči sobě navzájem, že se opravdu mají rádi. A neříkám, že tam nebyly chyby nebo nedokonalosti a všechno tohle. Ale z toho světa, který jsem já znal předtím, než jsem křesťany potkal, tak neříkám, že by se lidi neměli nějak rádi, když nejsou křesťani. Ale něco na křesťanech bylo, co jsem nemohl najít nikde jinde. Že tyhle lidi se nemají rádi jen tím, že si něco říkají, ale že žijou nějakým způsobem pro sebe navzájem, že se povzbuzujou, pomáhají, posouvají. A to stejné vidíme tady. Pavel se začne zcela věnovat hlásání slova, ale to díky tomu, že přichází lidi, kteří mu v tom pomůžou.
16:06 Přichází Silas a Timoteus a vidíme, že tohle křesťanství vytváří nový společenství, kde lidi nežijou jenom pro sebe, nehledí jen na své zájmy, jsou tu pro druhýho. Přichází. A my víme z jiných knížek, že Silas a Timoteus přichází z Makedonie, z Tesaloniky, a přinášeli zdroje, aby se Pavel mohl věnovat zcela hlásání slova. Víme to třeba z 2. Korintským 11,9, kdy Pavel píše tady tomuhle sboru, který tady vznikne, tak jim říká: „Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie.“
16:44 Což nám dává znovu takový okýnko do toho, co Pavel cítil. Pavel tam šil stany, aby se mohl věnovat těm lidem, a zároveň to nebylo, že byl nějaký boháč z toho svýho řemesla, že on měl nedostatek, ale stejně se věnoval tomu, co viděl důležitý. Ve Filipským nám dá největší náhled, ve 4,15 říká: „Vy Filipští sami víte, že na počátku evangelia, když jsem vyšel z Makedonie, žádný sbor se mnou nesdílel v dávání a přijímání kromě vás jediných. Že i do Tesaloniky jste mi poslali pomoc jednou i podruhé.“ Sbor ve Filipským, Silas a Timoteus podpořili Pavla, aby se mohl zcela věnovat kázání slova. To znamená, co tím chci říct: „Na to jsem sám“ je lež.
17:27 Proto se tady snažíme vytvářet společenství, že všechny tyhle oblasti, které jsem zmínil, já, moje manželství, moje rodina, církev, okolí, děláme společně. I ty sám nejsi sám na svůj vlastní růst. Ale lidi, který ti Bůh dal tady, jsou tu pro tebe. I na tvou rodinu, i na moje manželství. Já nejsem sám na moje manželství. V tom smyslu, že je to moje odpovědnost, v tom jsem sám, ano, ale měli jsme s Lídou manželský poradenství před rokem. Další lidi z naší církve nám pomáhali naše manželství udělat silnějším a bylo silnější díky tomu. Na naši církev, jak tady tohle budujeme, já ji nebudu sám, stejně jako ty ji nebudeš sám, budeme ji společně.
18:15 Stejně naše okolí tady v Šumperku. Ty nezachráníš Šumperk. Já nezachráním Šumperk. Bůh zachrání Šumperk skrze společnou práci všech křesťanů. Minimálně lidí, kteří chtějí zachránit Šumperk. To se tady děje. Někdo jde, káže, a druhý drží provaz. To je ten obraz toho, když jde dolů do studny. Někdo třeba hlásá evangelium, někdo je ten kazatel, někdo jde do té hospody s někým mluvit, a druhej pomáhá, aby ten člověk mohl jít, a drží provaz. To se tady děje. Neznamená to, že všichni musí začít vykládat Bibli a přesvědčovat lidi, ale znamená to, že všichni nějakým způsobem se podílí, protože už v tom nejsme sami. Silas a Timoteus přichází, mají zdroje, a Pavel je v té synagoze a ten text nám říká, že se zcela věnuje hlásání slova a dosvědčuje, že Ježíš je Mesiáš. Bingo, o to jde.
19:10 Ježíš je Mesiáš19:10 Nevím, jestli jste byli někdy na očním u doktora a měli jste tam tu tabulku a on vám řekne, doktor: „Co tam je napsané?“ Já tam nevím, jak to začíná. Vidíte to velký A, tak první je taky, mohli to, že A. Pak už nevíte, jestli máte více jak 40. Ale Ježíš je to velký A v Bibli, že jo? Jde přehlédnout, když máte pět dioptrií, což někteří máte tady, tak někteří máte pět duchovních dioptrií, že jo. Prostě když pak vidíte v Bibli, tak nějaké písmena tam jsou. Ale Ježíš je tam zjevnej, to je to, co z toho jde. A když Pavel dosvědčuje, že Ježíš je Mesiáš, tak tohle je ta zpráva. Od… tady tahle knížka tlustá, opravdu to byly svitky, tyhle všechny svitky, které tady máte svázané, ty jsou o něm. To je to, co… Ježíš je Mesiáš, Ježíš je ten, kterého Bůh zaslíbil. To to znamená.
20:06 Je to všechno o něm. To je to velký A na té tabulce. O to jde. Ježíš je ten, ve kterým Bůh naplnil svůj odvěký záměr. Nebo kdybychom mohli říct: Ježíš je Mesiáš. To je to evangelium ve zkratce. Největší zkratka pro evangelium je: Ježíš je Mesiáš pro ženy. To je to, co to znamená. Všechno to, co Bůh zaslíbil, svůj záměr se světem,
20:30 To, jak Bůh všechno naplní, to, jak lidi zachrání, jak je přivede zpátky k sobě, tak to naplňuje v Ježíši. To je to kázání, které on to dosvědčuje. Podívejte se do Izajáše, podívejte se do Genesis, podívejte se sem. To je to, co tam Pavel dělá v těch synagogách. A věnuje tu svůj všechen čas. Ale. To je takový to nejvtipnější, nejsmutnější. Nebude to moc úspěšný. Paradox toho textu, to snaží vykreslit, a my uvidíme, že to bude masivní fail. Možná se vám to někdy taky stalo. Byli jste připraveni, všechno vypadalo, že je to na správném místě, všechno bude ready, přišla pomoc, řekli jste: „Bůh to chce,“ a pak se nestane vůbec nic.
21:19 3. bod: nebudu to dělat, protože to nefunguje21:19 A co uvidíme je, že místo, uvidíme se, ten text v tom šestém verši se pokračuje, takže Pavel se tomu zcela začne věnovat, prostě přinesou mu ty peníze, aby nemusel šít ty stany, ale mohl to dělat full time. A verš 6 řekne: „Když se vzpírali a rouhali se…“ Nemám čas se věnovat důležitým věcem, to je taková první výmluva. Jsem na to sám. A druhá lež. A třetí by mohla být: nebudu to dělat, protože to nefunguje. Několikrát se nám to stalo, tak fakt jsme se už odvážili se s někým bavit. Nebo fakt jsme se odvážili něco dělat, co jsme si mysleli, že má smysl. A pak to nefungovalo tak, jak jsme si mysleli, že by to fungovat mělo, a přestali jsme. Nebo jsme se ještě naštvali.
22:13 A co uvidíme je, že ten příslib evangelia, když budeme věrni tomu, co Bůh po nás chce, že se budeme věnovat tomu, čemu bychom se měli věnovat, tak nebude automaticky garantovat, bude fungovat. A místo, abychom byli naštvaní a přestali to dělat, tak nacházíme nový místo a novou příležitost. No, tady uvidíme v následujících verších, že nebude to jednoduchý, nebude to úspěšný. A tenhle neúspěch Pavla nevede skončit, hněvat se na Boha, ale zkusit to jinde. Zajímavá věc, poslouchejte.
22:49 Když se vzpírali a rouhali, Pavel, full time kazatel, náramný kázání. „Když se vzpírali… svůj šat a řekl jim: ‚Vaše krev na vaši hlavu, já jsem čistý, od nyní už jdu k pohanům.‘ Přešel odtamtud a vstoupil do domu jednoho muže jménem Titius Justus, který ctil Boha.“ To znamená, že byl nějakým způsobem věřící. „Jeho dům sousedil se synagogou. Představený synagogy Krispus s celým svým domem uvěřil Pánu, také mnozí Korinťané, kteří poslouchali, přistupovali k víře a dávali se křtít.“
23:29 Co se děje? To je hodně takový, docela vtipný, takový zvláštní. Pavel je v té synagoze, vysvětluje: „A tady v Genesis tohle Bůh řekl o Ježíši, a tady v Izajáši tohle Bůh řekl o Ježíši, a tady se podívejte sem, a v Žalmu, a tohle Bůh řekl o Ježíši.“ A oni se rouhali a vzpírali se a vyhnali ho. Pavel řekne: „Kašlu na vás.“ Jo, je tam frustrace. Ale nekončí, jde dál, a ten text doslova říká: jde o dům dál. Jde k borcovi, který se jmenuje Titius Justus, do domu, který sousedí se synagogou. Jde doslova: „Čau,“ a klepe na dveře vedle. To se tam děje. Řekne: „Od nyní už jdu k pohanům.“ A tohle Pavel řekne několikrát ve Skutcích a skoro nikdy to není pravda. Za den zas. A Pavel byl v synagoze.
24:20 Ale zaměřuje svoji energii jinam. A poslouchej, možná marníš spoustu energie na lidi, kteří prostě nechtějí slyšet, že tam… měl bys jít jinam. Je to tady realita, že to nemusí fungovat, ale ta odpověď není, že s tím skončím, ale že jdu jinam. Vidíme ten rozdíl? Bůh nám negarantuje, že to bude fungovat. Skončit? Jdu jinam. Nepřesouvá se na druhý konec, pokračuje vedle synagogy. Poslouchej, možná ztrácíš čas, zatímco tvůj soused je připraven. Možná ztrácíš svůj čas, zatímco člověk vedle je připraven slyšet. Začne církev hnedka vedle synagogy, a víte, co je mazec na tom textu? A to vede k obrácení té synagogy.
25:11 Poslouchejte na ten text. Přejde dál, vstoupí do domu, Titius Justus, který ctí Boha, jeho dům sousedí se synagogou. Představený synagogy Krispus s celým svým domem uvěřil Pánu. Takže on jde dál k borcovi, který… řek, začne tam hlásat evangelium a ti vedle uvěří. A mnozí Korinťané, kteří poslouchali, přistupovali k víře. Někdy se musíme posunout dál, aby to mělo i dopad na to místo, které prostě nechtělo slyšet.
25:45 Nevím, jestli jste zkoušeli někdy… Stalo jednou, že jsme byli v jednom domě a jsem zkoušel otvírat dveře zaseklý a přemýšleli jsme různě, jak to otevřít. A nejdřív zkusíte silou, že s tím nejdřív lomcujete, pak se teprve podíváte, jestli tam náhodou nejsou klíče někde vedle. A vím, že jsme strávili strašně dlouho frustrací a jsem přemýšlel, jestli mám zavolat zámečníka, a pak jsem zjistil, že zadní dveře jsou odemčený. To je taková ta ilustrace téhle Pavlovy snahy a mnohdy našich snah. Proč to nefunguje? Proč to nefunguje? Běž někam jinam. A pak otevřeš i ty dveře, které možná předtím nešly otevřít.
26:23 V Prvním Korintským 14, v prvním verši Pavel říká, že Krispa, tohoto představeného synagogy, pokřtil dokonce osobně. A bych chtěl, ať se zastavíme na tímhle. Pavel odchází z téhle synagogy, je naštvaný v nějakém… Nechám to přeskočit. A to znamená tohle, to přesvědčení, co Pavel má. Jestli chcete širší pozadí, napište si poznámku na studium: Ezechiel 33. To je kapitola.
26:57 A Ezechiel je prorok a je přirovnán ke strážci na hradbách. A to podobenství, co ten Ezechiel dává, je: co by to bylo za strážce na hradbách, kdyby viděl nebezpečí a neoznámil to lidem? Pokud strážce vidí nebezpečí a nevaruje lidi, tak do nějaké míry nese vinu na jejich smrti. Ale pokud ten strážce na hradbách říká: „Přichází armáda, chcou nás zabít,“ a lidi ve městě nereagujou, tak to je jejich krev na jejich hlavu. A Pavel říká: tohle je můj přístup k městu. Já vidím nebezpečí, který se na lidi hrne, znám odpověď na to nebezpečí, vím, jak je ten… a tak je to krev na mojí hlavu. Ale já jsem vás varoval, krev na vaši hlavu.
27:52 Ale křesťani, že do nějaké míry, my tvrdíme, že lidi jdou… Zkusme nad tím přemýšlet, to je silná věc. My tvrdíme, že věříme, že lidi jdou do pekla v Šumperku. A možná o tom moc nechceme mluvit, možná to je nepříjemný téma. My věříme, že jdou do věčné záhuby bez Boha. A my říkáme, že my máme na tu odpověď. Že my máme zprávu, které když uvěří, tak nepůjdou. A teďka, když přemýšlíme o našem městě, já nechci být, aby to bylo moralistický nějaký, ale takhle Pavel mluví: je krev na naší hlavě, nebo na jejich hlavě? Varovali jsme, nebo nevarovali?
28:35 Jsme jako ten strážce na hradbě, který vidí nebezpečí, který jde na jedné straně, na druhé straně, a řekne si: „No, jako, ještě jsem… nejsem na tomhle levelu v téhle hře na PlayStationu. Nemůžu jim ještě říct.“ Možná se na to nechcem… možná o tom nechcem přemýšlet, že to je takový… budeme se cítit hodně vinně a bude to takový těžký o tom přemýšlet, ale já si myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet. Jak moc je krev na naší hlavě, jak moc je krev na jejich hlavě. Pavel vidí, že se lidi ženou do smrti, má zprávu o záchraně… o záchraně, nezadržuje svoji povinnost. Neznamená to, že někdy musí pracovat, někdy musí pracovat 12 hodin, aby šil stany, a pak jim to říct. A řekne.
29:20 A jde dál, jde vedle do sousedního domu a stanou se brutální věci. Nejenom uvěří soused, uvěří i ten představený synagogy. Ten nejdůležitější, nejvíc náboženský člověk, který byl možná nejvíc zatvrzelý, uvěří. Nebude to fungovat? Ne, jdu jinam. Další věc, co uvidíme, je něco, co si říkáme: bojím se a stejně neumím mluvit. Možná si někteří říkáte.
29:54 4. bod: bojím se a stejně neumím mluvit29:54 Verš devět: „V noci řekl Pán skrze vidění Pavlovi: ‚Neboj se, ale mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo se tě nedotkne, ublížil, neboť mám mnoho lidí v tomto městě.‘ Usadil se tam na rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Boží slovo.“ Kdyby Bůh říkal Pavlovi: tohle, do čeho jdeš? Život? To město? To, v čem seš? To není žádný místo pro hrdiny. Pro lidi, kteří se nikdy nebojí. Pro lidi, co mají všechno vyřešené.
30:31 Apoštol tady není, že jo, duchovní obr, nebojácný evangelista bez pochybností. Tendence je bát. Bát se. Pokušení umlknout, nemluvit, existuje. Všichni ho známe. Já ho znám velmi dobře. Poslouchejte, když píše tomu sboru, který se tady založí, v První Korintským, druhé kapitole, poslouchejte Pavla, jak popisuje sám sebe. Nepopisuje: „Když jsem k vám přišel a měli jsme obrovskou evangelizaci na stadionu, já jsem mluvil to svoje nejlepší kázání v životě.“ On říká: „Také já, bratři, když jsem přišel k vám,“ to popisuje tuhle scénu, „nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.“ To je hodně velká naděje pro nás, některý. „Nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.“ Co to znamená? I ty můžeš. „Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění.“
31:46 My jsme na víkendovce dělali stezku odvahy. Někteří byli. Někteří jste se neodvážili. Ale já jsem šel s Aničkou, která prostě strašně chtěla jít, let, který strašně chtěl jít, ale Kubík chtěl jít takovým způsobem, že půjde a já ho budu držet a on se nebude dívat. Sám by nešel. Proč chce jít se mnou? Proč dokáže projít se mnou? Protože v jeho mysli minimálně je: co se může stát, když se bude držet mě?
32:36 A to povzbuzení, se kterým Ježíš přichází do téhle situace – Pavel je tam v mnohé bázni, slabosti, v mnohém chvění –, tak není: „Připomeň si, Pavle, ty máš školy za sebou, ty umíš mluvit.“ Pavel je vyučený farizej, což znamená, že má skoro doktorát. Není: „Vzpomeň, kolik si knížek přečet.“ Ale: „Já jsem s tebou.“ Že: „Neboj se a nemlč, neboť já jsem s tebou.“ Pokaždé v mluvení. Povzbuzení, který Bůh dává, není proto, že by Pavel chtěl opustit Krista. Tendence zmírnit, umlknout, bát se, být paralyzován tím, že to stejně nemůžu udělat, je pokořená. Nejsi v tom sám.
33:21 A ten text říká ještě zároveň jednu věc. Bůh vidí výsledky dříve než my. „Zatím vám mluvím, protože v tomhle městě mám ještě mnoho lidí.“ Bůh je úspěšný nehledě na to, jak vidíme situaci my. A my toho můžeme být součástí. A my možná někdy naopak to vidíme. My nejdřív chceme vidět výsledky, abysme mohli něco dělat. Ale Bůh nás nejdřív volá k věrnosti. Negarantuje nám, že to bude fungovat. Ale věříme, že on je s námi, a jdem.
33:55 5. bod: Tohle si přece Bůh nemůže použít33:55 Ten text končí takhle: „Když Gallio, místodržitelem v Achaji, Gallio místodržitelem v Achaji, Židé svorně povstali proti Pavlovi. Přivedli ho na soud a říkali: ‚Tento člověk přemlouvá lidi, aby ctili Boha v rozporu se zákonem.‘ Zatímco se Pavel chystal promluvit, řekl Gallio Židům: ‚Kdyby to byla nějaká křivda nebo zločin, Židé, náležitě bych se s vámi zabýval. Když však jsou to spory, týkají se učení a jmen vašeho zákona, vyřiďte si to mezi sebou. V tom já soudcem být nechci.‘“ V téhle chvíli křesťanství bylo ještě součástí, sekta v rámci židovství, tak to bylo bráno. „A od soudu je odehnal. Tu se všichni Řekové chopili představeného synagogy Sostena a bili ho před soudem. Ale Gallio si to vůbec nevšímal.“ Tak to končí.
34:49 Má tam několik těch věcí, že jo: Nemám na to čas. Jsem v tom sám. Je to moc těžký. Nebude to fungovat. Možná ta poslední je: Tohle si přece Bůh nemůže použít. A tady my z nápisu nalezeného v Delfách víme, že tenhle borec byl tím guvernérem, nebo jak se tady říká, a tam byl místodržitelem, tak byl v roce 51 a 52, zase historická věc, Pavel tam byl rok a něco. 51 našeho letopočtu.
35:25 A ten konec je fakt zajímavý, poslouchej. Zbili nějakého Sostena, představeného synagogy. Kdo? Ten text říká Řekové. A jeden komentář říká: „Protože Gallio právě odmítl řešit židovský spor, přítomní Korinťané mohli vnímat celou žalobu jako obtěžující ztrátu času a po zamítnutí případu si frustraci vybili na představiteli židovské komunity.“ A ten Sostenes – my víme, že Krispus byl představený synagogy, to je v tom textu, ten uvěřil, nechal se pokřtít a stal se křesťanem – se stal novým představeným synagogy. Dobrá kariéra, první týden tam je, zbili ho před soudem.
36:05 Ale poslouchej První Korintským 1, když Pavel píše tady tomuhle sboru, tak v prvním verši, zajímavá věc, První Korintským 1: „Pavel, povolaný apoštol Krista,“ když je to ten pozdrav, „skrze vůli Boží, a bratr Sostenes.“ Což hodně nám napovídá, že tenhle borec, který byl představený synagogy, kterého tam zbili, který nebyl věřící, i skrze to nějakým způsobem uvěřil. Bůh zachraňuje, děláme, co můžeme, používáme, co můžeme, neúspěch vidíme jako příležitost ty nám. Hledáme první věrnost, pak výsledky, a spoléháme na Boha, který zachraňuje. To je ten vzorec, který vidíme pořád, pořád dokola.
36:52 Děláme, co můžeme, v našem osobním životě, v naší rodině, v naší církvi, povolání, které pro nás Bůh má v tomhle městě. Nejsme v tom sami. Používáme, co můžeme, ať už jsme ve fabrice 12 hodin denně, nebo jsme na 100 % misionáři. Nevíme, jestli to bude fungovat. Neúspěch nevidíme jako konec, ale jako příležitost přestěhovat se zase někam jinam. Hledáme první věrnost, pak až výsledky. A spoléháme na Boha, který je s náma, který zachraňuje i skrze situace, které nejdou vysvětlit lidským způsobem, udělat. Znovu a znovu tenhle vzorec.
37:31 Slabý člověk, silný spasitel37:31 A my tady vidíme tohle. A tím to shrnu a tím skončíme. Pavel v téhle kapitole, unavenej, musí pracovat vlastníma rukama a i tak nemá dostatek. Je odmítaný lidma, lidi se mu vysmívají, bojí se. Ten text říká, z Korintským: byl ve slabosti, v chvění, v bázni. A přichází Ježíš a osobně mu musí říct: „Neboj se, mluv a nemlč.“ Znovu, tenhle příběh, který máme před sebou a pro nás by měl být velkým povzbuzením, je, že tenhle příběh není příběh duchovního hrdiny. Tohle je příběh slabého člověka, kterého nese silný spasitel. To je ten příběh. A to seš i ty.
38:15 Slabý člověk, který tak tak se dokáže postarat sám o sebe, tak tak se dokáže postarat o svou rodinu, tak tak přinese něco do církve a tak tak možná od něj někdo uslyší něco, co tady ve svým okolí. Slabý člověk, kterého nese silný spasitel. A to je dobrá zpráva. Když jsme unavení, někdy máme pocit, že se snažíme a nic nefunguje, někdy se bojíme otevřít pusu. Někdy to máme chuť vzdát. Někdy si říkáme: Bůh by si měl najít někoho lepšího, někoho schopnějšího, než jsem já. A možná i v téhle situaci. To jsou možná tvoje slova: „…abych mohl udělat, když tady je tenhle.“
39:00 A možná v téhle situaci potřebujeme slyšet to stejné, co slyšel apoštol Pavel. Protože když Ježíš říká: „Neboj se, já jsem s tebou,“ tak to neříká jenom Pavlovi. Když máme velký poslání: „Běžte do celého světa, čiňte mi učedníky, křtěte ve jménu Otce, Syna, Ducha Svatého, a mně je dána autorita a já budu s vámi až do skonání věku,“ jim říká, církvi. To nejsou slova pro ně, to jsou slova i pro nás, přitom když násilím jeho: a já budu s tebou. Co potřebuješ slyšet dneska s tím, tak: „Neboj se, já jsem s tebou.“ Neříká: „Ty to zvládneš, podívej se na svůj potenciál.“ To je to slovo, které se říká rádi: podívám, ten člověk má potenciál. Ne, Bible nepoužívá. Ten člověk má Boha.
39:48 „Já jsem s tebou.“ Není to: „Věř víc sám sobě.“ „Já jsem s tebou.“ Celý křesťanství na tomhle stojí. Ne na síle učedníků, ale na přítomnosti Krista. O tom to je. O tom do toho zveme další lidi. Když jim říkáme: Tenhle život stojí za to žít pro Krista, protože máš nový smysl. Ty věci, které teďka můžeš dělat, ale to už nejsou jenom nějaký slepý následování nějakýho osudu, je to život pro to, pro co jsi byl stvořen. A nejenom to, Bůh bude s tebou v těch věcech. A věř, že nepůjdou podle tvýho plánu, nepůjdou podle tvých představ, možná to bude bolet, ale Bůh bude s tebou.
40:34 A ještě tady něco hlubšího v tomhle, co chci, abysme neminuli. Ježíš může Pavlovi slíbit: „Nikdo ti neublíží,“ protože sám Ježíš prošel místem, kde mu ublížili všichni. Pavel už nestojí před soudem, před Božím soudem, kdyby Bůh se díval na jeho život a měl ho nějak hodnotit, jestli si zaslouží žít, nebo ne, ale je osvobozen, protože Ježíš stál před soudem místo něj. Pavel slyší: „Já jsem s tebou,“ protože Ježíš na kříži volal: „Bože, proč jsi mě opustil?“ Je to ta zpráva křesťanství, že Ježíš byl opuštěn, abys ty už opuštěn nikdy být nemusel. Ježíš zažil na kříži to, co jsem já měl zažít, proto už já to nezažil. To je ta zpráva křesťanství pro tebe. Jak vím, že Bůh je se mnou? Právě proto, tohle.
41:37 Ježíš ztratil Otcovu přízeň, abych já, hříšník, ji mohl získat. Ježíš vstoupil do největší temnoty, abych já mohl říct: Vím, on je se mnou až do skonání světa. Není to o tom, že my držíme Ježíše, je to o tom, že Ježíš drží nás. A proto Pavel pokračuje. Proto Skutky tady nekončí v 18. kapitole, když to nevyšlo v té synagoze, ale šel odtud dál, do města dál, a skončí to až ve vězení v 28. kapitole, která říká, a do toho vězení zval lidi, aby mohli slyšet, že tenhle život má smysl, je pro co žít. A to je Ježíš. Mesiáš.
42:18 Jdeme se modlit. Víš, kdo z nás to potřebuje slyšet dneska. Jediný můžeš proměnit naše srdce, abysme to nejenom slyšeli ušima, ale aby nás to chytilo za srdce. Abychom se víc přestali vymlouvat, co my nemůžeme, na co my nemáme čas, co my nezvládneme, ale víc důvěřovali, co ty uděláš s náma, protože jsi s náma. Tě prosím, jestli tohle přesně s náma vytvoříš. Ne důvěru v nás sebe, ta tam je, my jsme nic. Ale abys ji nahradil důvěrou, co dokážeš ty s náma. Amen.
Článek Výmluvy v církvi se nejdříve objevil na KOSTEL Jinak.