transcript
show notes
(Skutky 20:1-12) Někdy to tak prostě je. Pocitově jsme na tom duchovně špatně. Nemáme pozornost, nemáme vytrvalost. Co s tím?
Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání-
0:02 Čtení Skutků 20,1–12 Čtení textu o Pavlově cestě, nočním shromáždění v Troadě a Eutychovi.
1:42 Klesající lidská pozornost Studie o pozornosti a Příběh hraček 5 ukazují, jak ztrácíme schopnost se soustředit.
5:16 Duchovní nádrž a hlavní teze Obraz cyklopočítače. Nemáme vytrvalost, protože se obklopujeme věcmi, které ji nepodporují.
10:04 1. bod: Obklopuj se lidmi Pavla vždy někdo doprovází. Bez ostatních budeme znát Boha méně, ukazuje to i příklad C. S. Lewise.
16:49 2. bod: Měj smysl života Po nezdaru v Efezu Pavel pokračuje v práci. Smysl života dává vytrvalost, i když plán nevychází.
21:00 3. bod: Buď v církvi Lámání chleba a Justinův popis nedělního shromáždění ukazují, proč si vážit církve.
26:00 Eutychos a hlad po slově Mladík usne a spadne z okna. Pavel ho vzkřísí a shromáždění pokračuje kvůli Kristu.
36:11 Naplnit duchovní nádrž Výzva nelitovat se, ale naplnit se. Bůh je skrze Ježíše k dispozici.
39:30 Závěrečná modlitba Modlitba za slabé, za silné, kteří mají nést slabé, a za lidi mimo Boha.
0:02 Ještě vám přečtu text, ze kterého bude dneska kázání. Jsou to Skutky, 20. kapitola, verše 1–12. „Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka, kde strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku právě když se chystal plavit do Sýrie, a rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii. Až do Ázie ho doprovázeli Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe a Timoteus, z Ázie Tychikos a Trofimos. Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. My jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.
0:58 První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci. V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp. Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem padl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: ‚Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.‘ Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl a dlouho do rána s nimi rozmlouval. A tak odešel. Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.“
1:42 Klesající lidská pozornost1:42 Máme menší pozornost než zlatá rybka. To byl závěr studie, kterou Microsoft v roce 2015 udělal. Měli asi 200 lidí, je zpochybněn ten závěr, ale ten závěr, ten článek, clickbait, byl, že jako lidi – a to je 2015, to je 11 let starý – máme menší pozornost než zlatá rybka. A mýtus o zlaté rybce je, že má pozornost 9 sekund. A Microsoft přišel s tím, že jako lidi ztrácíme pomalu pozornost a schopnost se soustředit, až jenom, že pozornost je 8 sekund. Což je méně než ten mýtus o té zlaté rybce, která má delší pozornost. Jestli máme pozornost jako 8 sekund, na něco se soustředit, něco pozorovat, tak jsme na tom hůř než malá rybka. Ten test byl zpochybněnej a pak vyšly nějaký další studie.
2:35 Jedna studie vyšla, která měřila, kolik jsme jako lidi schopni se soustředit na jednu věc na obrazovce. Když otevřete e-mail, když otevřete biblickou aplikaci, jestli jste zbožní, na počítači, nebo otevřete něco jiného, jednu věc, než jste nuceni svou takovou nějakou prostě nedočkavostí přepnout na jinou věc. A v roce 2004 to bylo 150 sekund, zhruba 2,5 minuty. V roce 2012 75. A pak mají studii 2016 až 2021, v nějakém tom rozmezí 47. Ať už má Microsoft pravdu, jestli je 8 sekund, nebo jestli je 40 sekund, ze 150 sekund jenom 10 let zpátky, ten trend je jaký? Ten trend je docela zřejmý. Jako lidem pomalu a pomalu nám dochází pozornost se soustředit na nějakou věc.
3:29 A možná to vnímáte i vy sami ve svým životě, že jo? Když někteří z vás zkoušíte číst knížky a víte, že když čtete pět stránek, tak za chvilku už ani nevíte, o čem jste četli, musíte to přečíst znovu, protože jste při tom přemýšleli o dalších deseti věcech, protože jste se nedokázali soustředit ani na tu stránku v té knížce déle než 30 sekund. Je to normální věc, tohle známe. Věcma, naši pozornost pořád někam jinam.
3:55 My jsme byli, my jsme byli se Saničkou a s Kubíkem na filmu Toy Story 5, Příběh hraček 5, což je mimochodem asi nejslabší z těch všech dílů, ale ta idea tam byla. Ta idea byla hodně tak moderně zpracovaná. A ta idea v tom – jestli znáte Příběh hraček, tak to je: hračky mluví, když se lidi nedívají, tak žijou svůj svět a plánují a mají dobrodružství a tak. A jsou strašně… jejich smysl života je, že se s nima dítě hraje. To je jejich smysl života. A ten pátý díl té historie byl o tom, že to dítě, který si hrálo s těmi hračkama, dostalo k narozeninám tablet.
4:33 Což znamenalo pro ty – a ta scéna začíná –, že je konec éry hraček. Protože děti už nezajímají hračky, protože dostanou tablet. A ty rodiče měli dobrý důvod koupit tomu dítěti tablet, protože to dítě bylo jedno z posledních, co tablet nemělo, a rodiče chtěli, aby to jejich dítě mělo kamarády. Že to začalo tak nevinně, začalo to nějakou touhou rodičů spojit to dítě vlastně s dalšíma kamarádama. A ta idea toho filmu byla zajímavá nejen tím, že si dítě přestává hrát s hračkama, protože má tablet a prostě je na tom závislý, ale i ty vztahy, které si vytváří přes ten tablet, i ty vztahy, které si vytváří přes internet a virtuálně, nakonec nejsou žádný vztahy.
5:16 Duchovní nádrž a hlavní teze5:16 Já když jsem přemýšlel o tomhle textu, který mám před sebou, který Bára četla, tak jsem měl takový obraz před sebou. Já když jedu na kole, tak mám takový počítač Garmin, takový cyklopočítač, tam mi ukazuje, jak rychle jedu, jaký mám srdeční tep a takový. A mám takovou obrazovku, která mi ukazuje – to se jmenuje stamina –, jakou mám nádrž. Když to mi ukazuje, že jsem třeba schopnej… Když máte chytrý hodinky, nebo který vám měří spánek, tak vám to dává nějaký obraz, co jste schopni dokázat. A mně ten Garmin třeba ukáže – tam je takový něco, jak když máte nádrž na autě –, tak mi to ukazuje, že jsem schopný třeba teďka jet dneska ráno 150 km nebo 200 km, když se třeba dobře vyspím, nebo nemám stres, což většinou nejde. Ale ukazuje mi to nádrž, že jsem schopný na 200 km, hodně.
6:08 A když jsem četl tenhle text, tak jsem hodně přemýšlel nad náma a nad tím, jakou my máme nádrž, co se týče duchovních věcí. A kdybyste měli duchovní počítač, řekněme, kdybyste měli hodinky takový chytrý, napojený, nevím, na Ježíše nebo na něco, na váš duchovní stav, který by vám ukázaly: „Takhle jste schopni žít pro Boha tenhle den.“ Řekli byste sami za sebe, že by ta nádrž byla spíš plná? Že by to bylo: 40 minut se dokáže modlit dneska. Já vím, tři hodiny se dokáže modlit. Pět hodin dokáže číst Bibli. Deset úsměvů je schopen dát v neděli v kostele dalším lidem. Nevím, něco, co by tam bylo.
6:54 Bylo by pro vás, když se opravdu upřímně zamyslíte sami nad sebou… je spíš prázdná, nebo spíš plná? A zdá se, že pro hodně z nás je tahle nádrž spíš prázdná. Že pro hodně z nás – jsme rádi, že to doklepem tenhle den. Že budeme rádi, když minutu si přečteme, tak to budeme považovat za úspěch, jestli vůbec. Zda se budeme… jestli s dalšíma se modlíme, ale jestli na to najdeme čas doma, tak je to spíš svátek než normální událost. Kdybychom měli graficky tu nádrž, naši duchovní nádrž, jak jsme plni toho, že chceme žít pro Boha, naši schopnost žít pro Boha, tak je spíš… spíš to hlásí, že je potřeba naplnit. Takže bychom měli pocit, že ještě dlouho můžeme jet. A zdá se mi, že pro nás tenhle text je.
7:46 Ale i tohle, vytrvalost, i tohle, pozornost, to, čím jsem začal, to se jednoduše může přesunout do duchovního života, protože dneska je velký tah na to být efektivní, že chceme být efektivní lidi, nechceme ztrácet čas, čas jsou peníze, že se to říká. Nemůžeme dobře odpočívat, ale už nemůžeme se ani dobře soustředit. Nemáme duchovní vytrvalost, modlíme se málo, čteme málo a neděle, když je to dvě hodiny, už to trvá, tak je to pro nás moc dlouho. Netrávíme čas s dalšíma lidma reálně hluboce.
8:20 A dneska máme před sebou takové malé shromáždění, které uvidíme. Církve, které bude trvat hodiny. Začíná ráno nebo odpoledne, do půlnoci. Lidi při něm budou umírat, to uvidíme. A moje taková základní teze, když se vrhneme úplně do toho textu, je tahle: Jako lidi nemáme vytrvalost, protože se obklopujeme věcma, které nepodporují vytrvalost. Jako lidi nemáme vytrvalost, jak v normálním životě, tak v duchovním životě, protože se obklopujeme vědomě věcma, který vytrvalost neprodukujou. A uvidíme, že vytrvalost v životě – investice do správných věcí. Tak pojďme na to.
9:05 Ten text začíná takhle: „Když ten rozruch ustal…“ – to je myšlené v Efezu, byli v Efezu, tam byli lidi pobouření, chtěli křesťany tam prostě, nevím, odsoudit a zavřít a byl tam velký rozruch. Tak: „Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy, přišel do Řecka, strávil tam tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, rozhodl, že se vrátí přes Makedonii. Až do Ázie ho doprovázeli Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius, Derbe, Timoteus, Ázie, Tychikos a Trofimos.“
9:47 Co nám říká tenhle text? Jak může tenhle text být důležitý pro nás? Moje první věc, kterou chci, abychom viděli dneska, je tahle. Moje první povzbuzení pro vás je tohle.
10:04 1. bod: Obklopuj se lidmi10:04 Obklopuj se lidmi. Obklopuj se lidmi. Na Pavlově životě tohle vidíme. Vždycky ho někdo doprovází. Je dobrý mít lidi kolem sebe. Lidi, do kterých můžeš ty investovat. Lidi, kteří můžou investovat do tebe. Že my nejsme na život sami. Křesťanství není já a Bůh někde doma na gauči. To znamená shromáždění lidí dohromady. To neznamená organizace, to znamená lidi spolu. A i když nemůžeme být v církvi, tak u Pavla tady vidíme, že si bere z Tesaloniky Aristarcha, Sekunda, Gaia z Derbe, Timotea, ze všech možných končin bere s sebou. Ještě s ním jede Lukáš, který tam není zmíněn, který to píše.
10:46 Já tohle… Lidi se obecně obklopují lidmi, jo. Lidi chodí na pivo s kámošema, lidi chodí, nevím, na víno nebo na fotbal. To tím nemyslím. Obklopuj se lidmi, nejen kamarády, kteří jdou s tebou na pivo, ale lidmi, do kterých chceš skutečně investovat svůj život, a lidmi, kteří můžou investovat do tebe. A to bude působit vytrvalost. A my teda si myslíme, my teda jsme introverti, že já jsem introvert, rozhodně, a my teda si myslíme, že když se obklopíme lidmi, tak nás to vyšťaví, že nám to nedá tu energii, nebude to působit vytrvalost, akorát budeme vyhořelí, protože lidi jsou hrozní. Co my potřebujeme, abychom skutečně načerpali, je na dovolenou sami, být doma sami, číst si sami.
11:32 Moje otázka je: Jak vám to funguje, tenhle život? Jste opravdu tak načerpaní, abyste správně milovali? Abyste byli tak blízko Bohu, že jste doma sami, na dovolené sami, všude sami? Nebo je to iluze? Je to taková falešná představa, kterou si namlouváte: „Když budu sám, když mě ostatní nechají, tak to půjde dobře.“ To není tak. Tak. Být obklopený lidma, já myslím tím každou minutu, celý den, ale být obklopen obecně lidma, do kterých chci investovat a u kterých jsem připraven, že budou investovat do mě, vytváří vytrvalost. Budete se muset naučit poslouchat. Budete se muset naučit odpouštět, protože jsou to lidi. Budete se muset naučit omlouvat se, protože vy jste člověk. Budete se učit odkrývat věci o vás, které byste radši nechali uzavřené v sobě. Budete jim muset dát pomoc, protože lidi potřebují pomoc. Budete si začít umět nechat pomoct, protože vy potřebujete nechat si pomoct.
12:33 Chápete, tohle není jen kamarádství, že se s někým dám na pivo, že si pokecáme o zajímavých věcech, které se dějou ve zprávách. Tohle jsou lidi, se kterýma chceme žít život. Ostatní tady nejsou jenom proto, aby ses nenudil… byl blíž Bohu. Takhle Bible mluví o církvi. Ostatní tady nejsou jen proto, aby ses nenudil, abys měl s kým být, ale abys ty byl blíž Bohu a oni byli blíž Bohu díky tobě. V křesťanství nejsou další lidi jenom parta, kamarádi. Taky jsou, ale společně ukazujeme sami sobě na něco víc, pro co můžeme žít, než pro co žijeme. Pod sebe do nějaké míry ostatní… Fakt o tom přemýšlej. Bez ostatních budeš znát Boha méně. Bez ostatních budeš znát Boha míň. I sám sebe.
13:25 Já jsem tady říkal jednu takovou ilustraci. C. S. Lewis, slavný křesťanský autor, kdysi napsal… Jim zemřel kamarád. On měl takovej klub, takovej klub intelektuálů, kde byl C. S. Lewis, který napsal Letopisy Narnie a tisíc dalších knížek, a součástí toho klubu byl Ronald, příjmením Tolkien, který napsal taky pár knížek. A měl takový klub a jim zemřel jejich kamarád Charles. A on to popisoval takhle. On tvrdil, že když ze tří přátel A, B, C zemře, řekněme, A zemře, ztratí tím B nejen A, ale i část A v C, a C ztratí nejen A, tak i část A v B. To bylo pro Pepu, teď to řeknu pro vás ostatní.
14:25 On říká tohle: „V každém z mých přátel je něco, co může plně odhalit nějaký jiný přítel. Sám o sobě nejsem dost velký na to, abych celého tohoto člověka uvedl v činnost. Potřebuji jiná světla než své vlastní, všechny jeho stránky.“ A on říká: „Teďka, když je Charles mrtev, nikdy už neuvidím Ronaldovu reakci na specificky charlesovský vtip.“ A on říká: „Nejenže teď, když tu Charles není, nemám víc z Ronalda, protože máme o jednoho míň, ale dokonce mám z Ronalda méně.“
15:05 Takhle to máme. A ta pointa je: Jestli je třeba do nějaké míry komunity, abys poznal člověka, jak moc víc to platí o tom, abychom poznali Boha. A my to víme, komunita nám otevírá oči víc k tomu, jaký je Bůh a co lidi jsou kolem nás. A je to jedna z věcí, co víte, že když jste se stali věřícími, když jste se stali křesťany, tak to Bůh u vás pomalu začíná měnit. U někoho pomalej, u někoho rychlej. Že začínáte mít rádi další lidi, který jste předtím rádi neměli. No tohle opravdu Bůh změnil u mě. Já mám upřímně rád další lidi. Ne všechny úplně stejně. A možná tak i nevypadám, protože já jsem víc introvert. Ale jsem hodně rád s dalšíma lidmi. A jsem hodně rád s váma.
15:59 Mám vás rád. Jak kvůli tomu, že mi pomáháte poznat Boha víc, tak proto pro vás. A Pavel tady bere všechny možný lidi s sebou, ze všech možných oblastí, kde pracoval. A je dobrý, když mají ostatní náhled, co se ti v životě děje. Ta iluze „jsem na to sám“ je lež. Iluze „já jenom si můžu pomoct“ je lež. Proto máme skupiny na kostele. Ne protože jsme dokonalí diskutující, ale je to příležitost vidět o sobě víc, vidět do svýho života víc, naše slabosti víc. Všímat si reakcí a názorů ostatních lidí víc než jen toho, který mám já. Naučit se odpouštět, omlouvat, pomoct si, nechat si pomoct.
16:49 2. bod: Měj smysl života16:49 Obklopuj se lidma, to je první. Jestli chceme mít vytrvalost, jestli chceme jít za Bohem, tak to první je, že nejdeme za Bohem sami. Že dokonce i ne v církvi, i když někam jedu, tak s sebou vezmu dalšího člověka. Další věc, než se přesuneme na to shromáždění, co tady bude, je: Měj smysl života, nejen plán pro život. Měj smysl života, nejen plán pro život. Ten text začíná: „Když ten rozruch ustal.“ V Efezu zažili vzpouru. Oni zažili vzpouru, oni tam chtěli něco dělat, oni je vyhnali v podstatě z města, byla tam úplně zarážka: „Tady se nic dít nebude.“ Jak se mohli cítit? Kdybyste přijeli s velkým, velká evangelizace, přijeli byste někam, nějaký nekřesťanský město. Do Mohelnice byste přijeli. Tam žádný sbor, vy byste tam dělali evangelizaci a nikdo by na vás nebyl zvědavej.
17:43 Dokonce by, my jsme ten minulý text četli, že by se tam srotili všichni dohromady a řvali na vás, ať odejdete. A vy byste odjeli. Jak byste se cítili? Možná byste byli poraženi na duchu, možná byste byli na té nízké hladině té vaší energie. Proč teda dál investovat do věcí pro Boha, když to stejně nefunguje? „Už jsem to zkoušel, lidi mě nechcou poslouchat, já sám na tom nejsem dobře.“ A místo, aby se Pavel litoval, tak dělá co? Pokračuje v budování církve. První, co udělal, je… Vydal se Pavel… „Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je.“ Když se nedějí věci podle toho, jak bychom si představili, že by se měly dít, moje otázka na tebe je: Jak reaguješ?
18:31 Když se nedějí věci podle toho, jak bychom si představili, že by se měly dít, tak máme na výběr, jak můžeme reagovat. Že vzdát se, litovat se, vinit za to politika nebo dalšího člověka, kvůli němu to tak je. Jestli jsi hodně zklamaný, hodně zdrcený z toho, že věci nejdou podle tvýho plánu, tak možná máš moc důvěry ve své vlastní plány. A možná jste někdo v takové situaci. Ten důvod, proč máte málo energie, je proto, že věci nejdou podle toho, jak jste si představovali, že by měly jít. Že nejste na místě, kde jste si mysleli, že třeba před pěti lety, že jste si mysleli, že už budete někde jinde, a vy se pořád plácáte stejně, nebo jste pořád tam, nebo jste úplně někde jinde, než jste chtěli být.
19:19 A zase, co budu dělat v takové situaci? Protože v takové situaci, jestli tam nejste teď, tak tam někdy budete. Ta správná reakce je pokračovat v tom, co po nás Bůh chce. Protože nemáme jenom plán, svůj vlastní plán, ale máme i smysl, máme cíl, pro co pracovat. A to vidíme u Pavla tady tohle. Během téhle cesty Pavel navštěvuje sbory ve Filipech, v Tesalonice, v Beroji, upevňuje víru, organizuje sbírku pro Jeruzalém, to je mezi jinými místy. A pravděpodobně během tohohle tříměsíčního pobytu píše list Římanům. Jeden z největších literárních počinů všech dob. Jako reakce na to, že to nevyšlo, jako reakce na zklamání. A je to pro něj nejvíc produktivní doba.
20:04 Ta lež, kterou máme, že můžeme být jenom efektivní, když se všechno děje podle toho, jak si představujeme, že by se mělo dít. My věříme, že někdo má plán a že my pracujeme i bez ohledu na to, že náš plán nevychází, ale máme i smysl. A to působí vytrvalost, protože se nevzdáváme. Jdeme na to a jdeme dál. Verš 5. „Ti šli napřed, čekali nás v Troadě. My jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip, za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.“ Taky malý cestopis, že udělat něco pro Boha je kombinace výjimečných dnů, ale často obyčejných dnů, kde prostě se plavíte někam na lodi. A verš 7 říká tohle: „První den v týdnu“ – neděle je první, to není pondělí, první den v týdnu je neděle – „jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do večera, až do půlnoci.“
21:00 3. bod: Buď v církvi21:00 Třetí věc. Buď v církvi a ceň si církve. Znovu, církev znamená shromáždění věřících za nějakým účelem. A Pavel s nimi rozmlouval a protáhl svou řeč až do půlnoci. Mě zajímalo, v jakém momentě by tady začali lidi odcházet, kdybych já protáhl svou řeč. Nedělám si iluze, řekl bych tak ve dvanáctém. Už byli, když šli pryč. Ale co se tady děje? K lámání chleba – ten text říká lámání chleba – berete, to je přezdívka pro večeři Páně. Přezdívka pro večeři Páně. I když lámáním chleba mohlo začít normální jídlo, tady je mu dána veliká pozornost, tomu shromáždění. Dokonce říká, to je účel toho shromáždění: oni se sešli k lámání chleba.
21:51 A Lukáš sám, autor těchto Skutků, používá tenhle výraz pro první praxi rané církve. On na začátku Skutků řekne, že církev – co se dělo – že vytrvale zůstávali v apoštolském učení, ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Dost možná tady ta večeře Páně, která se tady děje – jedí chleba, pijou víno, aby si připomněli, co Ježíš za ně udělal, že zlomil svoje tělo, prolil svou krev – dost možná je spojená se skutečným dalším jídlem nebo hostinou. Ale pointa je, že tyhle lidi se scházejí ke společenství. K tomu, co jim Bůh říkal, že mají dělat, oni praktikují a schází se k tomu. A pravděpodobně to bylo nadlouho.
22:34 Já mám takový úryvek, jsem tady jednou nebo dvakrát četl. Tohle byla praxe křesťanů od začátku. V neděli se scházeli k tomu, aby měli večeři Páně, vyučování, společně se modlili. Justin Mučedník, rok 155 našeho letopočtu, 155 našeho letopočtu, druhý století, psal takovou obhajobu pro to, co křesťani dělají, a máme to – jeden z prvních přežívajících mimobiblických textů, který popisuje, co křesťani dělali, když se spolu sešli. A on říká tohle: „Ve všem, co přinášíme jako oběť, chválíme Stvořitele všeho skrze jeho Syna Ježíše Krista, skrze Ducha Svatého. A v neděli se lidé ze všech míst, ať z měst nebo vesnic, scházejí na jednom místě a čtou se paměti apoštolů nebo spisy proroků, dokud je na to čas.“
23:23 Jak by ten text říkal? My se sejdeme a čteme, až tam zbyde poslední člověk, tak skončíme. Jestli musíš odejít, tak běž domů. Ostatní tady zůstaňte. „Poté všichni společně povstaneme a modlíme se. A jak už jsme uvedli, když skončíme modlitbu, přinese se chléb, víno a voda. A představený se podle svých schopností modlí a přináší díky a lid odpovídá zvoláním: Amen.“ V prvním století, v druhém století se večeři Páně říkalo eucharistie, což znamená díkůčinění. Díky, Bože, že jsi udělal tohle. A lidi řekli: Amen, pravda, souhlasíme. „Pak se z toho, co bylo posvěceno, rozdává každému, každý z toho přijímá a těm, kdo nemohli přijít, to diakoni odnesou“ dokonce. Bylo důležité, aby na to měli podíl i ti, kteří nemůžou přijít. Každý týden, v neděli.
24:16 „Ti, kdo mají prostředky a chtějí, dávají, kolik kdo uzná za vhodné. A to, co se vybere, se svěřuje představenému té sbírky, který z toho pomáhá sirotkům, vdovám, nemocným, těm, kdo jsou v nouzi z jakýchkoliv důvodů, nebo jsou ve vězení, a také cizincům. Zkrátka se stará o všechny, kdo jsou v potřebě. V neděli se všichni společně scházíme, protože je to první den, kdy Bůh proměnil tmu a hmotu a stvořil svět, a také proto, že Ježíš Kristus, náš Spasitel, v tento den vstal z mrtvých. Byl totiž ukřižován den před sobotou a v den po sobotě, který je neděle, se zjevil svým učedníkům, apoštolům a učedníkům, a učil těm věcem, které jsme vám předali ke všemu zamyšlení.“ Máme hostinu, scházíme se společně, dokud čas dá.
25:01 Ta hostina v té době rozhodovala hodně věcí. Nevím, jestli jste u někoho byli na návštěvě na večeři, ale v té době, když máte hostinu a máte tam hodně lidí, tak to určuje hodně věcí. Například kdo sedí nejblíž, ten má takový status. Kdo dostane nejlepší jídlo. Kdo se vleze do hlavní místnosti. A kdo bude muset být někde stranou. A křesťani se začínají scházet k hostině, k večeři Páně, přichází k chlebu, vínu a mluví o tom, že už to není o tom, jak jsou důležití oni, ale jak je důležitý ten, kdo za ně umíral. A to nám komunikuje večeře Páně každej týden, to jim komunikovala večeře Páně každej týden, že my se scházíme ne proto, že jeden je důležitější než druhej, ale proto, že tady jeden je důležitý a my chceme, aby o něm byl náš život. Není to připomínka toho, co se stalo, ale reálné společenství kolem toho, co Ježíš udělal, které formuje naše přemýšlení, povzbudí naši vytrvalost a co naše srdce potřebuje slyšet týden co týden.
26:00 Eutychos a hlad po slově26:00 A po večeři následuje kázání. A tady měli první večeři, nebo během toho večeři možná. A následuje kázání, který je tak dobrý, že tady uslyšíme, že dokonce bude zabíjet. Jestli jste někdy… někdo měl něco dobrýho – a Péťa mi to někdy párkrát říkala – na to se řeklo: „To zabil.“ To by tady Pavlovi taky mohli doříct. „V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp. Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmohl ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí a zdvihli ho mrtvého.“ Pavel mluvil tak dlouho, asi nezáživně, že to doslova zabilo toho borce.
26:53 A možná to může kázání… Komentátoři, když si čtete texty lidí, co to komentují, tak se ze všech sil snaží argumentovat, že to nebylo tím, že Pavel měl nudný kázání. Tak říkají věci jako: Tak ten text říká, že tam bylo mnoho lamp, což je zajímavé, že v té horní místnosti bylo mnoho lamp. V té době jste měli olejový lampy, takže tam byl kouř pravděpodobně a málo kyslíku, což přidávalo do té atmosféry, že tam někdo to prostě nedal. Že otroci, prostě často otroci, služebníci, kteří pracovali celý ten den v neděli a byli tam pak odpoledne, šli vyčerpaní, a máte mnoho lamp a už to nedáváte a Pavel mluví. Zároveň Lukáš to říká: Pavel už dlouho mluvil. To je ten text.
27:37 „V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp,“ možná. „Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, když Pavel dlouho mluvil, zmohl ho hluboký spánek.“ Jakoby Lukáš řekl: Mohl to trochu zkrátit, by to životy. Co jsem přesvědčený, že nám Lukáš se snaží říct, není to, že by ta chyba byla toho mladíka. Znovu, mnoho členů té rané církve, otroci, lidé, kteří pracují celý den, odpoledne přišli na několikahodinová shromáždění, mají v sobě trochu vína. A Eutychos tady není symbolem nezájmu o Boží slovo, ale obyčejné lidské slabosti a zároveň obrovského zájmu pro Boží slovo.
28:25 Ta místnost byla pravděpodobně tak naplněná, že on musel sedět na okně. A on tam nepřišel a neřekl: Tak už tady na mě není místo, stejně jsem unavený po práci, víno už je skoro vypitý, jdu domů. A je to člověk – a nevím, jestli to popisuje vás – ale je to člověk, který za jakýchkoliv okolností: I kdybych měl sedět na okně a možná přitom usnu, možná to tady nedám, tak tady budu součástí. Je to člověk, který kvůli tomu spadne z třetího patra. Já nevím, co stojí nás, jen abychom nepřišli nebo se neúčastnili. Já něco cítím v krku.
29:06 Teďka jsme měli takovou vtipnou historku. Říkali mi kamarádi z Olomouce z Kostela Jinak, že tam je jeden borec, se kterým sdílejí evangelium, který s nima bydlí. Oni tam bydlí na takovým… nevím, na takovým, řekněme, na kolejích takových. A tam je takový borec, který o sobě tvrdí, že je věřící, a on má… že je plnej výmluv vždycky. A říkali, že poslední výmluvu, kterou měl – že se ho snažili dostat do kostela v Olomouci – a on řekl, že nemůže jít, že si přeležel ruku večer. Možná extrém. My máme podobný, my máme možná sofistikovanější výmluvy než tady tenhle jednoduchý kluk, který řekl, že nemůže přijít do kostela, že si přeležel ruku. To je jednodušší říct, než říct: Nechce se mi. Ale to tady není. Tohle není nezájem o Boží slovo, ale obyčejná lidská slabost uprostřed zájmu…
30:04 …o Boží slovo. Já, to je v pohodě, já si nedělám iluze, kolik toho tady poberete všichni. A myslím, že se nemusíte někteří z vás cítit špatně, že někdy nerozumíte. Nebo většinou nerozumíte. Že ne všechno posloucháte. Teďka někteří z vás říkáte: „Kdy to bude končit?“ To je normální. A co bych chtěl, aby se začalo dít mezi náma: abychom se modlili za to, že chceme skutečně slyšet. Já sám jsem byl usvědčený z několika věcí, co se týče poslouchání. Jedna z nich je, že jsem usvědčený, že často poslouchám, abych hodnotil, jestli to ten, kdo mluví, jestli to říká správně. Můžu na to kamové nemoc z povolání.
30:48 Myslím, abych poslouchal, když Pepa má. Myslím obecně. Jako při… když má někdo vyznání, když někdo mluví se mnou, když někdo má kázání, kdo nejsem já, tak já se musím učit, abych poslouchal. Ne abych to vyhodnocoval, jestli to řekl zrovna správně, ale že Bůh skrze to může mluvit ke mně. Myslím, že tohle přesvědčení potřebujeme pěstovat, že tohle je místo, kam můžu přijít, kde Bůh může mluvit ke mně. Ne proto, že ten, kdo mluví, je strašně zajímavý nebo strašně nadanej nebo důležitý. Ne, protože se tady rozebírá Boží slovo. Máme tenhle postoj. I když řekne něco, s čím jsem zrovna nesouhlasil. Nebo neřekl vtipnější historku, která mi víc vzala pozornost.
31:37 Tihle lidi tady sedí, protože mají hlad po Božím slově. Že nemají pohodlí, odpočívání, ale hlad po Božím slově. Verš deset. „Pavel sešel dolů, padl na něho…“ Takže ten borec leží, spadne z třetího patra. Řekněme, jako kdyby tady byli na půdě, spadne dolů. „Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: ‚Neznepokojte se, neboť jeho duše je v něm.‘ Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, jedl a dlouho do rána s nimi rozmlouval. A tak odešel.“
32:16 Já nevím, jestli máme… jestli vidíme, co se tady děje. Co se tady děje, je tohle. Tady je nějaká mega dlouhá bohoslužba. Ten text nám říká, že se setkali v neděli. Neříká nám přesně, jestli to bylo ráno, jestli to bylo odpoledne, jestli to bylo navečer. Pravděpodobně odpoledne, možná ráno. A co se tady děje? Že ty lidi jsou tak hladoví po Božím slově, že až do půlnoci poslouchají Pavla, jak mluví. Je tak moc. Přitom možná mají tu večeři Páně, mají tam nějaké víno, dobré posezení, mají tam kolektiv, komunitu, ale do půlnoci poslouchají, jak Pavel mluví, mají shromáždění. A co se mezi tím stane? Že jeden borec to nevydrží, spadne dolů z třetího patra, umře. A co tam nastane? Zázrak. Pavel jde a vzkřísí ho. A co se děje potom? Jdou nahoru a pokračují v bohoslužbě. „…jeho duše je v něm. Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, jedl, dlouho do rána s nimi rozmlouval.“
33:20 Jako kdybychom čekali, tak začnu tam oslavovat, začnu to fotit pro Šumperský deník, nevím, aby to lidi poznali: „Zázrak, borec vstal z mrtvých, všem to řekněte!“ Pavel jde nahoru a řekne: „Kde jsme to skončili?“ Protože ten zázrak je úžasný. To je vidět někoho, jak vstane z mrtvých potom, co spadne z toho patra, je úžasné, ale tyhle lidi chtějí vědět o Ježíši víc. Protože o něm to je. O něm je ten zázrak. Vzkřísil ho a pak prostě pokračoval v kázání. Bůh vrací život.
34:04 Možná jsme si řekli: neuvěřitelný zázrak. Možná neuvěřitelnější v tom textu je, že pokračovali. Proč? Možná by nás napadlo, proč církev tak moc hrotí to, že se v církvi moc mluví. Neměli bychom víc tancovat nebo oslavovat ten zázrak? A zázraky jsou super a měli bychom je oslavovat. Ale možná by nás napadlo, proč velká část našeho církevního shromáždění – a to je dobrá otázka – tam stojí borec vepředu, který něco vysvětluje. Mluvení pravdy, připomínání evangelia, to, co Bůh udělal pro nás, je to, co naše srdce potřebuje. Mluvíme tak moc, protože jako lidi moc posloucháme. Mluvíme tak moc, protože jako lidi moc posloucháme. Posloucháme všechny možný další lidi, posloucháme naše kolegy v práci, sytíme se reelskama a YouTubem a vším možným trendem. Jako lidi nabíráme informace celý týden.
35:12 A Bůh nám nedává jen akordy k písničce, Bůh nám dává svoje slovo. Dokonce říká: „Hlásej slovo.“ Timoteovi, to je tvůj… „Hlásej slovo“ lidem, ať už budou připraveni poslouchat, nebo nebudou připraveni poslouchat. Potřebují slyšet, protože celý týden slyší. Celý týden svojí hlavou, blbostma, odpadem. A církev se shromáždí, aby to v něčem útočilo na to, čím si naplním hlavu celý týden. Naše kultura, nemáme času, moc málo efektivní, dlouhý schůzky, a tady lidi sedí spolu skoro celou noc. Kvůli čemu? Kvůli Kristu, povzbuzení, růstu. Dokonce nezastaví ani smrt. Na místě, kde je vedro, kouř, hodně lidí, dlouhý vyučování, je tam noc, ale je to tam o Kristu a je to o pravdě.
36:11 Naplnit duchovní nádrž36:11 Máš tady to, ale já vím, že některý z vás jste hodně nízko na té nádrži a potřebujete nějakou duchovní benzínku. Mně teďka můj nový auto vždycky ohlásí, že mám nízkou nádrž, jestli chci, abych dal navigaci k benzínce. Ale to potřebujeme i my. My nepotřebujeme jen se litovat, že jsme na tom špatně. My se potřebujeme naplnit. Kdybych seděl v tom mým autě a byl: „Já mám málo benzínu, já chudák auto…“ Já s tím můžu něco dělat. A jestli nechci, aby to auto zemřelo, motor, tak mu dám benzín. Jestli nechceš zemřít, tak se budeš obklopovat lidma, i když to bylo těžké. Budeš věřit víc tomu, že život má smysl, než že tvůj plán je neporazitelný.
37:09 Budeš chodit na místa a skutečně toužit po tom znát Krista víc. Ať to bude znamenat cokoliv. Co tohle tady je? Člověk, ve kterým Bůh začal pracovat, má hlad po těchto věcech. S dalšíma lidma jde za něčím větším, než jsou lidi. Protože potřebujeme pro něco žít. Všichni z nás, věřící, nevěřící, my potřebujeme pro něco žít. A často si vybíráme odpad místo pokladu. A církev se schází proto, aby si skrze večeři Páně každý týden – od začátku církve to tak bylo –, skrze kázání, skrze písně, skrze všechno, co se děje, skrze modlitby připomínala, jaký poklad je v Ježíši Kristu. Větší než ve všem ostatním. O tom to je.
37:59 Vytrvalost začneme nabírat tak, že se přestaneme obklopovat věcma, který nám nepřináší nic naší vytrvalosti, a začneme se obklopovat věcma, který přináší vytrvalost. A církev není místo, kde se scházejí silní lidi, lidi, kteří všemu rozumí. Je to společenství těch, který Kristus znovu a znovu oživuje – jak v tomhle textu, jak svým slovem týden co týden, nakonec fyzicky při vzkříšení z mrtvých. A začne se to projevovat. A to je moje povzbuzení pro vás. Vy s tím můžete něco dělat. Bůh je k dispozici. To je ta zpráva křesťanství.
38:36 Ta zpráva křesťanství je, že jsme hodně bloudili. Bible říkala, že jsme byli mrtví ve svých hříších. Že jsme byli děti hněvu, že jsme šli za vším možným, než jen za tím, pro co jsme byli stvořeni. Že jsme byli do záchodu místo do studny. A ta zpráva křesťanství není jenom, že Bůh existuje. Ta zpráva křesťanství je, že Bůh je k dispozici, že je cesta, jak můžeme mít Jeho. Skrze Ježíše. Říká: „Já jsem dveře, já jsem ta cesta, pojďte ke mně. Jestli jste viděli mě, viděli jste Otce.“ Bůh je k dispozici. A jdeme k němu blíž skrze další lidi, jdeme k němu blíž tak, že věříme Jeho plánu víc než svojemu, a jdeme za ním blíž tak, že společně o něm mluvíme, společně se o něm učíme, společně o něm posloucháme.
39:30 Závěrečná modlitba39:30 Teď tě prosím, abys mezi náma pracoval. Abys… zvláště prosím za lidi, co tady dneska jsme a jsme na tom hodně bídně. Možná až tak bídně, že si nedokážeme ani přiznat dalším lidem, jak bídně na tom jsme. Možná nejsme úplně na nule. Možná to jen svítí červeně, ta kontrolka našeho duchovního života. A ještě nejsme mrtví. Já tě prosím, abys zasáhl. Abys lidem dal odvahu to přiznat, nechat si pomoct. Abychom stejně byli lidi, kteří si nemusí hrát na to, jak silní jsme, ale dokážeme přiznat, jak slabí někdy jsme.
40:13 Prosím tě za lidi, kteří tady jsou, kteří jsou na tom dobře – už tady jsme, někteří z nás, kteří jsme na tom skvěle. Prosím tě, aby tyhle lidi byli přesvědčeni, že jsou na tom místě, jakým jsou, aby mohli pomoct těm, kteří na tom místě nejsou. Abys vytvářel tady to společenství, kde silní nesou slabé. A prosím tě za lidi, kteří jsou úplně mimo tebe, kteří žijou pro všechny možné podřadné věci místo pro toho, kdo je stvořil. Tě prosím, aby prohlédli k tomu, že je tady něco lepšího k dispozici, pro co lze žít. Amen.
Článek Jsem vyčerpaný se nejdříve objevil na KOSTEL Jinak.